2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / pauza - cesta do Skotska / 21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26.-27. / 28. / 29. / 30. / 31.

září / 1. / 2.-3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9.-10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16.17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23.-24. / 25. / 26. / 27. / pauza - cesta do Japonska

říjen / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / pauza - cesta na Island


/ 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

listopad / 1. / 2. / 3. / 4.-5. / 8. / 9. / 10.-11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23.


(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pátek 24.10. 2003,
  • Podle nového zákona se mají částky nad půl miliónu korun platit bezhotovostně, zákon postoupil do závěrečného čtení ve sněmovně
  • Současné občanské průkazy budou platit až do 31. prosince 2008, rozhodla sněmovna
  • Senátoři si přejí zvýšit plat o 13 tisíc na 59180 Kč
  • Armáda nebude vyplácet žádné další peníze vojákům kteří slouží základní vojenskou službu
  • V hotelu Duo v Teplické ulici v Praze 9 něco vybouchlo
  • Počasí v Praze: Docela hezké podzimní počasí se sluníčkem

    Bděte, lidé! Naši poslanci chystají zákon, který postihne poskytovatele obsahu internetu! Budou přinejmenším částečně zodpovídat za obsah volně přístupných diskusí, fór, chatů a pod. Budeme ovce, když se proti tomu neozveme. Když mohli pejskaři smést diskriminační pokus ambiciózního poslance Kořistky získat si ostruhy buzerací občanů, bylo by to smutné, kdyby internetová komunita bez odporu snesla toto znásilnění svobody internetového prostoru. Kvůli hrstce hulvátů špinících veřejný prostor sprostotami, rasismem a podobnými výstřelky přece neokleštíme naše komunikační prostředky.
    Ondřej Neff

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Výbuch dělbuchu
    Opravdu se ty časy mění. Za mého mládí neřkuli dětství, když někdo odpálil petardu, stalo se to, že vyletěl domovník s koštětem a povykoval a spílal rošťákům a darebákům. Dnes přijede policie, obšancuje místo a tváří se důležitě. Dokud neskončilo vyšetřování, nelze nic říct. Z šíra dáli se sjedou novináři a reportují, pokud možno živě, česky řečeno live: z místa kde stojíme vidíme, že okolí je klidné, teď vychází jeden muž a drží si roušku u obličeje, ne, on není raněn, on smrká. Toto se dělo dnes v okolí hotelu Duo v Teplické ulici v Praze 9. Čím to je? Jak to, že se ta doba změnila? Změnila se média, přátelé. Ta prahnou po senzacích, výbuchy všeho druhu je fascinují a proto i já, zde v pravidelné poznámce, hovořím o světaborném výbuchu v okolí hotelu Duo v Teplické ulici v Praze.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Žvejkačky
    Je to už několik let, kdy jsem o prázdninách vystavil na Neviditelném psu krátký seriál Zlatá padesátá. Bylo to moje vzpomínání na dětství. Seriál je dodnes dostupný a všech jeho 11 dílů si můžete přečíst. Řekl jsem si, že by bylo užitečné, kdybych ho postupně doplňoval krátkými vzpomínkami na různé epizody a legrácky.

    Žvejkačky
    Vše co nějak souviselo se Západem a s Amerikou obzvlášť bylo za mého dětství na ošklivci, tabuizováno a pronásledováno. Žvýkací guma byla pokládána za symbol amerikánského Satana.
    Hledali jsme náhradní řešení. Někdo žvýkal vosk. Taky jsem to zkusil. Hned první pokus ukázal, že je to slepá cesta. Slibnější bylo žvýkání smůly ze stromů. Ta se skutečně dala žvýkat, nerozpadala se v ústech jako vosk, ale byla příšerně hořká. Na odstranění problému usilovně bádaly dvě školy žvýkačkových učenců. Jedna škola tvrdila, že hořkost je jev dočasný a odradí jen slabou náturu a že je třeba projít érou hořkosti, pak se chuť vytratí a zůstane čirá žvýkačka poskytující čistou blaženost. Tato teorie měla mnoho stoupenců. Nikomu se však nepodařilo vyžvýkat smůlu až do stavu bez hořkosti.
    Druhá škola tvrdila, že hořké jsou jen některé druhy smůly a že je třeba najít strom ronící smůlu bez hořkosti. V této souvislosti byla citována svědectví různých bratranců kamaráda ze Vsetína, který má na zahradě strom ronící smůlu dokonce sladkou!

    Občas se podařilo získat skutečnou americkou žvýkačku, ať už plátkovou, nebo polštářkovou.
    V padesátých létech, snad až do roku 1960, přežívaly ojedinělé soukromé krámky. Na Žižkově, kde naše rodina bydlela od roku 1953, jich bylo mnoho. Někde v Kubelíkově ulici (myslím) míval krámek pan Ježek. Obchod se smíšeným zbožím, krámek to byl maličký, zasmušilý, obvykle zavřený - a za výlohou měl pan Ježek vystavené polštářkové žvýkačky Wrigley´s ! Nikdo z nás se neodvážil vstoupit. Žvýkačka volně v prodeji? Příliš krásná představa, aby to mohla být pravda.

    Žvýkačky se mezi nás dostávaly výhradně dokosem - od kamaráda, od známého, od příbuzných. Žvýkačka se žvýkala v první fázi až do ztráty chuti a pak do rozpadu hmoty - po hodině, dvou usilovného žvýkání se rozpadla na gumovou drť a tu teprve bylo možno vyplivnout. O přestávkách jsme si vyprávěli, že Američané vyplivují žvýkačku hned, jakmile pozbude chuti. Je to vůbec možné? Takové mrhání hodnotami!
    Běžné bylo sdílení žvýkačky tak zvaně "z huby": kamarád překousl žvanec na dvě půlky a jednu přepustil kamarádovi nebo kamarádce.
    Učitelé pronásledovali žvýkání. Ve třídách bývala kamna a kdo byl přistižen, musel žvýkačku hodit do pece. Snažil se ji překousnout a zachránit aspoň zbytek. Méně dbalí učitelé jen sledovali, aby zločinec do kamen hodil aspoň něco, dbalejší podrobovali prohlídce ústní dutinu včetně úkrytu pod jazykem. Na hodinách takových nelidů bylo bezpečnější nalepit si žvýkačku za ucho.

    No a nakonec se začala vyrábět žvýkačka i v Československu. První obchod, který ji prodával, byl Gastronom v Praze na Příkopech. Hned jsem tam běžel, balíček stál dvě koruny. Byla tam obrovská fronta, samé baby, frontové bojovnice. Kupovaly žvýkačky po celých bednách. Jedna si mě všimla a divila se, že nemám žádné peníze - nenesl jsem tašku, neměl jsem peněženku. Otevřel jsem dlaň a ukázal jí dvoukorunu.
    "Cože? Ty chceš jednu žvýkačku?" žasla. Pak se cosi jako zastyděla, odvedla mě na začátek fronty a tak jsem zažil to štěstí si poprvé v životě koupit žvejkačku v krámě.

    Pokračování někdy příště
    Budu rád, když mi pošlete doplňující pamětnické připomínky na moje vzpomínání, hlava je děravá!
    O.Neff

    PSÍ PŘÍHODY: Noc stvořená pro vraždu
    Mrholilo. V lesku asfaltu zračila se neřest. Chichotání lehkých žen činilo tmu zákoutí ještě temnější. Pod lampou podupával pasák. Kolem se mihly nařvané ksichty agentů BIS nacpaných v omšelé oktávii. Štěpánská ulice, osm večer.
    Rodila se noc stvořená pro vraždu.
    Spěchal jsem, hlavu vraženou do límce, a myslel jsem na stanici metra jako beduín na oázu Al Šafrá. Za mnou se ozvaly kroky.
    Hlavní zásada přežití v hongkongských docích a v okolí Václavského náměstí, což jsou nejhorší doupata zločinu na světě, je - nereagovat na podněty. Vyhýbat se očnímu kontaktu. Nevidět, neslyšet.
    "Pane!"
    Neslyším. Spěchám do oázy Al Šafrá.
    "Promiňte, pane..."
    Tak to začíná vždycky. Bude chtít cigaretu nebo dvě koruny a pak mi nasadí na hrdlo čepel.
    "Pane, zastavte se!"
    Přidal jsem do kroku. On taky. Skoro jsem běžel. On přidal a předběhl mě.
    Teď nastane střet. Mano a mano. Napřáhl ruku. Něco v ní držel. Postavil jsem se do střehu.
    "Jste vomotanej do vodítka mého psa!" zvolal ten muž. V ruce držel naviják a já měl přes kolena šňůru. A vlevo ode mne cupital oříšek velikosti štuclu.
    Tentokrát jsem ušel podřezání.
    Bylo to o fous.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI