2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
pátek 18.4. 2003,
  • 7. polní nemocnice se začíná přesouvat do Iráku
  • Senát schválil regule pro referendum o vstupu do EU
  • Ke konci roku 2004 by mohla skončit vojenská služba podle návrhu ministra obrany Tvrdíka
  • Soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem Jiří Berka jde do vazby
  • Ministryně zdravotnictví Marie Součková přiznala, že vláda nedávno skutečně zaplatila firmě Diag Human 326 mil.Kč jako následek temné aféry kolem obchodu s krevní plasmou
  • Počasí Praha ve čtvrtek: Slunečno, teplo

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Pravý význam školy
    V tomto týdnu proběhly přijímací zkoušky na střední školy a víceletá gymnázia, jejichž výsledky mnoho rodin určitě více zajímaly než odjezd polní nemocnice do Iráku, hádky poslanců v parlamentu nebo podpis prezidenta Klause pod přístupovou smlouvou s EU. K nervozitě rodičů přispívá k i skutečnost, že jako ostatní resorty i školství po roce 1989 padlo do víru změn, prošlo a prochází legislativními změnami a o jeho budoucím charakteru se nepřestajně diskutuje.

    Všechny tyto diskuse se ale omezují toliko na vlastní výuku, na osnovy a na vyučovací metody - a mlčí o tom skrytém, avšak důležitějším působení školy. Co mám na mysli, vyplyne z následujícího.
    Jaké znalosti si vlastně odnášíme ze školy? Ať už jsme se učili dobře nebo špatně, je toho žalostně málo - čtení, psaní, malá násobilka (kdo si ještě pamatuje velkou?), pár dat, pár jmen a jakési povšechné povědomí o světě. Ke všem dalším konkrétním datům, která jsme potřebovali a potřebujeme pro život, se pak musíme dostat sami.

    Ze školy si ale všichni odnášíme ještě něco jiného, co není na první pohled tak vidět, ale o to je důležitější. Ve škole a nikde jinde se učíme, že člověk, než může promluvit, se musí přihlásit o slovo, že nejsme jediní na světě - ta rodinná princátka obdivovaná babičkami, učíme se pravidelně někam a včas chodit a tam pracovat, učíme se nést závazky, učíme se mezilidské komunikaci a kázni, která je předpokladem ohledu na ty ostatní. Toto vše - socializační působení školy - je pak tím hlavním, co nezapomínáme a co si ze školy odnášíme natrvalo a co, nikoli znalosti, z nás v pravém slova smyslu dělá lidi.

    Je pak otřesné - a jinak se to nazvat nedá - že za celých těch více než 10 let, co se o školství v médiích diskutuje, jsem nikde - ministerskými úředníky a pedagogickými experty počínaje a řadovými učiteli konče - nezaznamenal byť jen náznak diskuse ohledně socializačního působení školy - jak se změna osnov a stylu výuky může promítnout do tohoto faktoru. Kupříkladu známkování. Mnozí žádají, aby bylo nahrazeno slovním hodnocením, neboť známkování stresuje děti. Není ale známkování prvním hodnotovým systémem, s nímž se dítě setkává a který ho psychicky připravuje na hodnotové systémy, jimiž je naše civilizace prosycena? Nepromítne se odbourání školního známkování do vzrůstu počtu nezaměstnatelných lidí, kteří pak nebudou schopni se vypořádat se stresujícím faktorem platových tříd, s tím, že kolega má ve vyšší platové třídě více peněz a není jenom slovně lépe hodnocen? A není stejně tak zavrhované memorování údajů spíše než pro zisk znalostí nutné pro cvičení paměti a hlavně nástrojem osvojení si žádoucích morálně-volních vlastností - vytrvalosti a houževnatosti?
    Obdobně je pak v celku kritizován tuzemský sešněrovaný "rakouskouherský" styl výuky. Je ale náhodné, že právě na severoamerických "svobodomyslných" školách, které se zapřísahají individuálním přístupem a varují se omezovat projevy dítěte, se stává nezvladatelnost dětí kontraproduktivní a školní zločinnost donutila ředitele, aby ve školách hlídkovala policie? Nevypovídá o něčem i fakt, že podle průzkumů se v Evropě začínají rodiče odvracet od "svobodných" škol a čím dál tím více dávají přednost školám církevním, když je tam, podle jejich slov, více kázně?

    Neznám a ani nemohu znát odpovědi na nadhozené otázky. Jenom se mi jeví krajně nezodpovědné je opomíjet. Socializační role školy, ve které spočívá její skutečný civilizační význam, je příliš vážná věc na to, aby se s ní takto hazardovalo.

    Mrož

    RODINA A PŘÁTELÉ: Atrakce na Interkameře
    Předpokládali byste, že hlavními atrakcemi na Interkameře budou fotoaparáty, videokamery, příslušenství... Omyl. Pro mnoho lidé jsou hlavní "atrakce". Připomínám, že Interkamera je výstava fotografické techniky, která se pořádá ob-rok v Průmyslovém paláci na Výstavišti v Praze Holešovicích, končí dnes, tedy 18. dubna.

    Atrakcí jsou například dva motocykly Harley Davidson, které tu vidíte na stánku Fotolabu. Lidé se nechávají v sedle motocyklu fotit a je o tu atrakci velký zájem. Taky se o ně zajímám - jestli někdo bude mít ten dobrý nápad, že stroj nastartuje během mé přednášky (mám tu na výstavě dvě i dnes, v poslední den). To je těžko k uvěření, jak špatně se přednáší, když do toho řve harley! Hůř se mi přednášelo jen v ten moment, kdy řvaly oba harleye a do toho spustila pozounérská kapela.

    Tradiční interkamerovou atrakcí je focení mladých dam, které jsou právě pomalovávány na holém těle. Slouží tedy coby plátno, nebo kůže, nazvěte to po libosti. Nevšiml jsem si, jak to bylo předloni, ale letos ony dámy-plátno mají prsa přelepená flastrem. Což je téma pro úvahu, co je to vlastně nahota. Dáma v bikinkách je oblečená, to dá rozum. Dáma v minibikinkách je taky oblečená. Kdyby měla kolem hrudi a přes rozkrok vedený provázek, byla by oblečená, nebo nahá? Kde je hranice?
    Já tedy pochopil ty flastry, že je to cosi jako oblečení, aby někdo nekafral, že si přivedl děti na výstavu aby se poučily a ony místo toho čuměly na nahaté ženské. Nejsou nahaté! Jsou oblečené do... náplastí SPOFA. Finanční úřad by měl zvážit, jakým DPH náplasti obdařit. 5% ? Nebo 22%? Vzhledem k tomu, že se do náplastí oblékají modelky, dala by se k náplastím přirazit ještě daň z luxusu. Moc by se na té dani sice nevybralo, ale byla by to příležitost k založení dalšícho vybíracího a kontrolního úřadu.

    PSÍ PŘÍHODY: Všechno nejlepší, Ireno!
    Posílal jsem mailem blahopřání mé dceři Ireně k svátku. Připojil se i Bart, jako gratulant. Pravda, zúčastnil se nedobrovolně.
    Usmyslel jsem si, že pošlu Irence fotku Barta s kytkou v hubě. Ustřihl jsem tedy větvičku forzýtie, dal ji Bartovi do tlamy a pak jsem psa vyfotil.
    Tak by zněl, dejme tomu, protokolární záznam. V praxi proběhla akce bouřlivěji.
    "Vezmi, Barte... Vezmi... ale nesežer! Dobytku! Fuj!"
    Bart sápe větvičku na kusy a hamtá po ní tlapami. Zachraňuji zbytky.
    "Tak, hodnej... Vezmi a přines..."
    Bart se dobře vyzná... Nenávidí focení a ví, jak nejvíc naštvat fotografa: tím, že běží rovnou k němu a strčí mu čumák co nejblíž k foťáku, v ideálním případě se dotkne čumákem přední čočky.
    "Fuj, Barte! Sedmi! Pusť to..."
    Čechrám zbytky větvičky. Vkládám pozůstatky do toho strašného objektu, do Bartovy tlamy.
    "Přines, koukej na mě... na mě koukej... tady jsem..."
    Bart se obrací zády, několika chrousty likviduje zbytek větvičky a pase se na rašící travičce.
    Myslím, že přece jen mám cosi jako fotku. Tak se pas dál, ty filmová hvězdo. A všechno nejlepší, Irenko.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI