2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
pondělí 28.4. 2003,
  • Výkonný výbor ČSSD rozebíral kritiku šéfa poslanců ČSSD Ibla vůči Vladimírovi Špidlovi, k ničemu se nedospělo
  • Cyril Svoboda se omluvil v TV Nova Janovi Zahradilovi za své výroky o Zahradilově činnosti v Konventu Evropské unie, řekl, že není pravda že Zahradil nikdy v Konventu nepromluvil, nýbrž je pravda, že v něm jednou promluvil
  • Václav Klaus uvažuje o nominaci Miroslava Výborného ústavním soudcem
  • V neděli měla začít v Bagdádu konference o obnově Iráku, naši republiku zastupuje velvyslankyně ČT v Kuvajtu Jana Hybášková, z bezpečnostních důvodů jsou informace mlženy - Česká republika a Polsko patří k mála zemím, které se konference účastní vedle USA, Británie a Španělska
  • Republikový výbor Unie svobody žádá, aby vládní koalice dokončila jednání o reformě veřejných financí
  • Podle zpráv z věznic zůstali vězňové v klidu i po oznámení, že Václav Klaus neudělí žádnou amnestii
  • Biskup Václav Malý žádá v dopise do Vietnamu propuštění 3 náboženských vězňů
  • Další vyšetřovatel se zabývá kauzou podezřelého pronájmu Českého domu v Moskvě, jedné z největších afér Kavanova ministerstva zahraničí
  • V neděli se podařilo uhasit lesní požár u Obroku na Českolipsku, hořel dva dny
  • Silně stoupl počet zadržených padělaných bankovek
  • Oba bloky Temelína jsou připojeny do sítě a během několika dní bude dodávat 2000 megawattů
  • Počasí v Praze: V sobotu krásně, v neděli občas pršelo

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: O dopravě v Praze i jinde
    V sobotu jsem v Lidovkách psal v rubrice Úhel pohledu o mých pochybnostech stran toho, zda v koncipování a realizace dopravního systému v Praze hraje větší role stupidita nebo gaunerství. Článek ostatně zveřejňuji i v tomto vydání Psa. Třeba si někdo mohl myslet, že jsem ho psal v hnutí mysli. Ale není tomu tak, mluví ze mne zkušenost čtyřiceti let motorizovaného pohybu po Praze (a samozřejmě nejen po Praze - prvky stupidity či gaunerství se jasně projevují všude). Nicméně jsem se musel smát, když v novinách z téhož dne čtu, že v Praze omylem schválili stavbu silnice, která má přivést automobilovou dopravu na ostrov Kampa (čtete dobře, ano, je to TEN ostrov Kampa u Karlova mostu pod Pražským hradem) a že tenhle zločin zase omylem posvětila vláda, když schválila protipovodňová opatření, kamž nějaký kuliferda omylem zastrčil i uvedenou stavbu vozovky. A že prý se nemáme bát, že to nemáme brát vážně, že je to všechnoomyl a nic se stavět nebude.
    Nuže, táži se - je to projev čeho? Stupidity nebo gaunerství? Jestli jde skutečně o omyl - ve věci, která vyvolala veřejnou diskusi, lidi se bouří, nejen obyvatelé Malé Strany ( i já jako Smíchovák se bouřím, protože mám Prahu a Kampu obzvlášť rád), i já jsem se na jedné takové schůzi hádal s panem Bürgermeistrem, který tehdy vehementně stavbu vozovky hájil... a teď zase on vzkazuje, že je to jen omyl a že se nic stavět nebude. Tak znova, stupidita, nebo gaunerství? Jestliže stupidita, pak jde o mozky vygumované soustavným čicháním Okeny. Pokud gaunerství, pak nastal čas pro defenestraci.

    Řeknete, prkotina. Jenže to nejsou prkotiny. V sobotu čtu v Právu článek "Jednání klem dálnice pozvolna umírají". Napsal to nějaký novinářský pisálek, nějaká hyena? Ne, to je rozhovor s hejtmanem Moravskoslezského kraje Evženem Tošenovským. Z článku je jasně vidět absolutní nezájem a intelektuální impotence lidí, kteří se věcí (ne)zabývají. A to je jen náhoda, že uvedené články vyšly v jediný den.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Privilegovaná motorka
    Na motorce je mizerné topení, strašně tam fouká a když prší, nikde nejsou žádné stírače. Zato lidé jsou na vás - někdy - hodní. Jako tuhle sobotu.Chtěl jsem dát Sůzu (motorka suzuki) na placené parkoviště. Přijel jsem ke vchodu, tam dva hlídači. Zastavil jsem.
    "Dejte si to tamhle za boudu," pokynul mi jeden z nich. Bouda, to je domeček, ve kterém hlídači přebývají a vaří si v něm kafe. Zajel jsme tedy k boudě a připoutal Sůzu řetězem za přední kolo k slupku plotu. Hlídač mi pak řekl:
    "A to se s tou přilbou chcete tahat? Já vám ji dám do boudy!"
    Do třetice hodností - jenom mávl rukou, když jsem pak po dvou hodinách odjížděl.
    Třeba jednou budu vzpomínat, jak byli na nás lidi hodní. třeba přestanou být hodní. Ale kdo by si tím lámal hlavu, kdo by si dělal starosti do foroty, jak říkala moje maminka?
    Jen to je mi divné, že mi vykal. V motoristické minulosti mám jednu epizodu, kdy na mne lidé byli hodní. Před lety, když jsme stavěli dům, jsem koupil náklaďáček, napůl dodávku, jmenovalo se to Žuk, bylo to polské výroby a byl to vyřazený kus od podniku Ovoce - zelenina. Tenhle Žuk vypadal velmi autenticky jako zelinářská dodávka. A silniční personál se mnou zacházel jako s chlapíkem, který rozváží po světě karfiól a mrkev. Tehdy ještě nebylo zvykem, že si lidi lili do nádrže benzín sami - to jsme mohli jen my, chlapci od karfiólu. A samozřejmě nám (tedy mně) pumpaři tykali.
    "A volej nechceš?" ptal se pumpař například.
    Ne, volej jsem zas tak moc nepotřeboval, spíš brzdovou kapalinu, protože mi ronil hlavní brzdový válec. Ale o tom až někdy jindy. Mimochodem, brzdy na Sůze mi neroní. Ty jsou naprosto v pořádku, chvála bohu.

    PSÍ PŘÍHODY: Hovawart na skřipci
    Ke dvěma pejskům rasy hovawart mám něco jako kmotrovský vztah: byl jsem to já, kdo poradil mému kamarádovi Martinovi, aby si hovawarta koupil. On mé rady uposlechl víc než stoprocentně - koupil totiž dva! Jeden je tmavý, v podstatě černý, druhé světlý. Martin má v jedné vesnici za Prahou cosi jako hospodářství. Hovawarti jsou nádvorní psi: mají za úkol ležet na dvoře a koukat, aby se dvoru a kolemstojícím budovám a lidem a zvířatům v nich žijícím nic nestalo. Což oba hovawarti v podstatě dělají.

    V sobotu jsem Martina navštívil. Provedl mě budovami a ukázal, co je nového a hovawarti šli s námi. Prošli jsme až - dá se říci - za humna. Před námi louka tak sto padesát metrů široká, za ní silnice a u silnice velký dům se zahradou. Po zahradě pobíhal knírač. Jakmile nás na tu vzdálenost spatři,l, začal štěkat.
    Oba nádvorní psi zapomněli na to, že jsou nádvorní psi a mají tudíž ležet na dvoře a v této - doslova - poloze vykonávat svoje povinnosti. Rozběhli se přes louku, aby kníračovi vysvětlili, že jeho nároky na pobyt na slunci a na povrchu planety jsou značně pochybné. Podotýkám, že oba jsou z jednoho vrhu, jsou tudíž bratři. Oba jsou ustavičně spolu, žijí ve stejném prostředí, výchovu dostali stejnou.
    Martin zařval. Ten černý běžel dál až ke kníračovi a ten světlý se zastavil na půl cesty. Vypadalo to, že je upnutý mezi dvěma gumovými lany. Hlas pána ho táhl zpátky, ale hlas knírače i hlas jeho vlastního chlupatého bratra ho táhnul vpřed. Byl to souboj dvou puzení, souboj mezi poslušností a hlasem divokého srdce, souboj kázně a dobrodružství.
    Jak to dopadlo? Světlý se vrátil, pro černého bylo nutno dojít.
    Když pak byli oba zase spolu, cvičně se spolu poprali, spíš poškádlili. A šli si lehnout na dvůr, jak mají v popisu práce.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI