ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Agenda 12, nebo 1,2?
Rozkol ve straně nenastal, pokud pan Majzlík odejde, nikdo to nepozná, takové je stanivosko vedení Unie svobody po víkendovém sjezdu v Hradci Králové.
Nešťastný Radibor Majzlík završil nešťastnou tradici Demokratické unie: ona má obvykle pravdu, ale nikdo tu pravdu nechce poslouchat. Majzlík navrhoval, aby hradecký sjezd vyměnil vedení strany, která se propadla v preferencích až někam k nule, no, abychom nepřeháněli, k jendomu procentu preferencí. Kdyby takto hospodařil soukromý podnik, výměna vedení by byla naprosto logickým krokem. V politice však platí jiná logika. Dokud jsme ve vedení, můžeme se zachránit i při katastrofě - a ta zřejmě pro US nastane v příštích volbách. Úniková cesta, například, je do Evropského parlamentu, kam má namířeno kupříkladu Petr Mareš. Jen šílenec nebo idealiosta by za takové situace Majzlíka poslech. Majzlík tedy v sobotu oznámi, že odchází. Vzhledem k tomu, že se mu nepodařilo prosadit žádného svého člověka do parlamentu, nic faktického se vlastně nestalo. Předseda unionistických poslanců Kühnl Majzlíkův odchod schválil - a nabídl spolupráci řadovým členům DEU.
Je to sice jen pár lidí, ale za situace která nastala, i pár lidí může Unii pomoci.
Majzlíkův "walk out" byl ovšem spíše tragikomickou podívanou - z padesáti delgátů DEU ho následovali jen tři.
Nebyla to jediná tragikomická podívaná. Tou nejsmutnější byl sjezd sám. Neshodl se na ničem, jen na tom, že bude Helena Rögnerová kandidovat do Evropského parlamentu. Potvrdil jen vůli uplatnit "agendu 12", což znamená, že by v příštích volbách měla Unie mít 12 procent voličů. Jen aby se to nemuselo přejmenovat na 1,2.

RODINA A PŘÁTELÉ: Potíže s telefonem
Ano, skutečně - stále ještě existují klasické telefony, tedy přístroje připevněné ke drátu. Tedy, připevněné. Ony nejsou vždycky připevněné, a v tom je ta potíž.
Jsou to telefony typu "utržené sluchátko". Drátem je připevněná kolébka, která slouží k napájení akumulátoru a taky z ní jdou rádiové vlny a přes ně komunikuje utržené sluchátko s kolíbkou. Velmi důmyslné zařízení.

V praxi to funguje takto:
Zvoní telefon. Crrr. Jdu, dejme tomu, po předsíni a zaslechnu zvonění. Crrr. Kdepak to asi je? Kde jsem naposled telefonoval? Kde s sluchátko válí?
Crrr.
Aha, to jsem si mohl myslet, v mé pracovně. Jenže, kde v pracovně? V té půlce, kde zkouším digi, nebo v té druhé, kde píši?
Crrr.
Jdu po zvuku. Ano, je to v písací polovině. Jenže, kde? Zastrčil jsem sluchátko mezi knihy, mezi cédéčka, hodil jsem ho na kanape, neb je pod štosem novin?
Crrr.
Aha, tady někde mezi novinami. Tak zazvoň, já tě teď najdu, už jsem nasměrovaný, je to napínavý lov, jako když kontrarozvědka zaměřuje nepřátelskou vysílačku, napřahuju ruku, abych sluchátko lapil.
Ticho.
Volající ztratil trpělivost a zavěsil. Takhle funguje dnes už klasická telefonie.

PSÍ PŘÍHODY: Zatracenej čokl!
Není to často, ale stává se to.Dokonce mám pocit, že mládne, místo aby stárnul, protože skáče a chňape jako janek. Zrovna dnes ráno jsem na něho musel jak se patří zařvat, protože si usmyslel, že moje nohavice jsou ta nejvhodnější hračka.