2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / pauza - cesta do Skotska / 21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26.-27. / 28. / 29. / 30. / 31.

září / 1. / 2.-3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9.-10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16.17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23.-24. / 25. / 26. / 27. / pauza - cesta do Japonska

říjen / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / pauza - cesta na Island


/ 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

listopad / 1. / 2. / 3. / 4.-5. / 8. / 9. / 10.-11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23.


(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pátek 7.11. 2003,
  • Vladimír Železný povede nový senátorský klub, který sestává z něho, Jaroslava Kubína a tří komunistů
  • Veřejnosti bylo sděleno,že jde o účelové spojenectví, ne o ideologickou souzněnost
  • Policie zadržela tři muže, kteří se pokusili propašovat ze země dvě a půl kila semtexu
  • Skončila policejní akce, snad Kryštof 2, bude následovat další která má mít mezinárodní charakter
  • František Kinský oznámil, že zvažuje žalobu proti ministrovi kultury Dostálovi, který podle něho ovlivňuje naše soudy svými výroky
  • Muži kteří vyhrožovali otrávení jídel v nemocnicích dostali sedm a osm let vězení
  • Mercedes otevře u Plzně technologické centrum
  • Počasí v Praze: Ráno mlha, pak pošmourno, kolem oběda sluníčko, pak pošmourno, chladno

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Klub zařazených nezařazených
    Vznikla nám senátní sekce nezařazených. Dva z jejích pěti členů vskutku nezařazení jsou - Jaroslav Kubín a Vladimír Železný. Ovšem tři zbývající zařazení jsou. Do senátu kandidovali a do něho byli zvoleni za komunistickou stranu, hlasy té pětiny voličstva, která je s poměry v demokratické republice nespokojena a přála by si návrat poměrů před rok 1989.

    Motiv tří komunistických senátorů je pochopitelný. Postupná legitimizace dědiců režimu, který je i ze zákona prohlášen za zločinný čili nelegitimní, to je jedna z absurdit naší současnosti. Bývalý komunista je i Jaroslav Kubín, třebaže je nyní myšlenkově spřízněn spíš s Občanskou demokratickou stranou. Zcela jinak je to ale s Vladimírem Železným.

    Bývalý všemocný pán televize Nova vyletěl z televize na samém počátku své novinářské dráhy hned po začátku normalizace. Po celou dobu jejího trvání byl takříkajíc na ošklivci. Pokud mohl publikovat, tak v Technickém magazínu anebo v televizních studiích mimo metropoli, v Praze nesměl do televize vsunout ani hrot nosu. I díky tomu se ocitl po převratu po boku Petra Pitharta a mohl nastartovat svoji kariéru, která byla v některých momentech hvězdná. To vše je jakoby zapomenuto.

    Spolu s komunisty je nyní Vladimír Železný členem klubu "nezařazených", v němž mají většinu ti, kteří jsou "zařazení" až moc. Co nabídl novodobý Mefisto novodobému Faustovi za podpis? Klub dostává příspěvek 31850 korun plus 4420 korun za jednu každou duši. Předseda má k disposici auto a klub má nárok na kancl a sekretářku. Není od věci připomenout, že na těchto "úžasných prebendách" začalo troskotání a posléze ztroskotání někdejší Čtyřkoalice. Ta by nabyla hodnověrnosti, kdyby v době své největší prestiže sloučila senátní kluby do jednoho - čtyřkoaličního. Státní příspěvky a auto a sekretářka byly přednější než strategický tah k nejvyšší metě. Vždyť třicet tisíc, to jsou pěkné peníze, že? A v klubovní kanceláři je lépe než někde na barikádě.

    Vidina senátního klubu má jakousi magickou přitažlivost. Může to pochopit hlavně ten, koho se to týká. Volič jen kroutí nechápavě hlavou. Kvůli vařiči na kafe a úřednímu telefonu se spolčit s komunisty?

    Ale takové to skutečně je. Vznešeně se tomu říká reálná politika. Nevznešených označení by se dalo navymýšlet mnoho, přemnoho. Ale nějak se do toho ani nechce.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Nábrdle
    Dětství jsem prožil ve vesnici Slapy u Prahy, od mého necelého jednoho roku až do roku 1953 jsme tu bydleli na kopci zvaném Na Vyhlídce, nedaleko kostela. Z okna je vidět silnice do sousední vesnice Buš. Tudy přicházely pohřební průvody, vpředu kráčela muzika, místní občané. Na inštrumentech měli klipsny s notami. Nebožtíka očekával vykopaný hrob na hřbitůvku za kostelem. Chodíval jsem tam za panem hrobníkem. Díval jsem se, jak vykopané kostičky skládá do šátku a ukládá je do míst, kde spočinou nohy nového nájemce. "První hřiště mého syna byl hřbitov a jeho první hračka byla lidská lebka," říkal k tomu můj otec později.

    Také pana faráře jsem měl rád. Snad všechny děti ze vsi k němu chodily. Vyprávěl nám o Ježíšovi a dával nám svaté obrázky. Pak zmizel. Že si pro něho přišla StB věděli jen rodiče a ti nám nic neřekli, až mnohem později.
    Tím ale nezmizel náboženský život. Krásná byla procesí k zázračné studánce, ta je snad v lesích nad Štěchovicemi dosud, onehdy jsme tam projížděli na kole, ale nerozpomněl jsem se, kde asi ta studánka je. Krásné obřady byly i kolem velikonoc - vybavuji si v paměti zastavení zrobená z kmínků mladých bříz. Před očima mám i procesí s Jezulátkem, před panem farářem kráčely slavnostně oblečené holčičky a sypaly mu pod nohy okvětní lístky růží.
    Estébákův pařát v zádech nebyl vidět. Dnes mi to připadá zvláštní, že jsme v druhé třídě, to bylo v roce 1952, kdy kat dal oprátku na krk Slánskému, tomu muži, který pomáhal mlýn roztočit (mlýn rozmačkal mlynáře, vtipkoval k tomu později Antonín Novotný), měli ve škole jako nepovinný předmět náboženství. Všechny děti na něj chodily. A pan katecheta nám vyprávěl o posledním soudu a do zad se mu dívaly oči dvou vrahů, Klementa Gottwalda a Josefa Stalina. Ne jeden, ale dva portréty jsme mívali vedle tabule.

    V Praze to bylo jiné. Sice i tam se chodilo na nepovinné náboženství, na nábožku či nábrdle, ale hodiny už nebyly ve školní budově. A přece mi Bůh nezmizel z očí! Do školy jsem chodil na Sladkovského náměstí a kostel jsme měli přímo před vchodem. V ose školního vchodu byly schůdky do sakristie kostela. Na schůdcích se odehrávaly dětské hrátky a když byly přespříliš hlučené, otevřely se dveře a vyběhl z nich rozlícený kostelník. Ale o těch hrátkách zase až někdy jindy.

    PSÍ PŘÍHODY: Procházka v mlze
    A je to tady, padla mlha a v ní se může kdekoli ukrývat jedlý pes. Bart to ví a proto je ve střehu jako Nick Carter.
    V takových chvílích si vždy ,kladu otázku, jaký má asi Bart zrak. Říká se, že psi špatně vidí. Jedlého psa ale zmerčí na velkou dálku! Jak ale vidí v mlze? Líp než já, nebo hůř? Ten temný tvar před námi, copak to asi je? Kmen stromu anebo babička, která spustí povyk, jakmile se Bart přiblíží k jejímu chundelíkovi?

    Ještě ve středu bylo krásné slunečné počasí. Půl druhé hodiny jsme s Vločkou procházeli po plošině nad Prokopským údolím a Bart se Šogo kolem nás kroužili, Šogo ve velkých, Bart v malých kruzích. Bart mě překvapil, upřímně jsem věřil, že má po kilometru, dvou už po krk cestování. Včera naběhal, těžko odhadnout, ale jistě deset kilometrů. Vrátili jsme se domů. Dostal nažrat, šel jsem psát a vycházel jsem z domu.
    Bart čekal u dveří.
    Co to má bejt? Žádné vodítko a náhubek? A procházka dnes nebude?

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI