2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / pauza - cesta do Skotska / 21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26.-27. / 28. / 29. / 30. / 31.

září / 1. / 2.-3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9.-10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16.17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23.-24. / 25. / 26.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
úterý 20.5. 2003,
  • Česká republika zavedla jako první země v Evropě registraci cestujících přilétajících na mezinárodní letiště, lidé budou vyplňovat kartičky, které se budou skladovat 20 dní
  • Úřad pro ochranu osobních dat zkoumá, zda nedošlo k porušení zákona o ochraně osobních území
  • Brněnské výstaviště nepředpokládá, že by na výstavě EMBAX byla nějaká mimořádná zdravotní opatření
  • Vláda konstatovala, že program "boje proti korupci" nese výsledky, ale tyto nejsou "průlomové"
  • Rezignaci ředitelů BIS a NBÚ přijala vláda, obě tajné služby budou řídit náměstci; ředitelé rezignovali minulý týden ve čtvrtek a popírají, že by to bylo kvůli sporům ministra vnitra a premiéra
  • Ředitel pražského metra Ladislav Houdek rezignoval kvůli povodním
  • Koruna posílila, stojí 26.70, dolar má ještě klesat
  • Začaly maturity
  • Okradení družstevníci s říčanského bytového družstva Kavčí Skála demonstrovali před sídlem vlády
  • Policie vyšetřuje trestní oznámení na brankáře Dominika Haška, který měl surově zbít spoluhráče
  • Skupina 39 vojáků (vysokoškoláci-většinou právníci) žalují stát za to, že jsou diskriminováni, protože přicházejí o peníze a vše odporuje listině lidských práv
  • Počasí v Praze: Teplo, většinou sluníčko, občas zamrholilo

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Hrách na stěnu
    Debatní pořady, které neděli co neděli po poledni vysílají TV Nova a Prima, jsou k uzoufání stejnější. Tuto neděli byli na Nově v "Sedmičce" hosty paní Bobošíkové vicepremiér Mareš (US/DEU) a poslanec Langer (ODS), na Primě v "Nedělní partii" pak poslanec Dolejš (KSČM) a ministryně Buzková za ČSSD. V "Sedmičce" se hodně hovořilo o návrhu vládní reformy veřejných financí, což zjevně nebyla Marešova parketa. Naopak, pan poslanec Langer, který taktéž není ekonom, se doma připravil lépe, jeho odpovědi byly mnohem jistější.
    O to ale nejde - jak se kdo připravil doma. Jelikož ani jeden z hostů neměl ekonomické vzdělání, jejich odpovědi nebyly (a ani být nemohly) přehlídkou relevantních názorů, ale pouze floskulemi, danými příslušnými stranickými taktikami. Takže každý divák, který se byť povšechně orientuje v české politice, už dopředu věděl, co který z hostů odpoví. Langer nesměl na Marešovi najít ani jeden dobrý chlup, i kdyby tam náhodou nějaký byl, a Mareš, pravda v horší pozici, zase musel obhajovat vládní politiku, ale přitom si uchovat odstup od svých socialistických koaličních pobratimů. Také paní Bobošíková musela dopředu vědět, co jí její hosté odpoví a zřejmě se dobře bavila tancem mezi vejci, který předváděl potící se Mareš.

    Následující "Nedělní partie" na Primě měla obdobný scénář. Komunista říkal to, co velí stranická linie, jenom ministryně Buzková poněkud vybočila z role, když připustila, že podpora komunistického kandidáta do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání byla dána dohodou mezi poslaneckými kluby KSČM a ČSSD, a že jí osobně tento "handl" pod nos nejde. Bylo to sympatické, že nezatloukala, avšak otázkou je, jestli ji za to Špidla neumyje hlavu.
    Ale ani o to nejde, jak hluboko pozvaný politik dovolí divákovi nahlédnout do stranické kuchyně, neboť i toto je součástí image, jenž si prostřednictvím těchto televizních pořadů vytváří. Jak "Týden" na Nově, tak "Nedělní partie" nejsou ničím jiným než PR pořady pozvaných politiků, kteří se především pokoušejí trhnout body na soupeři, a které s meritem věci, aby se divák dověděl relevantní informaci, mají pramálo společného.

    Jenže kdo je zvědavý na rituální tance politiků, na vyčítání vzájemných faulů, na to, jak si před kamerami chlubně natřásá peří tu Langer, tu Ransdorf, tu Svoboda, tu Špidla - s průhlednou snahou přesvědčit diváka, že jenom on má patent na rozum? Aby se to nesvezlo jenom na soukromé televize. ČT je v produkci těchto zbytečných a zavádějících PR etud pro politiky neméně plodná. Šímův pořad "Naostro" je předváděl ještě honosněji a "Špónu" Jakuba Železného jsem zatím kloudně neviděl, takže si její posouzení nechám na příště.

    Kdo by tedy měl být na obrazovkách těchto pravidelných debat? V prvé řadě alespoň nominálně nezávislí experti, lidé, jejichž existence není svázána s žádnou politickou stranou, ani s nějakou státní prebendou. Tedy politologové a co se týče reformy veřejných financí, místo politických manekýnů Langera a Mareše měli s Bobošíkovou sedět kupříkladu Karel Kříž a třeba Pavel Kohout. Nebo některý jiný z ekonomických komentátorů a analytiků - každopádně bychom se dověděli neskonale více tvrdých faktů o finančních dopadech plánované reformy jak na státní kasu, tak na naše peněženky, než od pozvaných hostů.
    Vím, že tento článek je jenom naivní házení hrachu na zeď. Žádná politická strana se nevzdá PR akcí před kamerami, každý politik se bude zuby nehty bránit, aby ho, nedej bože, v TV image předběhl nějaký ekonomický nebo jiný expert. Nu a z druhé strany experti nemají televizím co nabídnout, s politickými konexemi kšeftovat nemohou.

    Mrož

    RODINA A PŘÁTELÉ: Matrix Recycled - nuda k nepřežití
    Když vám bude někdo říkat, že nový Matrix je nuda, nevěřte mu. Ve skutečnosti je to strašlivá nuda- do té míry, že slova nestačí ji popsat. Hrobníci Matrixu především zlikvidovali hlavní kouzlo - to jest potlačili princip dvojího světa, strašlivého reálu, kde lidé jsou proměněni v živé akumulátory a generátory energie a žijí uměle vytvořený iluzivní elektronický život, v němž jsou uměle spokojeni. Matrix Reloaded by se měl jmenovat spíš Matrix Recycled. Původní kouzlo je pryč. Recyklovaný Matrix je založen na principu banální sci-fi: kdesi v hlubinách země je město Sion a k němu kopou tunel Stroje, aby ho zničily. Starý dobrý Matrix tam sice taky je, ale už nemá tu okouzlující magii prvního dílu - je to prostě normální svět, ve kterém dveře vedou pokaždé jinam.

    Hlavní hrdina Neo neví, co má dělat (to je vždycky malér, když hrdina neví co má dělat, protože hrdina který neví co má dělat je vůl a ne hrdina, protože hrdinové jsou hrdiny právě proto, že vědí co mají dělat a jdou za tím stůj co stůj) a nakonec se ukáže, že má postupovat podle receptu pohádky o kohoutkovi a slepičce, nejdřív musí najít Serafa, pak Vědmu a od Vědmy pak nějakého Merovingiana a pak Klíčníka ten zase ho pošle za Hajzlbábou a na roli papíru najde šifru a podle ní se dostane do Míčovny a nechá se praštit do voka míčem... a tak furt dokola a furt pryč.
    Od Hajzlbáby nahoru už fantazíruju, ale ne moc. Navíc, každý ten Klíčník a Dveřník a Mlíkař a Vědma vedou sáhodlouhé monology, a ty už jsou zcela k nepřežití, u toho posledního jsem usnul a Zhouf do mě musel žďuchat, abych nahlas nechrápal, naštěstí pak už byl brzy konec a smělo se domů. Nejdůmyslnější "úkol" pro Nea: má dát hubana nadržené paničce spolknuvší elektronickou viagru nacpanou do dortu - to je prosím holý fakt, zde nevymýšlím ani FŇ. Neo samozřejmě nechce a nejdřív jí dá jenom takovou jako od maminky, ale panička je maximálně nadržená a trvá na tom, že chce jazyk do hlavy. Neo se tedy přemůže, mokrého hubana jí dá a Trinity celá naprdnutá přihlíží, ale Neovi nenafackuje, protože chápe, že je to huban za vlast. Ještě že zůstalo u pouhého hubana, ony tyhle nadržené paničky kolikrát jdou mnohem dál, chvála bohu! Vy si teď myslíte, že si vymýšlím, ale ono to tam fakt je.
    Hlavní atrakcí Matrix Recycled jsou kopací zápasy s naklonovaným agentem Smithem, jenže ze zástupu agentů Smithů jde asi taková hrůza, jako z Keystonských strážníků, právě tak hroziví jsou vlasatí Superagenti. Lítací souboje v kung-fu kopané připomenou folklorní soubor Lúčnica, jen ty valašky chybějí. Trochu je zábavné, když Trinity jezdí na motorce (Ducati) v protisměru na dálnici, ale zase - podobné legrace vidíme v každém akčním filmu. Takže pokud bych měl najít na filmu nějaké pozitivum, tak bych pochválil, že v něm nikdo nevisí na okapu za jednu ruku, jako se visí za jednu ruku na konci každého amerického akčňáku. Ale abychom spatřili v tomhle Matrix Recycled nějaký před tím nevídaný fór, jako třeba když v jedničce se Trinity naučí během třiceti vteřin lítat s helikoptérou, to tady není ani v jednom jediném případě - jedna banalita za druhou. Titulky na závěr jsou skoro delší než ten film, ale jsou zábavnější, tečou tam písmena a nikdo nelítá v luftě a nekope se do hlavy. Zcela na konci jsou ukázky z chystaného třetího dílu. Lze z nich usoudit, že tam uvidíme nějaké velké chodicí válečné mašiny - a budeme nostalgicky vzpomínat na Star Wars z doby před dvaceti lety, kdy jsme takové stroje viděli poprvé a od té doby bezpočtukrát.

    Tož tak. To mám z toho, že jsem se na něco tak dlouho těšil. Na třetí díl Matrixu se už netěším vůbec. Ten snad už nebude ani Recycled, ten snad bude rovnou Retarded, soudě podle toho co z něho ukázali.

    PSÍ PŘÍHODY: A on potvora nic neřekne
    Bylo to včera takové zamotané. Odpoledne jsem byl dole ve městě, vracel jsem se nakvap a vcelku neočekávaně, večer jsem pak měl nějaký program. Bart mě náležitě uvítal - David, můj syn, už byl taky doma, a pes měl radost, že je celá osazenstvo pohromadě.

    Po uvítání následoval obřad vyzývací: předpisový sed, zrak úporně namířený do mých očí. Pomlaskávání a mletí hubou. Přešlapování předními tlapami.
    Rozumím téhle řeči.
    Pane, já už čtrnáct dní nežral. Mám hlad jako někdo, kdo už čtrnáct dní nežral. Smiluj se nad hladovým nebožákem, který už čtrnáct dní nežral.
    Smiloval jsem se. Bart dostal obvyklou večerní dávku, a protože vyzývací obřad tentokrát provedl s mimořádnou působivostí, dostal možná trochu víc, než obvykle. Až jsem si říkal, když jsem mu plnil misku, jestli to trochu nepřeháním, aby se zase nepoblil, on by neměl na noc tolik žrát!
    Pak jsem odcházel a dole u schodů jsem potkal Davida.
    "Jo, a Bartovi jsem dal nažrat," řekl David jen tak mimochodem.

    Ta psí bestie! Ona ze mne vyžebrala druhou večeři!
    Jeho vítězství bylo stoprocentní, možná 105%, když vezmu v úvahu, že dostal ode mne víc než obvykle.
    Ještě štěstí, že se nedovede vysmívat - to jsem tě doběhl, troubo jeden důvěřivý. Ne, tohle Bart nedělá. On umí jen sedět, koukat do očí a dávat najevo: Mám hlad jako někdo, kdo už čtrnáct dní nežral.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI