2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
pondělí 14.7. 2003,
  • Ministryně zdravotnictví navrhuje, aby si lidé platili léky a recepty a návštěvy lékaře do výše 2000 korun ročně a po vyčerpání kvóty by pokračovala péče zdarma
  • Hlavní cenu Karlovarského festivalu dostal italský film Okno naproti režiséra Ferzana Ozepeteka
  • Cestovní kancelář Harmonia Medical oklamala klienty při cestě do Chorvatska, už třetina z nich je s pomocí jiných cestovek zpátky - cestovka nebyla pojištěna proti insolvenci
  • V Praze skončila výstava českých korunovačních klenotů
  • V Dačicích odhalili pamětní desku vynálezci kostky cukru Jakubovi Kryštofovi Radovi, kostkový cukr byl zaveden před 160 lety
  • Ve Frýdku Místku se upálil narkoman, když byl přistižen při čichání tolulenu
  • V sobotu se konaly v pěti obcích volby do obecních zastupitelstev, další takové volby budou 27. září v šesti obcích
  • U Strážnice hoří les, oheň vypukl v sobotu a večer už byl v podstatě pod kontrolou
  • U Rokytnice v Orlických horách se srazil osobní vlak s náklaďákem, řidič náklaďáku byl těžce zraněn a zdá se, že nehodu zavinil právě on
  • Počasí v Praze: Léto bez horka, se sluncem i mraky po oba víkendové dny

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS:Zdraví a ideologie
    Do dvou let nastanou problémy s dostupností lékařské péče, varuje ministryně zdravotnictví Marie Součková a navrhuje řešení, které má katastrofě zamezit: je to spoluúčast na zdravotní péči a lécích do souhrnné výše dvou tisíc korun, přičemž děti do 18 let a "lidé v tíživé sociální situaci" by mohli požádat o proplacení částky.

    Do panoptika socialistických vynálezů přibyl další exponát. Jak jinak než panoptikálně by se mělo opatření realizovat? Jak a kdo bude kontrolovat, že občan za rok "proléčil" tisíc korun, dva tisíce korun, tři tisíce korun? Buď by musela někde být nějaká centrální evidence, anebo by si každý občan musel schovávat účty a jakmile by zaplatil poslední korunu do druhé tisícovky, by někam -kam? - utíkal pro potvrzení, že má "doproléčeno" a že nadále už nemusí platit nic, až do 31. prosince daného roku, a od 1. ledna bude zase platit. No a pak musí vzniknout nějaká instituce, která bude posuzovat míru sociální potřebnosti. Bude třeba stanovit limity, které mohou být jednoduché i složité. Jednoduché: kdo pobírá sociální dávky, nemusí platit. Kdo bere penzi, nemusí platit. Ale i v takovém případě bude třeba jakéhosi "vysvědčení chudoby", jímž se bude občan ve zdravotnickém zařízení prokazovat.

    Proč je toto všechno navymýšleno? Socialisté zbožňují "plošná opatření", a jelikož v té "ploše společnosti" je tuze mnoho nerovností, je třeba stvořit nové úřady a nové instituty, jež mají za úkol plochy vyrovnávat.

    Přitom východisko úvah paní ministryně je jistě správné a fundované, podložené fakty. Lidé chodí k lékaři zbytečně mnoho, lidé plýtvají léky, ze 140 miliard ze zdravotního pojištění jde na léky plná čtvrtina! Přesto její návrh jistě vyvolá obrovskou nevoli a pokud bude realizován, vzroste míra zdravotnické byrokracie a šikany a lidé najdou důmyslné cestičky, jak se platbám vyhnout. To je do té míry snadno odhadnutelné, že je průchodnost návrhu přinejmenším sporná.

