2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pondělí 22.12. 2003,
  • V Kolodějích zasedala v neděli vláda, jednala o změnách daňového systému
  • Ministerstvo kultury se bude nadále zabývat církevními otázkami, bylo v neděli rozhodnuto na zasedání vlády v Kolodějích
  • Liberální strany nebyly schopny se dohodnout na jednotné kandidátce pro volby do Evropského parlamentu
  • ODS podle zjištění STEM dále zvýšila svůj náskok v preferencích, podporuje ji 35% občanů, druzí jsou komunisté se 17,8% a třetí sociální demokraté s 15,5%, lidovci mají 8,9%
  • Šíří se chřipka a respirační problémy
  • Skauti rozváželi betlémské světlo do měst po celé republice
  • Prezident Václav Klaus se sešel v sobotu s kardinálem Miloslavem Vlkem
  • V Chomutově, Sokolově a Jirkově praskl teplovod a lidé se ocitli bez tepla, obnova se čeká v pondělí
  • Úřad pro vyšetřování zločinů komunismu vydal statistiku, z 54 obžalovaných uniklo trestu 37 osob
  • Na horách nejsou podmínky pro lyžování, je teplo a mrholí
  • Počasí v Praze: Větrné, vcelku teplé počasí na to, že je prosinec a Vánoce za dveřmi, na pondělek hrozí náledí a vichřice

Ondřej Neff vydal těsně před Vánocemi nový román Tma 2.0, ve kterém na širokém plátně popisuje katastrofický příběh zhroucení technické civilizace a vzniku nové společnosti, založené na ještě horší lži a násilí, než na jaké stála ta dosavadní. Toto víc než drsné čtení je účinným lékem proti sladkému kýči Vánoc! Jen pro silné povahy, slabším jedincům doporučujeme Karafiátovy Broučky.

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Vítězství to je, ale čí?
    Takže jsou z toho fakticky venku. 660 mužů ze 40 zemí pochytaných po světě a hlavně v Afghánistánu a zavřených v Guantanamu na Kubě dostane všechna práva, zejména tedy práva na obhájce a americký soudní systém. Dá se čekat, že advokáti se postaví do fronty, aby mohli obhajovat údajné alkaidisty a talibánce. Zástupci strany žalující, tedy státu, těžko prokáží "bez jakékoli pochyby" individuální vinu a individuální účast.Důsledky jsou snadno předvídatelné.

    To, co můžeme považovat za vítězství demokratického systému, budou teroristé a jejich sympatizanti pokládat za známku slabosti demokratického systému.

    Není to ani první, ani poslední vítězství - nevítězství v asymetrické válce teroristů proti demokratickému řádu. Potíže plynou z toho, že demokratický svět se nedokáže sjednotit na základním postoji, na základním vztahu k terorismu jako způsobu politického tlaku.

    Terorismus má hluboké historické kořeny. V devatenáctém století anarchisté často postupovali teroristickými metodami, takže anarchista býval ztotožňován s obrazem "muže s bombou". K teroru se uchylovali komunisté i nacisté, terorismus stál u vzniku státu Izrael. Tento historický terorismus však mířil především na konkrétní představitele moci, tedy na činitele vojenské a politické, eventuálně hospodářské. Ztráty na životech "civilů" byly vedlejší efekt.

    Islamistický terorismus učinil kvalitativní skok v tom smyslu, že nerozeznává "vinné a nevinné". Vraždí plošně, a hlavně "civily", aby důsledněji naplnil hrůzný obsah pojmu "teror". Efektivitu hledá v mediálním ohlasu. Utlumil by se a možná i zanikl, kdyby se demokratický svět dokázal sjednotit na tezi, že na široširém světě neexistuje žádný problém, žádný důvod, žádná záminka, která by uspokojivě ospravedlnila teror proti civilním cílům. Nebo jinak: teror proti civilním cílům je ultimativní zločin, který nezasluhuje nic než nejtvrdší odezvu a potrestání. Kdyby se tato teze stala východiskem k jednání. Kdyby se od ní odvodily zákony, podle nichž se budou akty teroru posuzovat a trestat.

    Jsme daleci takového stanoviska. Naopak, v módě je tvrdit, že "teroristům nezbývá nic jiného" a že "terorismus je dítě zoufalství". Nelze argumentovat proti této tezi. Plyne ze specifického, individuálního výkladu faktů, a není možné nikoho přinutit k tomu, aby fakta vykládal jinak, než si přeje.

    Vyvolá to rozruch, až uvidíme bojovníky Al Kaidy a Talibanu odcházet, usměvavé a zářící, s vítězným "véčkem" z ukazováku a prostředníku, od amerických soudů. Mladí lidé budou mít nové hrdiny, statečné muže a ženy, kteří neváhají vstoupit do cukrárny plné dětí a vyhodit sami sebe spolu s dětmi do povětří. Hněv veřejnosti se obrací jiným směrem, třeba na hlavu muže, který zašlápl ježka. Takový je dnešní svět a nezbývá, než vzít tuto skutečnost na vědomí.

    Na osud guantanamských vězňů a na výsledek procesů, které začnou, bude mít jistě vliv to, co se stane se Saddámem Husajnem. Poté, co federální odvolací soud USA rozhodl, jak rozhodl, bude mít americká váda sotva chuť převzít nad soudem s iráckým diktátorem garanci. Dala by přednost civilizovanému soudu mezinárodnímu před pomstychtivým soudem iráckým jen v záchvat sebetrýznivosti. Ale to je samozřejmě spekulace. Nevíme, jak to s Husajnem dopadne.

    Víme ale, že už v prvních hodinách po jeho vylovení z "pavoučí díry" mnozí lidé litovali, že ho Američané vůbec do zajetí brali. Že ho prostě nezabili s odvoláním na "odpor při zatýkání".

    Tak, jak se to stalo s Che Guevarou.

    Z Husajna by se pravděpodobně stal národní hrdina. Tak, jak se to stalo s Che Guevarou.

    Nicméně ta myšlenka formulována byla. Válka s teroristy pokračuje. Naopak, bude teď ještě prudší, když se federální soud USA přičinil o podporu islamistického fanatismu. Dá se čekat, že ozbrojené síly budou mít napříště méně ohledů k pažím zdviženým nad hlavu. Jakmile to nemají být nepřátelští bojovníci, jakmile to jsou "váleční zajatci" chránění ženevskou konvencí, mají to bandité dobré. Jakmile ze střetu vyváznou zajetím, pravděpodobně se jim nic nestane. budou fanatici vždycky tahat za ten delší kus provazu.

    Navíc, provazu, který jim ochotně pleteme a přistrkujeme až pod nos.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Dostal jsem dárek - vyšla Tma 2.0
    Ten román má docela dlouhou historii. Na začátku byla pohádka, vyšla ve sborníku Klon ´96, přirozeně že v roce 1996. Téma pohádky bylo fyzikální - že přestane pracovat jedna ze čtyř základních sil, které drží vesmír pohromadě, síla elektromagnetická. Pohádku jsem dopsal a napadlo mě: dobře, ale jak by to bylo ve skutečnosti? V témž sborníku vyšla novela, která se stala základem pozdějšího románu. Popisovala situaci v Praze, kde přestane fungoval elektřina jako technický jev (pochopitelně, že elektromagnetická síla musí fungovat, jinak by vesmír přestal existovat). Do popředí by se dostali úplně jiní lidé. V novele to byl Jindra Hřivnáč, násilník a ožrala, středověký typ nelítostného vraha. No a to byl základ Tmy.

    Problém byl dvojího druhu.
    Po stránce čistě literárně skladebné se mi románu rozplizly dvě důležité figury, jednak postava Katky, dítěte postižené Downovým syndromem, jednak Magora, druhého záporáka. Toho jsem nechal jen tak mimoděk odprásknout oficírem Bundeswehru někde v České Lípě! Tatínek by mě přehnul přes koleno a napráskal mi, kdyby to četl.
    Druhý problém byl v pojetí politiky. Já pořád věřil, že politici jsou v podstatě slušní lidé a jde jim o dobro věci. Na to jsem přestal věřit a jsem přesvědčen, že by převládly osobní zájmy. Že by se nové situaci přizpůsobili a vystavěli si nové kariéry a ty by drželi, i kdyby elektřina začala znovu fungovat.
    Takže jsem celou druhou půlku románu přepracoval a je od pátku venku, postupně se bude prodávat. Je to pitomé, že tiskárna vydání zdržela. Knížka má v tom smyslu smůlu a já taky, protože před vánocemi se na pult pořádně nedostala a po vánocích bude "stará", protože "loňská". Holt, tak to chodí.

    PSÍ PŘÍHODY:Jak si Bart myslel, že jsem definitivně zešílel
    Usmyslel jsem si, že vezmu Barta na výlet autem. Netušil jsem, jaké drama mě čeká.
    První fáze byla vcelku všední. Otevřel jsem zadní, třetí dveře autíčka (krycí jméno Bobík, jinak tedy Ford Ka), Bart skočil dovnitř a uvelebil se na plošině, která vznikne, když sklopím zadní sedadla. Tedy, uvedebí se. On nasune makovici tak, abych dozadu neviděl nic, ani v zrcátku, ani když s e otočím.
    Potřeboval jsme Bobíka obrátit u nás na zahradě. Podotýkám a zdůrazňuji, že se top stalo u nás na zahradě, na té zahradě, kterou jsem vlastníma rukama vybudoval, zformoval její terén, založil cesty atd.
    Couval jsem (jako tisíckrát před tím), pak jsem zařadil jedničku (jako tisíckrát před tím) a přední kola začala hrabat.
    Jako se to už párkrát stalo, ale vždycky při náledí. Tentokrát nebylo náledí, bylo jen, jak se říká, posmrkáno. Ukázalo se, že jsem najel zadní nápravou na hranu zídky, která zpevňuje břeh cesty vedoucí dolů ke garáži, auto tam lehýnce visí. Jenže každý pokus o rozjetí způsobil, že lehýnké visení se pozvolna měnilo v pořádné visení.
    Barta jsem tedy vypustil ven. Byl nadšený. Jásal, když jsem levé zadní kolo vypodkládal fošnami a heveroval ho hydraulickou panenkou. Pak přijela Vločka se svým autíčkem zvaným dle své barvy Pepřenka. Olizoval mě, když jsem se válel po zemi a přivazoval lano. Běhal kolem a radostně štěkal, když mě Vločka táhla ven.
    Pak Vločka odjela, uklidil jsem fošny a hever, složil lano a dal do igelitového pytle. Zase jsem otevřel třetí dveře Bobíka.
    Bart dovnitř skočil, ale tvářil se celkem vlažně.
    Jaká legrace nás může venku čekat, po tomhle výkonu...

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI