Kéž bychom se nestali vařenou žábou. Zatím to tak vypadá že nás tento osud čeká.

RODINA A PŘÁTELÉ: Po semináři hezký dopis
V pondělí jsem vedl seminář o digitální fotografii pro začátečníky v přednáškové síni IDIFu. A jedna paní, účastnice semináře, mě potěšila milým dopisem.
Psala mi, že s e jí seminář líbil, a hlavně, co mě zaujala: psala, že se nejdřív ostýchala se na seminář přihlásit. Už není nejmladší a bála se, že po ní budou mlaďoši koukat a pošklebovat se, kdo že to sem chodí. Mlaďoši sice taky byli, ale taky střeďoši a ještě víceleťoši a všichni tam seděli a poslouchali, co jim lektor, tedy já, tedy rozhodně žádný mlaďoch, o digitální fotografii vykládá.

Zvláštní věc, ten ostych postaršího člověka.Docela to chápu. Odbyl jsem si ostych před lety - to mi bylo čtyřicet - když jsem se zapisoval do Karate Praha. Ostýchavě jsem se tenkrát ptal, jestli to není hovadina, ve čtyřiceti začínat s karate. Ujistili mě, že tam bude takových jako já spousta - a bylo! Je sice fakt, že jsem si na karate ulomil nohu a dodnes z toho krapítek kulhám, ale než se to stalo, uplynulo báječných osm let po tělocvičnách a bylo to prima.
Kdo se učí fotit digiťákem neriskuje ulomení žádného údu, naštěstí! A je moc fajn, když se někdo rozhodne, že se něco naučí a jde do kurzu a něco se dozví a pak to jde domů zkoušet... Imponuje mi to, líbí se mi to - a vážím si každého takového člověka.

Když teď přemýšlím, co bych se rád naučil a ovládl, tak to dvoukolové vozítko Segway HT, jak ho ukazovali na výstavě motocyklů. Milan Vosáhlo mi psal, že se to ve světě pronajímá, píše (pro vysvětlení, Marion je jeho žena):

V Honolulu na Waikiki (centrum turistiky s plážemi ve středu města) jsme v únoru objevili Segwaye HT na pronájem. Bohužel pozdě, abychom si je sami vyzkoušeli. Marion je do HT blázen, což je přirozený vývoj od roku 1998, kdy jsme v Mnichově koupili koloběžku, kterou od té doby každoročně denně používá na cesty do práce, jen co sleze sníh a zametou písek z chodníků. Ale Segway rentals začínají být i jinde, tak snad příště ...

Od 1. srpna 2003 jsou v Honolulu Segway HT k pronájmu za 35 USD za hodinu, což je poněkud drsné !! Přirozeně je nesmíš brát na pláže. Honolulští radní včas schválili povolení, že se Segway mohou používat na chodnících. Doposud prý nejsou žádné nehody ani konflikty.

To v Paříži jsou rozumnější, 4-5 hodinová denní či noční tůra (sedm turistů s průvodcem) stojí 82 USD.

Zarazila mne česká cena 240 tisíc Kč. Americký Amazon je prodává za 4495 USD.

Díky, Milane! Jsem taky do Segway blázen, jenomže by mi i těch 4500 dolků lezlo za nehty. Sakra, bejt tak mladší a dočkat se, až to bude stát pět táců v korunách...

Musím se spokojit se svým Suzuki Banditem. Tuhle sezónu se na něm musím naučit pořádně jezdit. Těch dosavadních 18 tisíc kilometrů, to byla jen taková první iniciace...

PSÍ PŘÍHODY: Lampión na kontrole
Bart měl v neděli úraz, napíchl se na klacek. V úterý večer jsme byli na kontrole. Lampión mu říkám proto, že má kolem krku umělohmotný límec, takže vypadá jako lampa - nebo lampión. Moje kamarádka Tamara má v dohledu taky psa s límcem a říká mu "mixer".

Mám v těchhle dnech hodně práce, ve středu úplně nový seminář o "domácím studiu" - tedy o svícení v domácích podmínkách. Vločka mi nabídla, že zajede s Bartem na kontrolu sama. Připouštím, že jsem chvilku byl na vážkách - neměl jsem napsaný ani řádek a ta hodinka navíc by se hodila, v devět hodin večer! Nakonec jsem jí poděkoval za laskavost a jeli jsme spolu.

Dobře tak. Bart - to byl zase ten starý dobrý Bart, který se na operačním stole rve. Mám už v tom praxi. Nasadím mu zápasnický hmat zvaný "kravata" a hlavu mu tisknu co nejblíž k tváři. Kdybych mu tam nechal prostor, Bart by mě praštil hlavou plus košíkem a mohl by mě knockoutovat. Samo sebou, že rána trochu hnisá,. Pan doktor mu udělal dren, krev stříkala kolem, jak tu ránu řezal - opravdu žádná idyla.