    Absurdní na tom všem je to, že lidé bez mrknutí oka platí v autoservisu pět stovek a u dražších značek mnohem více na hodinu práce a ani nemrknou. Veškeré služby jsou drahé a lidé je platí bez reptání. A platili by bez reptání i za servis zdravotnický, kdyby jim nabízel výhody - platili by ti, kteří na to mají. A z těch peněz by se spolufinancovala lékařská péče těm, kdo na placený servis nemají. Řešení jednoduché, osvědčené, bohužel kolidující s ideologickými koncepty.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Mobil v hajzlu
    Neberte to jako samoúčelnou vulgaritu. Je to suché konstatování skutečnosti - mobil mi spadl do záchodu. Se všemi důsledky!
    Semlelo se to... ani nevím jak. U Aralu jsem si kupoval benzín, chtěl jsem jet k Martinovi Zhoufovi na návštěvu. Zaplatil jsem a pak jsem si řekl, že je dobře preventivně navštívit WC, abych se hned mezi dveřmi nedovoloval, jestli si můžu odskočit. Zavolal jsem Zhoufovi, že už jedu - to byl mobilův poslední zpěv. Odebral jsem se na onu místnost, v ruce přilbu a rukavice a snad - ten mobil, nevybavuju si přesně, kam jsem ho uložil/neuložil.
    No a ozvalo se žbluňk a bylo to.
    Toť se ví, kdyby se v té míse objevila zlatá rybka, nesáhl bych po ní rychleji, než po tom mobilu a druhým hmatem jsem mu odpojil baterku a místo ke Zhoufovi jsem jel domů a vystavil baterku i mobil na sluníčko.
    On v zásadě funguje. Skoro. Je to Sony, přičemž jako hlavní ovládací prvek je kolečko, kterým se honí menu. No a to kolečko je jediné, co nefunguje, takže ve výsledku je to tak, jako kdyby vám v autě fungovalo všechno vyjma motoru.
    Ono to byl tedy starý křáp a beztak jsem si chtěl koupit nový - k čemuž došlo v zápětí. Jenže to dolování čísel! Jsou jich tam desítky, bez přehánění stovky, už dva roky si nepíšu čísla do diáře ale jenom do mobilu.
    Jo, jo... Kdyby tam u toho Aralu měli pisoár, neštěstí by nebylo tak veliké, ba dokonce žádné.

    PSÍ PŘÍHODY: Tváří v tvář je to jiné
    Už dlouho jsme s Bartem nepotkali žádného z jeho hlavních soků, ani Toma, ani Maxe a to jsou sokové nejsokovatější. Občas potkáme jednoho statečného jezevčíčka, který na Barta urputně štěká, přičemž spoléhá na to, že ho pán zachrání, kdyby ten velký černý holomek měl vzít výzvu vážně. Bart ale na výzvu nereaguje, jen občas udělá markýrovaný výpad, aby dal najevo,že "vocamtaď pocamtaď" a že si nenechá všechno líbit.

    Dnes to nebyl jezevčíček, ale pejsek rodu čau-čau, pěkně eskymácky chlupatý.
    Jakmile Barta zmerčil, začal běsnit a Bart odhodil dekorum a kdyby nebyl na vodítku, jistě by drzounovi vyprášil kožich.

    Bylo to zvláštní setkání.
    Pán toho pejska, kterého jsem viděl poprvé, mi vyprávěl, že často chodí kolem našich vrat a že čau-času se vždycky k Bartovi žene a že se spolu skrz tu mříž kamarádí!
    Je to kupodivu, protože Bart spíš za vraty pouští hrůzu, než by dával najevo sklony ke kamarádění, ale nemám důvod proč tomu pánovi nevěřit.
    Co tedy znamená ten výlev nevraživosti?
    Dal by se čekat opak, že třeba si pejskové řeknou - konečně není mezi námi ta pitomá mříž a můžeme se očuchat a skamarádit pořádně!
    Třeba by to i udělali, kdyby nebyli na řemenu - jakmile jsou na vodítku, vždycky na sebe víc štěkají a dorážejí.
    Jenže jsou pokusy, do kterých se nechci pouštět.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI