2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Čtvrtek 30.10. 2003,
  • Václav Klaus se staví proti iniciativě polského a německého prezidenta k novému pohledu na evropské novodobé dějiny vysídlování, vyhánění a útěků
  • Aktivisté ekologických spolků se domáhali před sněmovnou udržení svých neomezených práv zasahovat do správních řízení
  • 800 krav bude zabito kvůli výskytu nemoci BSE, je to 7. případ u nás
  • Sněmovně se nepodařilo zvolit nového šéfa Nejvyššího kontrolního úřadu, ani 13. člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání
  • Počasí v Praze: Pod mrakem, teploty tak kolem pěti stupňů

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Šesták pro odboráře
    Nula celá tři procenta, řeknete si, co to je! Zanedbatelná suma. O tuhle zanedbatelnou sumu hodlá připravit pozměňovací návrh zákoníku práce schválený hlasy poslanců vládní koalice a komunistů ve Výboru pro sociální politiku zaměstnavatele. Ti by měli 0,3 procenta z vyplaceného ročního objemu finančních prostředků vyplatit zástupcům zaměstnanců. Tedy především odborům, nebo zaměstnanecké radě či zástupcům ve věci bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Otázka zní - proč by jim měl zaměstnavatel platit? Je logické, že členské příspěvky odborové organizaci platí členové. Organizace hájí jejich zájmy, potřebuje peníze, takže ti kdo využívají jejích služeb poskytnou službu zaplatí. Naopak, odbory z podstaty věci samé postupují proti zájmům zaměstnavatelů. Proč tedy, u všech všudy, by jim měli zaměstnavatelé takovou činnost platit? To ví jen Bůh, Zdeněk Škromach a ti, co pro návrh hlasovali. Přirozeně, že i tentokrát je tu rituální zaříkadlo příkladem Evropské unie. Tihle lidé opravdu dělají všechno proto, aby Unii zprotivili ještě dřív, než v ní budem!


    Ve středu ráno protestovali aktivisté z hnutí Duha, ze sdružení Arnika a dalších organizací před poslaneckou sněmovnou. Neberte nám právo chránit přírodu, hlásali na svých transparentech. Apelovali tak na parlament, aby zamítl některé pozměňovací návrhy, které podle nich omezují nebo ruší účast občanských sdružení ve správních řízeních. Ochrana přírody, to je bezpochyby ušlechtilá činnost. Bohužel, leckteré činy a počiny ekologických aktivistů budí přinejmenším rozpaky, mnohdy podiv a nezřídka i zlost. Kupříkladu to že dálniční sít vypadá jak vypadá a že celé velké oblasti tím pádem mají znesnadněný rozuvoj, za to nesou díl odpovědnosti právě tyto spolky. Lidské počínání má mít nějaká pravidla, kdežto tak zvaní aktivisté si zvykli na to, že na ně žádná pravidla neplatí, neboť si je určují sami.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Vždy do té nejpomalejší fronty
    Minimálně jednou týdně obědvám kuře v KFC, u plukovníka Saunderse. Je to takový kuřecí mekdonald. Stručně, jak to tam chodí: dlouhý pult, u něho pět kas, u každé kasy zaměstnanec. Vystojíte frontu, dostanete se ke kase a zaměstnanci, objednáte si, on to přinese na tácu, zaplatíte a vy s tácem odcházíte ke stolku.

    Pět kas, pět front. Ne každá se pohybuje stejně rychle. Záleží na tom, zda se ve frontě vyskytne potížista. V praxi to vypadá následovně, popisuji situaci z mé poslední návštěvy restaurace KFC na Andělu.
    Vstoupím, vidím pět stejně dlouhých front. Pečlivě vybírám. Pátrám po potenciálních potížistech. Tenhle člověk vypadá na ekologického aktivistu, ten se bude domáhat vegetariánské stravy a pohádá se. V téhle frontě dáma bude chtít poslat kuře zásilkovou službou do Podmokel. Tady ten pán se pokusí platit novozélandskou bankovní kartou. A tady ten nařvaný, ten se přišel jenom pohádat. Zbývá tato fronta. Hrozí zde nějaké nebezpečí?
    Ne. Ať jsem psychozpytal sebe pečlivěji, nebezpečí jsem neodhalil. I postavil jsem se do této bezproblémové fronty. Odsejpalo to. Ten chtěl Strips menu, ten chtěl Twister menu, slečna chtěla zmrzlinu, s paní bezprostředně přede mnou taky nebudou potíže, už přistupuje ke kase, otevírá ústa, aby...
    Načež se z nitra restaurace vynořilo pět skotačivých dětiček ve věku od čtyř do deseti a holčička chtěla tohle a chlapeček tamto a druhý chlapeček ono a další holčička tamto... Ježišmarjá, nemohli by termiti odhlasovat zákon nařizující viditelné nošení značky SPRÁVKYNĚ PĚTI DĚTÍ ?

    PSÍ PŘÍHODY: Jak se mi zdálo o Satanovi
    Dopsal jsem první verzi divadelní hry Past na Satana. Na mé psychice to zanechalo hluboké stopy. Ono to není jen tak, napsal divadelní hru! Celý život jsem před dramatem měl velký respekt. Deptala mě představa, že by se moje texty měl někdo učit zpaměti! Napsal jsem mnoho rozhlasových her, tam takové trauma odpadá: herci sedí u stolu, pijí kafe a čtou text z papíru.

    No nic, trauma překonáno, hra hotova. Na poslední stránce slovo KONEC. Šel jsme spát. Načež se mi zdál podivně příšerný sen. Byl jsem před domem, na zahradě. Kolem vrat kráčel průvod tují, čtete dobře, pochodovaly tam keře, ve dvoustupu, rytmicky komíhaly špičkami, jako by to byla četa zeleného Ku Klux Klanu. Když tuje přešly, skrz plot prošel do zahrady veliký snop a já pochopil, že je to Satan.
    "Já tě zabiju, Satane, já tě zničím, já tě zaškrtím, já tě..." křičel jsem na něho,. Zastavil se. Ani já jsem se nehýbal. Něco mě přimrazilo na místo.
    Vtom jsem se probudil.
    Bart stál u mé postele a vrážel do mě hlavou.
    Zřejmě jsem ze spaní křičel, probudil jsem ho a on mě přišel zachránit. Hodnej pejsek, záchranář... Ale možná, kdyby nebyl přišel, v tom snu jsem se rozhejbal a toho Satana zaškrtil, kdo ví...

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI