ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Jde o důvěru
Hlasování o důvěře vládě - to je první bezprostřední reakce na páteční zvolení Václava Klause do funkce prezidenta republiky. Jde to rychle, je co je pravda. Hlasování o důvěře oznámil premiér Vladimír Špidla na odpolední tiskové konferenci. Zřejmě je to tah nezbytný - pokud by on sám neměl podat demisi. Hodně bude záležet na tom, jak to hlasování bude ve sněmovně probíhat. Bude tajné, nebo veřejné? Voliči by si nepochybně zasloužili veřejné hlasování. Volba prezidenta, jak známo, byla tajná a my se teď budeme ještě dlouho bavit hlavolamem, kdo volil jak a pro koho a co za to kdo od koho dostal. Vytváří se tím atmosféra podezírání a nedůvěry. Hlasování o důvěře vládě by tedy mělo být naprosto jasné, průhledné, čili veřejné. Pokud bude neveřejné, sněmovna si automaticky odhlasuje - nedůvěru veřejnosti pro sněmovnu.

RODINA A PŘÁTELÉ: Stačila chvilka nepozornosti
Mohlo to dopadnout hůř. Včera večer jsem sekal dříví a trefil jsem se sekerou do palce od nohy. Navíc - bylo to před barákem, chtěl jsem jen nasekat pár třísek na rozdělání ohně v krbu, takže jsem se ani pořádně neobul a vylezl ven jen tak pantoflích. Postavil jsem polínko na špalek a bum! Sekyrka odlétla stranou, doleva. Řekl jsem si, zatracená práce, ještě aby mě to trefilo! JJ to pořádná sekyrka, s metrovou násadou. Rozpřáhl jsem se, namířil víc vpravo a bum, odletěla tříska, jenže sekyrka pokračovala v letu a zarazila se o můj palec na pravé noze.

Běžel jsem domů. David byl naštěstí doma. Trochu jsem zpanikařil - říkal jsem si, zatím je to dobrý, ale co když sebou seknu? David přiběhl a v koupelně jsme začali palec zkoumat.

Na první pohled to vypadalo zle, tekla krev... ale ulevilo se mi, když jsem viděl, že fusekle není proseknutá. Pak se ukázalo, že se ostří sekyry zastavilo na podrážce pantofle, podrážka propérovala, a ostří zasáhlo nehet a vytrhlo ho z lůžka na levé straně.

Naše hodná doktorka a kamarádka Káťa mi dala na ránu desinfekci a hojivou tinktůru a mám teď na palci bakuli.

Ale že se taková věc dokáže schumelit během zlomku vteřiny!
Zpětně chápu to první uklouznutí jako prst osudu, jako varování.
Když jsme stavěli barák, měli jsme tu na stavbě starého zedníka, pana Hoffmanna. A ten mě vždycky honil, abych měl na nohou pořádné boty a na hlavě čepici. Boty s kovovou špičkou.
Hodila se, když jsem si jednou pustil štos cihel na nohu!
Hodila by se včera večer, když jsem sekal dříví...

PSÍ PŘÍHODY: Jo tak tohle byla procházka
To by jeden nevěřil, jak moc je palec zapotřebí.
Jakmile se trefíte sekerkou do palce, musíte si palec zavázat a tudíž se vám nevejde do boty.
Naštěstí jsem nevyhodil staré škrpály, opravdu pěkně hnusné. Noha mi v nich kloktá (za normálních okolností). Dokážu do nich vsunout nohu s ovázaným palcem, sice to bolí, ale jde to.