ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Odborářovy obavy
"Takové prostě byly v Čechách nastaveny parametry," komentoval ostravský odborářský předák Miroslav Syrový způsoby, jakými nabyl Viktor Koláček svého obrovského jmění, mimo jiné o Ostravsko - karvinské doly. Právě ten podnik, ve kterém Syrový dělá šéfodboráře. Těmto způsobům se zcela prostě říká "privatizace incestem", totiž že podnik privatizuje sám sebe za peníze, které jsou jeho a které si tak či onak na sebe přepíše ten, jemuž nakonec bude podnik patřit. Udělal Viktor Koláček a jeho společníci něco takového? Kdyby se dalo soudit podle způsobu, jakým byl Koláček zatčen, tak ještě k tomu musel ukrást svatováclavskou korunu. Přizvané kamery veřejnoprávní televize měly dopředu vyvolat přesvědčení, o jakého že jde o padoucha. Odborářovy postoje se dají pochopit. Není za nimi láska k uhlobaronovi. Jsou podloženy oprávněnými obavami, že státní moc sice dokáže zinscenovat okázalé zatčení před televizními kamerami, ale už nedokáže nic dokázat a bublina splaskne. Jenže podniky zaměstnávající dvacet tisíc lidí mohou dostat díru pod čarou ponoru. To, že hnědouhelné doly shrábne někdo jiný než zatčený Koláček, to ostravské odboráře asi moc nezajímá.

RODINA A PŘÁTELÉ: Vyšla mi povídková sbírka Pravda o pekle
Je to už šestá povídková sbírka v řadě - zahájil jsem ji v roce 1985 sbírkou Vejce na ruby. Těšil jsem se na vydání možná ještě víc, než tenkrát na to první. Částečně ty povídky vznikly na něčí popud. Tak třeba zrovna ta první, titulní, Pravda o pekle. Do té mě navezli přátelé ze skupiny Rigor mortis, vyšla ve sborníku, na jehož jméno si ani za všechny plameny pekla nedokážu vzpomenout! Ve dvou povídkách se vracím ke Kubovi Nedomému a Dědkovi Čuchákovi z Měsíce mého života. Pořád si říkám, že bych o nich měl jednou napsat ještě jeden román, snad na to taky dojde, takže aspoň ty povídky.

Vydání bylo pro mě trochu napínavé. Tuto středu, tedy 3.prosince, knihu křtím v Domě knihy v Praze na Václavském náměstí (Kanzelsberger) - dole na Můstku vedle Baťi, od 17 hodin. No a já byl nervózní, jestli se kniha do Prahy dostane včas! Pořád čtu: na dálnici je kalamita, srazily se tam náklaďáky, neprůjezdná dálnice, no a Egon Čierny (nakladatelství Poutník) nechal knihu vyrobit právě v Brně! Konec dobrý, všechno dobré (i tak se jmenuje jedna brutální povídka v mé sbírce), kniha je v prodeji - dokonce od čtvrtka, jako se to dělávalo za stara.

Křest je - opakuji - tuto středu, 3. prosince, od 17 hodin a rád si přiťuknu se všemi, kdo se zastaví, kdyby šli náhodou kolem.

A co dělám teď, když už jsme u toho psaní? Zařekl jsem se, že budu psát milé, úsměvné věci, že už bylo dosti hororů a hnusot. No a bác ho, Vlado Ríša mě navezl do zombie povídky. Celé únorové číslo Ikarie bude zombácká, protože v únoru bude premiéra filmu Chocking hazard, původní české zombie-horor-komedie od Štěpána Kopřivy a Marka Dobeše (scénář / režie). O a já tam hraju zombáka. Víte, že se to zombání snadněji píše, když už člověk jednou ležel v hrobě?