2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
středa 14.5. 2003,
  • TV Nova informovala ministerstvo vnitra o tom, že Interpol vydal mezinárodní zatykač na majitele společnosti Diag Human Josefa Šťávu; tomuto muži vláda vyplatila 326 milionů za jakési odškodné, o jěhož okolnostech odmítá veřejnosti sdělit podrobnosti
  • Podle novely o soudech budou se moci stát soudcem jen občané starší 30 let
  • Poslanci zvolili dalších 5 lidí do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, do "nezávislého orgánu" nasadila koalice 8 knadidátů, komunisté 2 a ODS jednoho
  • Neznámý magor žádá 300 milionů korun, jinak prý otráví jídlo v nemocnicích
  • Kristina Colloredo Mansfeldová dostane nazpátek majetek, ukradený komunisty, renesanční zámek v Opočně
  • Ministr kultury Pavel Dostál varuje,že jde o "prolomení Benešových dekretů"
  • Odboráři ve sněmu ČMOKS vyzvali vládu k jednání o reformě veřejných financí
  • Prezident Václav Klaus podpořil ve věci reformy financí vládní pozici
  • V Povrlech na Ústecku dosud neidentifikovaný lupič střílel na policistu, těžce ho zranil; při přestřelce byl zabit
  • Počasí v Praze: Trochu se ochladilo, občas sprchne, ale vcelku hezky

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Padl rekord v oboru slabomyslnosti a nemohoucnosti
    Celý ten příběh vypadá jako blábol šílencův. Začalo to tím, že se provalilo, že vláda zaplatila 326 milionů korun firmě Diag Human za poškození jejího jména. Je uzavřena jakási smlouva, která brání vládě zveřejnit okolnosti dohody, která k odškodnění vedla. V souvislosti s tímto případem jsme si připomněli jméno Josefa Šťávy, majitele společnosti. Budiž. Můžeme mudrovat o tom, co má větší právní sílu, jestli smlouva kýmsi jaksi za jakýchsi uzavřená, nebo veřejná kontrola vládních výdajů. Asi tam jsou nějaké právní kličky, které skutečně brání v tom, abychom se dozvěděli pravdu.

    Příběh nabyl charakteru grotesky, když televize Nova informovala veřejnost o tom, že na Josefa Šťávu Interpol vydal zatykač v souvislosti s jakousi korupční aférou v Německu. Takže vláda netušila, že člověk kterému vyplatila třetinu miliardy je mezinárodně hledaný policií! Načež ministr vnitra Stanislav Gross oznámí, že o zatykači ví "od jedné z tajných služeb" (ještě že jich máme tolik, aspoň jedna kouká na televizi!), ale že podle "platných právních předpisů" nelze Šťávu vydat.
    Ale tohle přece není možné. Přece není možné, aby státní orgány vykazovaly takovou míru slabomyslnosti a nemohoucnosti! Pravda, dosavadní výkon je úžasný a patrně bylo rekordu dosaženo, ale toto nemůže být trvalý stav.
    Nebo že bych se opět mýlil?

    První Klausovo veto
    Poprvé za dobu svého prezidentování vetoval Václav Klaus nějaký zákon. Na první pohled to vypadá taky trochu komicky, jde o zákon týkající se zoologických zahrad. Že by sloni a kočkodani narazili na prezidentského lva? Je to složitější. Prezident vidí v novém zákonu známku bujení právního řádu - tedy stav, kdy máme speciální zákon na to, že se musí smrkat do kapesníku a že při chůzi máme střídat levou a pravou nohu a naopak. Dále se mu nelíbilo, že zoologické zahrady mají mít licence, přičemž pro udělování licencí má vzniknout nový úřad. Samy zoologické zahrady mají mít daňové úlevy, takže tenhle zákon by přišel kasu draho dvojnásob. Není divu, že se nelíbil Klausovi, kterému se v dobách kdy byl ministrem financí říkalo Strýček Skrblík!

    RODINA A PŘÁTELÉ: Tančení v dešti
    Možná, že mezi mými předky byl vodník, anebo rusalka, lesní žínka toho druhu, o kerém jsem zde psal včera. Jinak si těžko vysvětluji to těžko odolatelné puzení vstupovat do deště, do lijáku, čím většího, tím lépe.
    Zvrhlost? Něco takového.
    Páteční smršť mě zastihla ve vinárně Vínečko v Budečské ulici v Praze na Vinohradech. Je to tam skvělé po všech stránkách, a v hezkém počasí obzvlášť, protože tam mají zahradní sezení na dvoře - sezení kryté střechou z průsvitného skla. Tam jsme seděli, Ota Klempír, Ivan Gentleman Straka a já a radovali jsme se, že venku prší, takže vlastně ani nemůžeme jít domů.
    Řečeno, že střecha kryje prostor zahradního sezení, Je to pravda, ovšem střecha nekryje celý prostor - zbývá asi dvoumetrový pruh u vchodu do domu (a do vinárny).
    A v tom svatý Petr převrhnul ten kýbl a ve světle elektrických lamp se zjevila sinalá vodní stěna, doslova kompaktní hmota.
    Prababička rusalka a pradědeček vodník mě pobídli každý z jedné strany a už jsem do té hmoty vletěl a tančil tam!
    Osazenstvo vinárny bylo upřímně potěšeno mým výkonem - i když uznávám, že kdyby na mém místě tančila má - pokud možno - obnažená prababička rusalka, efekt a tudíž i potěšení by bylo lepší.
    Trvalo to jen několik vteřin.
    Pak jsem se vrátil na své místo. Z kuchyně mi poslali froté ručník a Otík mi půjčil jednu ze svých dvou košil, které měl na sobě. A ně nezbylo než uvažovat o soudu enterteinera, neboli "toho který baví": ti kdo jsou baveni jsou v suché košili, kdežto ten který baví se namočí.
    Tentokrát to bylo doslova, v přeneseném slova smyslu to ale platí vždycky.

    PSÍ PŘÍHODY: Vrrr... Och pardon, slečno!
    Včera popisovaná honička za plchem utvrdila v Bartovi mylnou představu, že je zrozen coby lovec. Tedy - on se i dříve tvářil jako lovec. Jakmile někde něco šustne, přísně se ohlédne a když to šustne podruhé, pokrčí pravou přední tlapu - je to podobné gesto, jako když komtesa pokrčí malíček, když se chápe stříbrnými kleštičkami kostky cukru. Jenomže to něco jiného znamená. Někde něco je, nějaká kořist, nejlépe tygr.

    Večer jsme se šli projít do divočiny za plotem hotelu Mövenpick. Vraceli jsme se cestou vroubenou akáty a bezinkami.Najednou něco šustlo. Bart se přísně podíval - přesně podle manuálu, jakmile to šustlo znovu, pokrčil tlapu.
    Pak to spatřil. Je to tygr? Sotva.
    Bylo to malé, černé, zavalité. Kráčelo to po vyhlídkové cestě Mrázovka. Bart vyrazil vpřed. V kreslené grotesce by znázornili, jak mu proklouzly při té bleskové akceleraci tlapy. To se zachovalo nestandardně. Čekal jsem, že to zmizí, ale ono ne, naopak, zůstalo to stát.
    Bart nabral rychlost, překonal vzdálenost dělící ho od cesty Mrázovka, a protože nemohl včas zabrzdit, musel plavným šemíkovským skokem přeskočit zábradlí.
    Ono totiž To nebyl ani tygr, ani lev, ani jelen, ani zajíc, ani ten prachmizerný plch. Byla to psí slečna, mopsice. Ustrnula děsem, když na ni ta lokomotiva vyjela z houstnoucího šera, pak se třepala a vynadala Bartovi z plných plic.
    Oops... já myslel, že jste tygr, slečno, řekl Bart a šel raději pryč od té spílající psí pidiženy.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI