2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pátek 9.1. 2004,
  • Statistický úřad oznámil, že vymíráme a že nás do roku 2050 ubyde o 800 tisíc
  • Senátní ústavní komise debatovala bezvýsledně o nábvrhu ústavní změny, která by měla odstranit doživotní trestní imunitu i bývalých poslanců a senátorů
  • Soud v Ostravě vydal zuatykač na bývalého předsedu představenstva Moravia Banky Petra Gerlicha
  • Miroslav Antl, který se vyhnul trestu za jízdu pod vlivem alkoholu, se nyní vyhýbá nařčení, že se vyhnul trestu za jízdu pod vlivem alkoholu
  • Počasí v Praze: Teplota kolem nuly, občas sluníčko, večer mrzlo

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Imunita? Jsme imunní.
    Kdepak, kapři si rybník nevypustí. Kdyby si naši zákonmodárci svého času odhlasovali právo první noci, taky by se ho nevzdali. A práva na doživotní imunitu? Sm+ěšné pomyšlení! Otýázka omezení poslanecké imunity přišla na přetřes v senátní ústavní komisi. Nábvrh na omezení podotýkám doživotní imunity, tedy po skončení mandátu, enprošel. Senátoři se obávají šikanování ez strany státu. Co kdyby vymysleli něco, co by šikanování ze strany státu znemožnilo? Pro všechny, nejen pro poslance a senátory, ale taky pro nás, občany, kteří proti šikanování žádnou imunitu nemáme? Ale to je myšlenka galakticky vzdálená takovému senátorskému mozku. Zajímavou variantou je návrh, že by poslanec nebo senátor přišel o mandát, pokud by byl pravomocně odsouzen kvůli úmyslnému trestnému činu. V posuzování tohoto návrhu tak rozhodný nejsem. Málo platné, poslanec i senátor byl zvolen hlasy občanů!

    RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Na tři krále
    Je na čase, abych navázal na seriál Zlatá padesátá, přerušený vánočními svátky. Celý seriál zveřejňuji v mém serveru Hyena, můžete se tam podívat, pokud vás tento díl zaujme.
    Uvědomuji si, že bych měl zavzpomínat na Vánoce, jak si je pamatuju z dětství, ale momentálně jsou aktuální tři králové.
    Koledníky maskované jako Tři králové jsem už dlouho neviděl, ani nepamatuju, kdy naposled. Jistě jsem je viděl i v Praze, ale tam je vzpomínka bledá. A častěji se vyskytovali skutečně jen na vesnici - bydleli jsme do roku 1954 ve Slapech nad Vltavou. Zpívali "my tři krá-álové jdeme k vám, štěstí zdraví vinšuje-em vám." Což je cimrmanovský absolutní rým. Zatímco Mikuláš s andělem a čertem byla trojice výpravná - Mikuláš míval ornát, čert kožich a anděl roucho, tato tradice se udržela, Tři králové svoje mustrování odbývali. Jejich koruny byly zhotoveny z pytlíků na mouku. To je obal dnes, myslím, neznámý, protože mouka se prodává balená. Tehdy se ale prodávala sypaná, v krámech ji měli ve velkých jutových pytlích a sypali ji hospodyním do pytlíků lopatičkou. Pytlíky měly na konci drobounkou zubatinu - nevím, proč nemohly nebo snad nesměly být zastřižené na rovno.

    Pytlík se pak nasadil na hlavu, na něj se namaloval kříž a tím vznikla koruna pro jednoho ze tří králů.

    Na futrech vchodových dveří se pak psalo K + M + B a datum, dejme tomu 1951. Snad jako výstraha dalším koledníkům, že jedni už tam byli, to nevím. Moc jsem si přál se taky stát králem - koledníkem. V pozdějším věku jsem byl Mikulášem, byl jsem čertem, andělem nikdy - a králem taky ne. Ani tím posledním vzadu, černým. Nemohu stihnout všechno.

    PSÍ PŘÍHODY: Jak mi dala Šogo zabrat
    Ve středu ráno byla v Praze sněhová kalamita, napadlo možná deset centimetrů sněhu se všemi důsledky. Vločka jela autem na svými záležitostmi a vezla mě a Šogo na kopec na Mrázovku. Hrabali jsme se zasněženou ulicí až k hotelu Blaženka. Tam Vločka zastavila, vypustila Šogo, já vylezl za psem, rozloučil se aˇVločka odjela.
    Podotýkám, že Vločka má červené auto. Za chvilku přijelo další červené auto - a to už nevydržela Šogo s nervy a rozběhla se za ním a pádila nahoru ulicí U Mrázovky s plným nasazením loveckého psa!
    Běžel jsem za ní, pískal, volal, nic platné. Doběhl jsem až nahoru k Meinlovi (to je nějakých 500 m (přesně 426, měřeno na mapě PJ Softu), což ve sněhu není žádná příjemná probíhačka. Po Šogo ani stopy.
    Následovala cesta zpátky, domů, převléct do bitevního, nastartovat auto. Nejdřív mě napadlo, že se Šogo vrátila domů. Před domem pusto. Pak jsem jel zase k Meinlovi a dolů ulicí Na Václavce, kudy asi to červené auto jelo směrem k Andělu. A skutečně, na chodníku, v místech kde ústí ulice U Klavírky, postávala vyděšená Šogo!
    Nikdy se nehrnula tak vděčně do auta, jako tentokrát. Ani jsem jí nelál, jen jsem ji hladil, celý šťastný, že to tak dopadlo.
    Je to holt pošuk čili Šogo. Ovšem zajímavé je, že se rozběhla až za druhým červeným autem. Znám všechny ty vědecké důkazy "černobílého vidění" psů, ale z praxe vím, že psi barvy rozeznávají. V tomto případě k mému neprospěchu.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI