2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / pauza - cesta do Skotska / 21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26.-27. / 28. / 29. / 30. / 31.

září / 1. / 2.-3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9.-10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16.17. / 18. / 19. / 20.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pondělí 15.9. 2003,
  • Na nedělní schůzce se strany vládní koalice dohodly na minimálních změnách reformních kroků, které nepovedou ke změně rozpočtu
  • Patnáct až dvacet tisíc odborářů protestovalo v sobotu v Praze proti chystané reformě státních financí
  • Vláda upraví ty části reformy, aby se nekrátila věková hranice žen pro odchod do důchodu aby se započítalo středoškolské studium do penze
  • Vladimír Špidla řekl, že vláda ještě bude s odboráři a zaměstnavateli o reformě jednat
  • Sociálnědemokratický poslanec Josef Hojdar, odpůrce reformy, předvídá, že vláda padne do koce roku
  • Místopředseda ODS Jan Zahradil se v televizi vyslovil pro předčasné volby v případě pádu vlády Vladimíra Špidly
  • Od 1. září 2004 by měla vzniknout Univerzita obrany, slučující dosavadní vojenské vysoké školy
  • V sobotu byl na základně Náměšť nad Oslavou den otevřených dveří u příležitosti společného cvičení českých a britských letců
  • Mezi Českým Krumlovem a Boršovem vodáci a přátelé Vltavy čistili řeku
  • Počasí v Praze: Chladno, podzimno, sluníčko bez hřejivosti občas - po oba víkendové dny

    Hledají se zájemci o spolupráci při výrobě první české zombie-komedie - stačí napsat na e-mail brutto@volny.cz a dozvíte se další. Jde o nevýdělečnou nezávislou produkci. Mezi zombie se přihlásili i spisovatelé Ondřej Neff, Jiří Walker Procházka a Vlado Ríša. Staňte se i vy součástí šíleného podniku!

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Rolling Stones táhnou na Letnou víc než Milan Štěch
    Nebylo by divu, kdyby Unie svobody zveřejnila za své poslední peníze v novinách inzerát. V něm by citovala odborářské výroky typu "sociální demokraté příliš ustupují Unii svobody a "s Petrem Marešem je špatná komunikace". Za jistých okolností se může stát kritika tím nejlepším doporučením a pochvalou. Unie svobody, tato nanicovatá pidistrana s preferencemi pod hranicí státní podpory, natož pak zvolení do parlamentu, je nyní ostře nasvícena odborářskou kritikou. Ovšem to velké co vidíme ve světle reflektoru není velká strana s velkými myšlenkami a velkými osobnostmi. Je to jen stín vržený na prázdnou stěnu, je to iluze a virtuální realita.

    Špidlova vláda neustupuje ani Unii svobody, ani lidovcům, jak se odborářští předáci snaží namluvit veřejnosti i sami sobě. Ustupují kruté ekonomické realitě. Ustupují tím spíš, že se o krutost této reality sami zasloužili. Obrovské nafouknutí ze zákona povinných výdajů přiblížilo ekonomiku argentinské vizi totálního krachu. Stát je zadlužen do té míry, že se nadále zadlužovat už nemůže, to je prostopravda, z níž není úniku. I kdyby se na Letenské pláni v Praze sešlo v sobotu ne patnáct nebo dvacet tisíc, ale sto padesát nebo dvě stě tisíc lidí, zadluženost státu - to je ta zeď, od které se budou odrážet slova hněvu.

    Síla a slabost

    Odbory samozřejmě mohou hrát velkou politickou roli a v mnoha zemích a v mnoha situacích ji skutečně hrají. V takových případech zásadně tlačí na rozhodování své vlády. Je k tomu třeba naplnění několika předpokladů. Především, musí mít takový členský potenciál a takovou podporu, že dokáží ovlivnit výsledky voleb. Tento předpoklad sobotní demonstrace nenaplnila. Ať přišlo lidí podle odhadu odborářského nebo novinářského, na koncert Rolling Stones přišlo na Letnou čtyřikrát víc lidí, než kolika se odboráři chlubí. Dvacet tisíc lidí, to je publikum úspěšného fotbalového utkání. A navíc, žijeme v zemi, kde jen čtvrtina zaměstnanců je odborově organizována. Tři čtvrtiny organizovány nejsou. Čtrnáct let po převratu to už není reakce na nucenou organizovanost v komunistických pseudoodborech. Odborové organizace nedokázaly zaměstnance přesvědčit, že členství v odborech je užitečné a že odbory dokáží prosadit rozumné požadavky pracujících tak, aby tím zároveň nezruinovaly ekonomiku.

    Sobotní demonstrace za splnění odborářského desatera je namířena proti reformě, která je tak měkká, že o ní jako o reformě hovoří jen ti, kteří ji vymysleli. Ať si odborářští bossové říkají co říkají, těžko přesvědčí lidi, že tahle reforma vede ke zbídačení mas pracujících a že zavede ráj pro milionáře. Ta nezavede nic, je to jen hra na reformu, která v nejlepším případě zmírní posuny k propasti krachu. Ta skutečná reforma zřejmě čeká až na vládu příští, která vládu Vladimíra Špidly nahradí.

    Komu se ustoupilo

    Však taky vláda na sobotní demonstraci v neděli fakticky nereagovala. Petr Mareš, tento zlý muž ve vládě, jak ho označují odbory, sdělil veřejnosti, že vláda ustoupí maximálně v dřívějším odchodu žen do důchodu a v započítávání doby středoškolského studia do důchodu. Jenže to není ústupek odborům, i když to tak místopředseda vlády prezentuje. Je to ústupek ženám, kterých je hodně a mají volební právo, a ústupek středoškolsky vzdělaným zaměstnancům, kterých je taky hodně a také mají volební právo.

    V naší zemi se hodně věcí dělá proto, aby se neřeklo. I reforma probíhá v tomto duchu. Je tom už tradiční. Vzpomeňme na slavné Klausovo utahování opasků z doby úsvitu obnovené tržní ekonomiky. Ani tenkrát nedošlo ke skutečně drastickým propadům. Odboráři také svolali demonstraci, aby se neřeklo. Kdyby to neudělali, k čemu by byli? Vláda ve dvou bodech udělala ústupek, aby se neřeklo, který by tak jako tak udělat musela. A život půjde dál, až k hlasování o balíku reformních zákonů.

    Ve vzduchu ovšem visí ještě ta neurčitý hrozba generální stávkou. Po rozpačitém dojmu plynoucím ze sobotní demonstrace je však těžké se vyvolat dojmu, že i tato hrozba byla vyřčena z tradičního důvodu: aby se neřeklo.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsme natáčeli film o zombivcích
    Zombivec je nový pojem, který vznikl ve štábu filmu Chocking Hazard. V tom filmu hraju nejhnusnější potvoru z rodu zombivců.
    Nejdříve, co je to "chocking hazard": na dětských hračkách obsahujících oddělitelné miniaturní součástky bývá napsáno chocking hazard neboli nebezpečí vzdechnutí. Štěpán Kopřiva zvolil tuto hlášku jako název české černé komedie o zombi-ích, čili živých mrtvých. A jsme u toho: jak skloňovat slovo "zombie" ? Podle vzoru Lucie? Kdo by si s tím lámal hlavu. Od nynějška žádný/á zombie, ale zombivec podle vzoru myslivec.
    Však taky jsme my zombivci oblečeni do mysliveckého.
    Jako dva myslivečkové jsme se vypravili z prostor motelu Zálesák do nedaleké pumpy si koupit limonádu, Jiří Walker Procházka a já. Walker byl už nalíčený na zombivce, já ne, myslivecké uniformy jsme měli na sobě oba.
    Vešli jsme do obchodu. Krámský na nás s úžasem hleděl, na mě a pak na Walkera.
    "Proboha... co se vám stalo?"
    "Podejte mi ruku," vybídl ho Walker a napřáhl paži ukončenou krvavým pařátem.
    Krámský dal obě ruce za záda a ustoupil o krok.-
    Pak mu došlo, že je to latexové líčení.
    "Fuj, to jsem se lek," připustil. "To víte, myslivci, střílej jeden na druhýho..."
    V tu chvíli mi došlo, že mám na sobě myslivecký oděv, uniformu vraha zvířat! Napadlo mě, že bych to měl ze sebe strhat a utéct.
    Pak jsem si ale řekl: pokud při pohledu na mě budou lidi blít, pak je ten oděv naprosto v pořádku.


    Obrázky vpravo -
    Shora Ondřej Aston Neff, Vlado Evans Ríša, Jiří Walker Procházka

    PSÍ PŘÍHODY: Pramálo decentní hostitel
    Seděl jsem v neděli odpoledne u počítače a psal, co taky jiného, když vtom u vrátek zazvonil pan Suchý a přivedl Fanču a Darinu! Připomínám, že pan Suchý je můj druh z ranních procházek, Fanča a Darina jsou fenky rodu leonberger, každá je velká jak pivovarský valach. Darina je starší osoba letory rozvážné, kdežto Fanča je dívka, jak se ukázalo, rozverná.
    Bart se k nim vždycky chová velmi decentně (celý tatínek, nebo, dejme tomu, celý jeho pán) a obtěžuje jenom když hlas přírody hřímá tak silně, že dubiska ohýbá, tedy když je hárání, jak bych tak řekl, v kulminačním bodu.
    Pan Suchý je od jara na venkově na chalupě, v neděli se v Praze objevil jen na skok a tak se přišel na nás podívat. Vešel s oběma psicemi na zahradu a Bart, tento decentní gentleman, se začalo chovat jako nějaký nadsamec z pornofilmu a bylo zřejmé, že se pokouší o to, čemu se v kruzích nezbedníků říká švédská trojka!
    "Barte, nech Fanču," volal pan Suchý, "vždyť je to panna!"
    Nezdálo se, že by apel na mravní integritu povede k výsledku. Bylo nutno užít síly a Bart chvilku visel na obojku jako pytel, do kterého někdo zašil čerta.
    Pan Suchý odešel, panenství Fančino zachováno. Zítra se uvidíme venku na Mrázovce. Doufám, že na veřejnosti se bude Bart chovat decentněji, než doma, na území svého panství.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI