2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pátek 28.11. 2003,
  • Prezident Václav Klaus vetoval další reformní zákon - o státní sociální podoře
  • Klaus jmenoval Jana Musila dalším ústavním soudcem, takže už jen čtyři místa jsou neobsazena
  • Ministryně zdravotnictví Marie Součková odvolala ve čtvrtek ředitele Všeobecné fakultní nemocnice Martina Holcáta
  • Součková podala trestní oznámení za šíření poplašných zpráv na středočeského hejtmana Petra Bendla a televizi Nova
  • Středočeský hejtman Petr Bendl pokládá čin Součkové za skandální
  • Vláda jedná o odvolání naší velvyslankyně v Kuvajtu Jany Hybáškové za to, že v deníku MfD kritizovala ukončení práce české vojenské polní nemocnice v jihoirácké Basře
  • Nejvyšší soud definitivně odvolal z funkce blanenského soudce Petra Hermana
  • Počasí v Praze: Pošmourné podmračené počasí se v poledne zlepšilo a pak až do večera svítilo sluníčko

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Soudce dosoudcoval - a co víc?
    Soudce Petr Herman dosoudcoval. Nejvyšší soud ho definitivně odvolal, protože se několikrát zúčastnil soudního jednání ve stavu, kterému se lidově říká pod obraz. Dokonce v tomto nepožehnaném stavu hrubě oslovil muže, na kterého měla být uvalena exekuce. Marně se soudce hájil tím, že se podrobil protialkoholické léčbě a marně poukazoval na to, že 39 let řádně a důstojně soudcovskou činnost konal. Má dosoudcováno. Je to jistě přísný rozsudek. Soudce má s chladnou a tím spíš střízlivou hlavou soudit, tedy posuzovat činy občanů podle litery zákona. Tím spíš by měli mít chladnou a střízlivou hlavu ti, kdo si zákony vymýšlejí. Tedy poslanci a senátoři. To by asi nastal pláč a skřípění zubů, kdyby se měřítka uplatněná na soudce Hermana uplatňovaly v poslanecké sněmovně...

    RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - ježdění v tramvaji
    Pokud se někdo zajímá o pražské tramvaje, mám pro něho link na speciální webovou stránku věnovanou tomuto tématu, dále je zajímavá stránka o historii. Já se omezím skutečně jen na vzpomínání.

    Kde začít? Asi u osoby konduktéra. V tramvajích se prodávaly lístky, a prodával je průvodčí (nebo paní průvodčí). Průvodčí měl na sobě černou uniformu s čepicí. Nosil na břiše bachratou koženou tašku s lístky. V době mého dětství stál dětský lístek (s modrým pruhem) třicet, dospělý šedesát haléřů. Na popruhu tašky měl tramvaják kelímek s houbičkou na vlhčení prstů (aby se mu snadněji trhaly lístky) a kleštičky: na lístku musel procvaknout číslo tramvaje, datum, hodinu a úsek, ve kterém cestující nastoupil. Průvodčí též dbal na pořádek ve voze. Mohl komunikovat s řidičem - po délce vagónu po jeho obou stranách se táhlo kožené lanko. Průvodčí škubl, zvonek cinkl a řidič tramvaj rozjel nebo naopak zastavil, jakmile průvodčí škubal několikrát za sebou - za jízdy.

    Na nás parchanty si dávali průvodčí pozor. Shromažďovali jsme se pokud možno na plošinách. Bavilo nás sypat písek násypkou na koleje (kisna s pískem patřila k výbavě, řidič sypal písek v zimě, aby při jízdě do kopce kola neklouzala) a obzvlášť zdatní nezbedníci do násypky čůrali. Některé typy tramvají bylo možno za jízdy rozkývat. Dělali jsme to na dlouhém úseku v Praze na Žižkově od Olšanského náměstí k Nákladovému nádraží. Musela na to být parta dobře pěti kluků, a rytmickým pohupováním se po krátké chvilce podařilo vůz rozkývat.
    Na tramvajácích a konduktérech zvlášť jsme obdivoval chůzi. Dovedli se procházet po tramvaji, ať jela tramvaj sebe rychleji. Měli námořnický krok, léty vycvičenou rovnováhu. Když takový konduktér stál a štípal si lístky do foroty, měli jste pocit, že zapustil kořeny do podlahy (ta byla roštová, dřevěná). Málo kdy se konduktér dotkl, natož aby se zavěsil do koženého poutka (některé typy měly poutka dřevěná, kulatá, dokonce s reklamou - pozůstatek z první répy!

    Zajímavou kapitolou bylo naskakování a vyskakování. Určitě se k tématu vrátím, dnes připomenu, co o něm pěkného napsal Václav Vlk st. zde na Psu.

    PSÍ PŘÍHODY: Prací pomocník Šogo
    Bart pranice miluje, toto jsem musel konstatovat už mnohokrát. Je to paradoxní, že já, jeho největší přítel, dělám všechno pro to, abych mu zabránil v tom, co on dělá nejraději. Takový ale už je život, takový je vztah m¨pána a psa, přinejmenším v tomto případě.

    Takže pranice vzniknou obvykle náhodou, jako výsledek nějakého nenadálého setkání.
    Jako onehdy - šli jsme společně s mou přítelkyní Sněhovou Vločkou a její fenou Šogo, a zpoza rohu vyběhl ovčák čili vlčák.
    Věděl jsem z vyprávění, že se Šogo vlčáků bojí, kdysi ji nějaký kousnul a od té doby před nimi prchá.
    Bart se vlčáků nebojí. Bart vlčáky nenávidí. Bart by vlčáky nejraději pozřel, jednoho po druhém, pěkně v řadě, všechny, na celém světě.
    Takže z toho byla rvačka, spíš boxovačka, protože oba měli na hubě košík.
    A Šogo?
    Sněhová Vločka to pak vyprávěla večer Malé Vločce, své dceři.
    "Představ si, že Šogo šla Bartovi pomáhat, ona chtěla toho vlčáka zakousnout!"
    Malá Vločka nechtěla věřit. Ale bylo tomu tak.
    Je pravda, že Šogo předmětného vlčáka nekousla, natož pak zakousla. Nechala se odvolat (což by se u Barta nepodařilo poté, co zahájí akci zvanou "útok lehké kavalérie"), dokonce se nechala odvolat ochotně, ale snaha, ta tu byla a tu je třeba náležitě ocenit.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI