2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
úterý 12.8. 2003,
  • Odboráři se nadále staví proti Špidlově reformě veřejných financí a na 24. září chystají demonstrace
  • 24 obcí už je bez vody důsledkem veder a je třeba je zásobovat cisternami Armáda zatím neposílí náš kontingent v Iráku, situace kolem nemocnice v Basře se uklidnila
  • Nedaleko Olomouce vytekla do Bystřice nafta
  • Nejvyšší kontrolní úřad zjistil, že v letech 2000 a 2001 Úřad vlády obcházel zákon o veřejných zakázkách a zneužíval byty pro státní zaměstnance
  • Vydavatel knihy Mein Kampf Michal Zítko dostal už podruhé podmíněný trest, Zítko s se opět odvolal
  • V oblasti Prachatic se nesmí do lesa, hrozí nebezpečí požárů
  • Meteorologové čekají, že by mohlo brzy zapršet
  • Počasí v Praze: Vedro, nebe bez mráčku, léto na plné pecky

    Naučte se pracovat se základním fotografickým příslušenstvím a používat vyspělé funkce svého digitálního fotoaparátu - to je cíl nové publikace z řady Praktická fotografie, kterou napsali Jan Březina, Ondřej Neff, Pavel Scheufler a další autoři. Cestování s digitálním fotoaparátem je základní publikace, která by neměla chybět žádnému začínajícímu, ani mírně pokročilému digitálnímu fotografovi, který se chystá s fotoaparátem do exteriéru. Zde je podrobná informace s možností objednávky této knihy, ale i dalších svazků.

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: JSvět je den ode dne horší místo k životu
    Ráno jsem dostal esemeskou zprávu, že v Dagestánu byl zavražděn český novinář. Uvedeno bylo i jeho jméno. Nic mi neříkalo, ani jiným kolegům, s kterými jsem o případu mluvil. Odpoledne už byla zpráva přesnější,. Skutečně jde o českého občana, měl to být obchodník. Zavraždili ho dva Dagestánci, zabili a okradli. Byli dopadeni, i ukradené věci byly u nich nalezeny. Poučení z toho není žádné, jen snad jedno - inu, že ten svět je strašně nebezpečné místo, a že nebezpečnost se po zeměkouli rozlézá jako nějaká prašivina . Jedna moje spolupracovnice je teď na dovolené. Doba příhodná, místo pobytu Irák. Když to někomu řekne, odpoví - to si nemohla vybrat jiné místo? Jen aby to nedopadlo tak, že k výběru nezůstane už vůbec nic. Svět je prostě pořád horší.
    A není to jen za hranicemi. V pondělí se opět konal soud s Michalem Zítkem, vydavatelem Mein Kampfu coby nacistického artefaktu. Zítko dostal podmínku a opět se odvolal. Staví své odvolání na tom, že soud nedokázal podporu současnému neonacistickému hnutí. To se pochopitelně dokázat nedá. Co ale tvrdím - a vítal bych kdyby Zítko byl morálně odsouzen, že toto "kanonicky čisté" vydání Hitlerova spisu opět otupilo ostražitost veřejnosti proti nacistické minulosti. Ten, kdo má ostražitost sníženou, ten nemůže tento argument pochopit. Je to pak dialog hluchých - připouštím, že jsem v tomto názoru osamocen, přesvědčil jsem se, že většině lidí nacismus prostě nevadí a dokonce je možná vzrušuje jako nějaká zajímavá neřest.
    A to pokládám za strašně nemravné, na ty milióny mrtvých prostě nedokážu zapomenout.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Terminátor 3 - prostě SKVĚLÝ
    Je to až podezřelé, že na film Terminátor 3 - Vzpoura strojů jsou samé kladné recenze. Jenže on je skutečně skvělý.
    Na rozdíl od nešťastného Matrixu dvojky, který je vykalkulovaný a vycucaný z prstu a vypočítaný na efekt podle průzkumu diváckých preferencí z Terminátora čiší radost z vyprávění. Terminátor, to je dnes pojem, jako Ferda Mravenec, nemusíte nikomu nic povídat, co to je a kdo to je. Když byste chtěli natočit film o Ferdovi Mravencovi, musíte především tu postavu mít rádi a ostatní pak přijde samo.
    Takhle funguje tenhle film.
    Líbí se mi, když je ve filmu něco, co jsem ještě neviděl. Tady je toho spousta, zde jsou, myslím, dva nejdůležitější momenty:
    Strhující finále není kupodivu na konci, jak to bývá v amerických filmech, kde vždycky musí zapálit a vyhodit do povětří všechny dekorace, ve kterých nás dvě hodiny mořili a někdo musí viset za ruku snad propastí (nebo v okně v pětadvacátém patře). Ten největší akční nářez - scéna s jeřábem, která už teď patří do klasiky - je ve třetině filmu a Jonathan Mostow (režisér) se nepokusil ji až do konce něčím přebít: tím porušil nepsaný zákon a jsem zvědav, zda najde následovníka. Pokud jde o konec, v podstatě tu není žádný "happy end": John Connor a jeho nastávající žena a spolubojovnice Kate "nezachrání svět", jak by normálně mělo být jejich povinností dle předpisů žánru; stačí jim, že s pomocí Terminátora si zachrání holou kůži pro pozdější využití, zatímco venku zuří atomová válka strojů proti lidem. A co dál? Hýml, tohle chce Terminátora 4 !
    Arnold je skvělý. Měl jsem sice pocit, že jeho "nahaté zrození" na začátku byla animace, nebo přinejmenším že Arnolda počítačově vyretušovali, ale nevadilo mi to. Jeho hlášky krásně navazují na dnes už kanonické hlášky typu "I´ll be back". Hláška "řídit budu já" a "řekni to mé ruce" nadzvedly publikum z křesel, podobně jako když policajt křičí na Termoše "zahoďte zbraň a rakev!" Vynikající je ale i Kristanny Loken coby terminátorka model T-X. Její choreografie je fascinující a vypracovaná i do takových detailů, že v jednom momentě se vraždící robot dokonce usměje! Pokud byste chtěli vědět víc, přečtěte si recenzi Vojtěcha Ryndy v Dokina - dobře že autor zde připomíná Pravdivé lži a jejich laskavý nadhled nad akčním žánrem. Právě v tomto nadhledu, laskavém avšak postrádajícím ironii, je podstata poetiky tohoto vynikajícího díla.

    PSÍ PŘÍHODY: Svět psího bezdomovce
    Viděl jsem ho už z dálky, psího tuláka, šedivého bezdomovce, chlupatou slepeninu neurčitelného množství psích ras, s ocáskem plebejsky zakrouceným vzhůru. Barta jsem pro jistotu měl na vodítku. Pak se plebejec ztratil z dohledu, protože k hotelu Mövenpick couval popelářský vůz a já s Bartem ustoupil stranou, abychom uvolnili cestu.
    Na zpáteční cestě Bart šel bez vodítka. Najednou se rozběhl a zamířil ke dveřím služební vrátnice hotelu.
    U dveří se choulil tenhle zkormoucený psí bezdomovec.
    Bart ho důkladně očichal. Bezdomovec ani nedutal, pokukoval po něm očkem. Moudře ani necek. Věděl, že nesmí tyhle nadupané veliké černé parchanty provokovat, a že kdyby jen kníkl, měl by ho na sobě.
    Přivolal jsem Barta k sobě.
    Šel mi u nohy a třel mi tvář o stehno. To je výzva k pochvale: viděl jsi, pane, že jsem na něho ani nezavrčel? Natož abych ho volchoval?
    Ano, takového bezdomovce Bart ušetřil svého panovačného hněvu. Napadlo mě, zdali by si Bart přál, aby svět byl obydlen samými takovými nešťastníky, chlupatíky barvy hadru na nádobí, s ocáskem jak preclík, zda by se mu chodilo mezi nimi pyšně procházet a pozorovat, jak se mu bázlivě krčí u nohou, byl by tohle dobrý svět, byl by to zábavný svět?
    Je to odvěký problém charakterizovaný coby vztah pána a raba. Ale tím opravdu nebudu Bartovi motat hlavu. Raději ho připnu na vodítko.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI