 | Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit. |
|
Pondělí 1.3. 2004,
|
-
Nestalo se nic, co by stálo za fajfku tabáku
- V sobotu už byl obnoven provoz na přechodech hranic, kde v pátek stávkovali speditéři
- Počasí v Praze: O víkendu nedomrlé polozimní, polojarní počasí
V pondělí 1. března se v 19 hodin otevírá výstava Káji Saudka v kavárně Obratník v ulici Jindřicha Plachty v Praze 5 (nedaleko Anděla). Téma kreseb neobvyklé - "ženská ňadra". Kája přijde osobně. Ondřej Neff pronese oslavnou řeč. Prezence ňader vítána. 
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Hudbo, hraj!
Je mnoho způsobů, jak hodnotit ministra kultury Pavla Dostála. Například: představme si, že by ministrem kultury nebyl on, ale někdo jiný. Představit si to lze snadno, protože jsme na tomto postu zažili už jiné, někdy až bizarní figury. Byla by kultura bohatší nebo chudší? Pokud by jeho alternant zrovna nezakládal nějakou loterijní hru a nedával by do zástavy Karlštejn, byla by pravděpodobně stejná. Jenom té zábavy kolem ní by bylo méně.
Máme za sebou půl druhého desetiletí demokratického vývoje. Lidé pestří, rázovití, na pohled i poslech zajímaví s několika výjimkami zmizeli - a Pavel Dostál je jedním z nich, a přece nezmizel. Je to kupodivu, že ho snesou, s jeho knírem a šálou, s jeho tahanicemi hned s tím, hned s oním. Je to kumštýř, který se stal úředníkem a bije se za to svoje… jako kumštýř. Teď mu jde o 65 miliónů na kulturu. Slíbených, avšak pod koberec zastrčených. Pětašedesát miliónů je v tanci miliard házených socialistickou lopatou pakatel. Že je ale žádá zrovna teď, i to je artistický výstup. Ministr se zaskví v reflektorech, ukloní se a odejde. Po něm nejspíš nastoupí šelmy.RODINA A PŘÁTELÉ: Fenomén Potter
Tak tohle opravdu nemá pamětníka, že by se kniha začala prodávat o půlnoci!
Bylo by dobře si uvědomit, že úspěch cyklu o Harry Potterovi nemá předchůdce a kdo ví, zda bude mít někdy následovníka. Myslím, že nebude. Už nikdy nebudou žádní noví Beatles, například. Už nikdy nebude fenomén Harry Potter.
Nevěřím, že je to důsledek nějakého marketingu, nějakého vymývání mozků. Paní spisovatelka je krátce a dobře paní spisovatelka, a podařilo se jí sáhnout na nějakou tajnou nitku v našich myslích, která - když se za ni zatáhlo - spustila něco, o čem asi ona sama netušila, že existuje. Ale pomohly jí prostředky moderních technologií.Velmi jsem ocenil, že můj přítel Martin Zhouf zakoupil dva výtisky pátého dílu Harry Pottera, jeden pro sebe, jeden pro dcerku. Tak to má být. Vztah ke knížce je intimní a není nutno ho sdílet. On má svoje Pottery, ona má svoje Pottery. Tak vypadá magie v praxi.
Potterovská magie je skutečně zvláštní. Přichází v době, o které se tvrdí, že je dobou "antičtenářskou". Že se v této době nečtou knihy. Nuže, kniha vychází v nákladu 230 tisíc v češtině pro první vrz, bylo to někdy? Pochybuju. Kniha je o kouzelnickém učni. I to je podivuhodné. V době vysoké techniky (přičemž skutečně vysoká technologie je od magie těžko rozeznatelná) lidi zaujme příběh mladého čaroděje. V tuto aktuální chvíli desítky moudrých hlav vymýšlejí vysvětlující teorie. Ale je to marná snaha.
Stalo se to kouzlem. Jeto zázrak.
Je to zázrak, charakterizovatelný jako umění zesílené technologií v nejširším slova smyslu.PSÍ PŘÍHODY: Absolutní netečnost
Přestupný rok? Nezájem, praví Bart.
Rád bych mu vysvětlil výjimečnost toho času. Jen si představte, přestupný rok! Jednou za čtyři roky. Přitom čtyři roky pro člověka, to je něco jiného, než čtyři roky pro psa, který, jak se tvrdí, počítá jeden lidský rok za sedm svých. Kolik takových přestupných roků Bart zažije? Už je to jeho třetí, má vcelku štěstí. Narodil se v roce 1995. Těžko bych ho ale přesvědčil o tom, že je to pro něho nějaká výhoda.Barta zajímají jiné náměty. Kde koho přeprat a kde koho sežrat, je to jeho úděl. Pes je šelma, má to v genech.
Jsem člověk, šelma šelmami zkrocená, a musím dbát na to, aby i on svou šelmí povahu krotil. Takže dochází k takovým situacím:
Jdeme na procházku v Prokopáku, v pruhu mezi údolím a dálnicí. Představte si pruh louky, vlevo remízek, vpravo remízek. Bart dělá lovce a chytráka, kouká, čmuchá, a zapadne vlevo. A já, člověk, tudíž z hlediska přírody pitomec, vidím tlupu čtyř králíků. Jdou pomalu, ale je jasné, že o Bartovi vědí. Sunou se tiše vpravo do remízku.
"Bacha, kluci, je tu ten debil, tak tiše, nedupat!", to říkají.
A v pohodě a klidu se odsunou do křoví. Za chvilku se vynoří zleva Bart a tváří se jako Džingischán.
Tleskám oběma. Mám vás rád všechny, kluci. Jen tu obživu si musíte najít sami, Bart u mě v ledničce, králíci někde na poli.
