2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Středa 12.11. 2003,
  • Vláda je ochotna dát krajům další peníze, 3,4 miliard pro nemocnice
  • Nomura zaplatí za české pivovary akciemi zkrachované banky IPB
  • Doprava na čtyřech přechodech železniční doprava v důsledku stávky železničářů v Rakousku
  • O pět procent vzrostla meziroční výroba v průmyslu - měřeno v září, přestože klesl počet zaměstnanců
  • Lékařský odborový klub LOK vyhlásil stávkovou pohotovost
  • Ministerstvo vnitra popřelo, že by předalo Iránu disidenta
  • Prezident Václav Klaus je na návštěvě v Brně
  • Velitel Hradní stráže připustil, že se u útvaru pije alkohol
  • Vedení české armády uctilo na Vítkově památku padlých veteránů - 11.11. v 11.11. bylo v roce 1918 podepsáno příměří mezi Dohodou a Německem
  • Počasí v Praze: Krásné slunečné úterý

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Prostor pro dobré zprávy
    Konečně dobrá zpráva - český průmysl už rok roste. V srpnu to bylo o osm procent, v září, to je poslední číslo, o 5,2, za třetí čtvrtletí to bylo o šest procent. Jak je to možné? Do země přicházejí investoři ze zahraničí. Roste produkce určená pro vývoz, vzpamatovalo se strojírenství a dokonce i hutnictví a celkově vzato se mění struktura průmyslu. Moc rád tu uvádím tuhle dobrou zprávu. Moc se u nás o dobrých zprávách nemluví. Že se prodloužil průměrný věk našich občanů. Že je čistší vzduch i voda. Zejména mě nadchlo, že lidi méně koukají na televizi. Přiznám, že právě tahle zpráva mi udělala nakonec snad i větší radost, než že je větší průmyslová výroba. Prozrazuje totiž, že lidi žijí aktivněji, že jdou za svými zájmy, že se realizují jinde, než v křesle před obrazovkou. To je známka lepší kvality života, a o tu jde především.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Mobilová záhada vysvětlena
    Zbláznil se mi mobil, hlásil jsem včera. Asi se z něho zblázním sám, sliboval jsem. Příběh měl pokračování.
    Šlo o to, že v noci, ve 4.48 začne zběsile vyzvánět a pak ztichne. Prošel jsem všechno, co tahle bestie nabízí, budík, upomínky, diář jsem tam žádný nenašel, nenašli to ani moji přátelé selhali všichni konzultanti.
    Večer pravila Malá Vločka, dcera mé přítelkyně Sněhové Vločky:
    "Vezmu si ten mobil do pokoje, dám si ho k uchu a až začne zvonit, podívám se, co s ním je."
    Domluveno, dojednáno. Padla noc, všichni jsme padli do postelí.
    Ve 4.48 se ozvalo zvonění.
    Sněhová Vločka vyletěla z postele.
    "Tys na to zapomněl. Tys jí ho zapomněl dát!"
    Šátrala potmě na toaletce, jenže bestie ztichla dřív, než ji stačila najít.
    Ráno u snídaně přišla Malá Vločka.
    "Já měla ten mobil u ucha a nic nedělal!"
    "Jak to, nedělal? Oba jsme ho slyšeli, oba nás probudil!" oponovali jsme jednohlasně.
    "To je ten tvrdý spánek mládí," usoudil jsem.
    Malá Vločka ale zcela vyloučila, že by měla takhle tvrdý spánek.
    Tak tedy... zvonit musí něco jiného... Radiobudík!
    Podezření padlo na radiobudík. Jenže i on měl vypnuté buzení. Tak jsme ho zapnuli a vyzkoušeli.
    "To je on! Takhle to vyzvánělo!" jásala Sněhová Vločka.
    Vrtaly ve mne pochyby.
    "Není v té toaletce, někde v šupleti, něco... cokoli, co by mohlo zvonit?"
    V šupleti se tam válel mrtvý mobil, kdysi přejetý autem. Nepoužívaný víc než rok. Nenabitý. Nějak se probouzel ve 4.48 a připomněl, že kdysi sloužil k radosti i starosti.
    Škoda ho zahubit definitivně, ale musí to být.
    Budu ho muset utopit jako se to za starých dob dělalo s koťaty.

    PSÍ PŘÍHODY: Když Šogo dělá fóry
    Šogo je fenka mé přítelkyně Sněhové Vločky. Často chodím se Šogo a Bartem na procházku. Není to vždy jednoduché. Šogo je dáma. Bydlí na pohodlném polštáři, načechraném v proutěném křesle. Ona, která je schopna naběhat třicet, čtyřicet kilometrů v těžkém terénu, se nechává prosit, suplikovat, aby se uráčila sestoupit z křesla a jít se mnou a s Bartem na procházku!

    Dnes ráno dala najevo, že o procházku nemá ani špetku zájmu. Prosil jsme ji já. Prosila ji Vločka. Chrastili jsme obojkem. Plácal jsem se do stehna. Poskakoval jsem, aby byla legrace a abych v ní vzbudil zájem.
    Snad i záblesk znuděného pohrdání měla v očích.
    "Jděte sami," řekla Vločka.
    Šli jsme sami.
    Doma mě čekal telefonát. Volala Vločka. Vyprávěla:
    "Sotva jste odešli, Šogo běžela ke dveřím. Dívala se zoufale. Kvílela. Oni odešli! Oni mě tu nechali! Oni mě zradili, bídníci proradní!"
    Jsem zvědav, jak se zachová, až zase budu podávat písemnou supliku, aby se uráčila sestoupit z křesílka a poctít mě a Barta svou společností.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI