2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pondělí 15.3. 2004,
    Ministerstvo vnitra posiluje opatření, aby zmírnilo riziko teroristických útoků
  • Také armáda bude přispívat k posílení bezpečnostních opatření
  • V Německu shořel český autobus, nikdo při incidentu nebyl zraněn, protože řidič zpozoroval včas požár
  • Jakub Patočka se stal lídrem strany Zelených ve volbách do Evropského parlamentu
  • Hornické odbory naléhají na vládu, aby jim zachovala sociální výhody
  • V sobotu se podařilo vyprostit mrtvé tělo posledního horníka, který zahynul při důlním otřesu v dole Laty v Orlové na Karvinsku
  • V Pardubicích odhalili pamětní desku komunismu
  • V Krkonoších a Jizerských horách skončila hlavní lyžařská sezóna
  • Počasí v Praze: Slunečné počasí pokračovalo i o víkendu


    Starší ankety najdete ZDE


    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Dva a půl let poté
    Není to náhoda, že masoví vrazi udeřili zrovna 11. března. Bylo to přesně dva a půl let po 11. září 2001. Ať už to udělal kdokoli, a někdo to udělat musel, těžko si představit, že by jedenáctku jako datum volil náhodou. Tentokrát to nebylo v Americe, která, jak slýcháme, si to zavinila sama arogancí své moci, nebylo to na Bali, které je každému jedno protože je daleko a málo kdo dospělý ho umí najít v pětiminutové lhůtě na mapě, tentokrát to bylo v Evropě, v místech, kam doletíte po dvou hodinkách pohodlného letu.

    Jako nesouhlasím s tezí, že "si to Amerika zavinila sama", hlodá ve mně temná pochybnost, zdali "si to Evropa nezavinila sama". Ne Španělsko, to se staví vůči terorismu statečně, ale Evropa jako kulturní a politický prostor, sice pestrý a mnohoobrazný, ale čím dál víc ovládaný sílícím mnichovanstvím v novodobém podání. I u nás ho cítíme. Nejnovější příklad? Komunisté se rozhodli napadnout u Ústavního soudu vládu kvůli "porušení ústavy a mezinárodního práva" za to, že vysílá bojovou jednotku do Afghánistánu. Kdybychom dokázali myslet normálně a reálně, musela by se nad touto drzostí v celé zemi zvednout vlna rozhořčení. Šéf strany, která si z ústavy udělala hadr na čištění krvavých bot a udělala by to znovu, kdyby k tomu dostala příležitost, se ohání ústavou a hrozí "trestním oznámením" na vládu! Rozhořčení se však nekoná. Nemůže se konat v zemi, kde je 75 procent lidí proti tomu, aby naši vojáci pomáhali dopadnout masového vraha Usámu bin Ládina.

    Snímky ze čtvrtečního masakru by se měly objevit ve všech médiích a snad by měly i viset na billboardech, aby skutečně každý viděl, s kým tu máme tu čest. Vyvěsil bych tam třeba to fotku kterou jsem viděl v Reflexu, z vnitřku vagónu moskevského metra, vytvarovaného do rozměru tunelu podzemní dráhy, a dal bych k tomu nápis: SKUTEČNĚ SI TOTO ALLÁH PŘEJE? Kdybych to udělal, měl bych na krku tucet aktivistických skupin, které by se na mne sesypaly kvůli "aktu nenávisti vůči přesvědčení a náboženskému vyznáni". Takže nic takového neuvidíme a nepotkáme. Co možná uvidíme a potkáme bude demonstrace na Václavském náměstí vykřikující hesla proti "americké agresi v Iráku".

    Teze o tom, že to jsou zoufalci, kterým nezbývá nic jiného, než teror, je stejně odporná, jako teroristický čin sám. Kdo není poblázněný mravním relativismem, musí cítit v duši tep čehosi, čemu se říká mravní zákon. Není přece možné omlouvat a vysvětlovat absolutně vše. Není pravda, že neexistují hranice a že "vše je složitější", což v praxi znamená, že cokoli vysvětlím podle vlastního zpěvníku. Není pravda, že neexistuje zlo, jak se nám snaží namluvit autority, v neposlední řadě i prezident republiky.

    Zlo existuje, a 11. března ukázalo, co umí. Neexistuje problém, neexistuje téma, neexistuje důvod, který by ospravedlnil 11. září a 11. březen. Bohužel, ne každý si to myslí. H novodobých mnichovanů navíc zní tak silně, že si ho vrazi nemohou nepovšimnout. Nevnímají ho jako projev kulturnosti a civilizovanosti a slušnosti. Pokládají ho za výraz slabosti civilizace, jíž pohrdají a kterou chtějí zničit. Je bláhový, kdo si myslí, že tito lidé ocení propouštění talibanců z Guantanáma. Pro ně je to další důkaz sebevražedné slabosti upadající auroatlantické civilizace. Co my pokládáme za ušlechtilost a úctu k právu, oni berou za důkaz mravní zbahnělosti.

    Právě to jim dává sílu a odhodlání, aby páchali masakry i za cenu záhuby vlastního života. Proti pevné zdi by takto neútočili, protože by to nemělo smysl. Slovo teror vyjadřuje hrůzu, a pevná zeď se nebojí. Teror se dá uplatnit jen v prostředí, které je schopno a ochotno se bát. Bohužel, v bázlivém prostředí žijeme a bázeň vytváříme a tím upravujeme hrací plochu pro další kolo krvavého matche.

    Nejsem pesimista, za jakého jsem byl osočován, když jsem brzy po 11. září v tomto listě předvídal vlnu evropského antiamerikanismu. Demokracie je silnější, než si dovedou padouši dovedou představit, přesvědčil se o tom Hitler stejně jako Stalin a ani tito fanatici nedopadnou jinak. Bohužel, bude to ještě dlouho trvat a poteče ještě mnoho krve, než opravdu všichni pochopí, že nejde o "zoufalé radikály", ale o nelítostné vrahy, kteří si nezaslouží nic než pohrdání a trest.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Motocyklová výstava
    V neděli skončila v Praze výstava motocyklů. Loni jsem tam byl poprvé coby motocyklista. Úžasný pocit. A jaký byl letošní nejsilnější zážitek?
    "Nikdy v životě jsem neseděla na tolika motocyklech," připustila při odchodu Vločka. Vytáhl jsem je na výstavu obě, Velkou i Malou, a obě si motocyklů užily, zejména pak jednoho, stopětadvacítky Hondy CBR. "Tu chci," prohlásila Malá Vločka a dodala, že od zítřka šetří.
    A co chci já?
    Stopětadvacítku tedy rozhodně ne. Honza Čejchan z časopisu Svět Motorek nás nechal svézt na věci, která se jmenuje Segway. Co je to? Dvě kola o průměru tak 35 - 40 cm poháněná elektromotory, platforma, tyč a řídítka. Uvnitř platformy jsou gyroskopy a počítač. Na tu věc se postavíte a tím, že se nakloníte nebo zakloníte, Segway jed dopředu nebo dozadu. Gyroskopy poznají náklon a dávají přes počítač impulsy motorům. Každé kolo je poháněné zvlášť, mohou se otočit i proti sobě, takže se lze otočit doslova na fleku. Spadnout se z toho dá, jenom když přeženete zatáčku - zákony o odstředivé síle tu samozřejmě platí i nadále.

    Měl jsem opět pocit, který jsem měl v životě už několikrát - pocit dotyku s budoucností. Představil jsem si svět, kde se lidé pohybují hlavně na strojích tohoto typu. Nebudou už chodci, ale jezdci na Segwayi, ty se budou vyrábět v obrovských sériích, až se zjistí, že výroba je méně nákladná, než stavba automobilových komunikací ve městech. Z ulic zmizí auta a po hladkých vozovkách tiše poplynou davy na Segwayích.

    Zpátky na stromy, zpátky na zem. Zatím tu byl Segway jen jeden, pokud ho chcete, můžete ho mít. Začněte šetřit ještě divočeji, než Malá Vločka, stojí 240 tisíc plus DPH. Já šetřit nebudu, spokojím se coby scifista se snem, že jednou bude tento stroj univerzální dopravní prostředek, že bude zdarma k použití - půjdete, on bude volný jako vozík na letišti, nastoupíte, odjedete kam třeba, odložíte a půjdete po svých.
    Leda že by vám odumřely či "odsegwajovaly" nohy.

    PSÍ PŘÍHODY: Zase na veterině
    Pěkná neděle, jen co je pravda! Stačí vteřinka a je z ní neděle nepěkná - Bart si vrazil ostrý zalomený klacek do svalu a na veterině ho museli šít.
    Jak se to stalo? Pádil do křoví jako šílenec a zlomyslný osud tam na něho nastražil kopí. Byli jsme od toho s Vločkou na pár kroků - a Šogo pobíhala na druhé straně cesty. Tam žádná kopí nebyla, takže to odskákal Bart.

    Choval se statečně. Ani nekvíkl, nekňučel, nenaříkal. Odvezli jsme ho na psí kliniku v Libuši. Byl tu už dvakrát. Jednou před lety, když si zlomil ošklivě nohu (museli mu ji sdrátovat, dodnes ten drát v tlapě má), podruhé celkem nedávno, kdy ho napadla volně ložená doga bez košíku, jeho, svatého, na vodítku s košíkem. Doga mu prokousla ucho. (Drobnost - volal jsem tenkrát na veterinu, jestli tam jsou atd., a že mi Barta pokousal pes. Pan doktor chtěl vědět, jaký pes Barta pokousal. Řekl jsem, že doga. Pan doktor řekl: "Tak to je dobrý, dogy nemaj žádnej skus.")

    Byl tu tedy potřetí - měli ho pěkně v databázi. Nechal se vysadit na operační stůl, ani se nepral, jen vrčel. Dostal do tlapy uspávací injekci - a ve vteřině se mi sesul do náruče. Po operaci (tedy po šití) mu pan doktor dal vzbouzecí injekci. Ani jsem nevěděl, že něco podobného existuje! Moc vzbuzený není, co tyto řádky píšu chudák mžourá a leží na pelechu a ani napít nechce. Čumák ale nemá horký. Jsem zvědav, jakou bude mít noc - a v návaznosti jakou noc budu mít já. Podám zprávu.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI