2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
středa 26.2. 2003,
  • Jan Sokol jednal s klubem sociálních demokratů o podpoře a také s některými váhajícími poslanci
  • Jan Sokol jednal také s komunistickým klubem
  • Členové Pražského akademického klubu 48 vzpomněli studentský pochod, protestující proti komunistickému nástupu, policie a milicionáři tehdy pochod zastavili v Nerudově ulici
  • Před 44 lety zahynul Jan Zajíc, po Janovi Palachovi se upálil na Václavském náměstí
  • Poslanci a senátoři si budou nechávat kontrolovat telefony - jde převážně o členy ODS
  • Ministr vnitra Stanislav Gross přislíbil, že policie možnost odposlechů prověří a řekl, že jde zřejmě o nafouknutou bublinu
  • Uspávací lék Rohypnol by měl být na zvláštní předpis - na modrý pruh
  • Druhý blok jaderné elektrárny Temelín může jet na plný výkon, nyní jede na 3/4
  • Dva silní investoři se prý zajímají o koupi banky Union
  • Centrální banka oficiálně neví o žádném zájemci o Union banku
  • 88 českých občanů deportovala Británie, jimž neudělila asyl
  • Vojáci našli černou skřínku z havarovaného letadla
  • Tři roky natvrdo dostal mladý muž, který se pobavil falešným telefonátem, že je na Ruzyňském letišti bomba
  • Počasí Praha: Slunečné chladné počasí pokračovalo i dnes

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Ohlédnutí a pohled dopředu
    Včera jsme vzpomínali dne, kdy před pětapadesáti lety, 25. února 1948, se komunisté prodrali k moci a drželi se u ní plných dalších jednačtyřicet let. Vděčili za to vlastní mocichtivosti - a taky neschopnosti demokratických stran jim čelit. Jak je to po pětapadesáti letech? V pátek, při třetí volbě prezidenta, uvidíme, na čem jsme. Těžko pochybovat o tom, že se komunisté o návrat k moci snaží - nejdřív po troškách. A demokratické strany jim v tom nahrávají. Je to především ta rozbitá sociální demokracie, roztržená na dva kusy, znesvářená, vzájemně se peroucí, která komunistům jistě navozuje úsměvy na tváři. A jestli volba dopadne fiaskem, budou se popadat za břicha. Jen ta historická situace aby nastala...

    To je asi to první, co člověka - stojícího mimo komunistický fanklub - napadne. A závěry z takových nápadů jsou bezesporu chmurné.
    Pokusme se o realističtější pohled, nejdříve na rozpolcenost sociální demokracie. Jak k ní došlo?
    Miloš Zeman nejdříve z neznámých důvodů předal stranu Milošovi Špidlovi, a pak začal stranu Milošem Špidlou vedenou rozeštvávat. To nebylo nic těžkého. Když odejde jeden vůdce, vždycky po něm zůstanou přívrženci, kteří se za něho měli líp než za toho nového. To je přirozený běh střídání stráží. A když pak ten, co odešel, naznačí, že by se za určitých okolností mohl tak či onak vrátit (například - vzdám se politiky, ale ochotně budu prezidentem republiky, nebo - když vyhodíte Špidlu, zachráním situaci), pak pochopitelně ti ponížení a uražení zvednou hlavy a rozkol je na světě. Zkuste si představit situaci, že by se Václav Klaus choval vůči Mirkovi Topolánkovi tak, jako Miloš Zeman vůči Vladimírovi Špidlovi. Jakpak by to asi vypadalo v ODS? Inu, tak jako dnes v sociální demokracii.
    Přirozenější by bylo, kdyby došlo k normálním u a klasickému soupeření o vrcholnou moc ve straně. Starý vůdce by prohrál, nový by vyhrál, pochopitelně by musel zapudit přívržence poraženého, a nyní by měl pokoj. Jenže Špidla nic nevyhrál, nic si nevybojoval, on dostal vedoucí pozici darem, a teď má proti sobě stoupence nevyzpytatelného - a stranicky nepochopitelně neodpovědného Miloše Zemana.

    Takže to co se děje teď a co vypukne naplno v březnu, to není nic jiného, než přirozený stranický zápas o moc, k němuž mělo dojít před změnou ve vrcholné pozici . Tedy, nic nenormálního, nic škodlivého, nic zrůdného. Zeman se Špidlou si to musí natvrdo rozdat, a pokud Špidla zvítězí a v zápětí nesmete všechny ty Kavany a Lachnity a Šloufy, nemá na vrcholku co dělat.

    Pokud jde o komunisty, do jaké míry reálné nebezpečí prezentují. Antikomunismus je zřejmě postoj emotivní. Racionálně vzato, komunistická strana se liší od kterékoli jiné levicové strany tím, že je revoluční, nikoli reformní. Komunisté se teď už nemohou k revoluci otevřeně hlásit, protože by je zakázali. Jejich přívrženci to chápou a s nimi hrají "hru na demokratickou stranu" přesně v Leninově stylu - vše je dovoleno, jakákoli věrolomnost, jakákoli podlost - v zájmu konečného cíle, jímž je dosažení moci.

    Jenže ten konečný cíl je v nedohlednu. To co se povedlo před 55 lety, to je výsledek naprosto ojedinělých a neopakovatelných dějinných posunů. Komunismus zvítězil jen v říši zla, jíž vždy bylo, je a bude Rusko, a zlo přenesl po největší válce dějin o tisíc kilometrů na západ od svých hranic. To už se nikdy nepovede. Naši komunisté jsou živi jen ze svých zdánlivě radikálních řečí, někdy i vtipných a trefných. Ve skutečnosti se musejí podílu na odpovědnosti bát víc, než čert svěcené vody. Bez gulagu a rudého gestapa nejsou komunisté ničím. Nic neznamenají, nemohou nikomu nic reálného dát, mohou jen kritizovat a slibovat. A cesta ke gulagu a rudému gestapu musí nutně být vydlážděna milióny mrtvých, což se sotva povede. Za současné situace jsou naši komunisté hlučná nula.

    Závěr z toho všeho? V páteční volbě jistě půjde o prezidenta, ale půjde především o příští kapitolu v historii sociální demokracie. To nebudou odhadnutelné, lineární děje. Vítězství jak Klause, tak Sokola bude mít zásadní důsledky pro sociální demokracii. V souboji nutně dojde v jednom i druhém případě. Ať volba dopadne jakkoli, ze sociální demokracii vypukne bouře a ta vyvětrá zamřelost a přiboudlinu.

    A souboj o prezidentský úřad? Není to souboj muže v černém a bílém klobouku, jednoho zlého a druhého hodného, zvolte si stranu, která vám vyhovuje. Jsou to dva důstojní soupeři, takže volba to není špatná. Ani kdyby dopadla zase patem, nenastane žádná katastrofa. Politická jednání prostě budou pokračovat.
    Takže, abych zakončil návratem k včerejšímu výročí: to, že politické děje probíhají a pokračují, i za součinnosti komunistické strany, svědčí o tom, že temná éra totality před 55 lety nastoupená je zcela za námi.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Dobrý den, pane slečno!
    U mého kamaráda Daniela Špičky (který je opravdový gentleman), jsem si onehdy prohlížel knihu Opravdový gentleman a usmyslel jsem si, že si ji opatřím a přečtu. Nemám iluzi, že bych se stal dokonalým gentlemanem! To jsem zjistil už dávno, když byla móda hedvábných šátků v košili: jsou muži, kterým hedvábný šátek drží a pak ti druzí, Já patřím mezi ty druhé - potvora nechtěl držet, i když jsem ho propíchl špendlíkem a věřím, že by nedržel, ani kdybych si ho přibil k hrudi hřebem.
    Zpět ke knize.
    Marná snaha. Jakmile chcete nějakou konkrétní knihu, málo kdy ji seženete. Naštěstí dnes jsou v knihkupectvích počítače a ty jsou napojeny na databázi. Dřív, když jste chtěli knihu, oni vám řeknou - nemáme.
    Dnes řeknou:
    "Podívám se do databáze. Jak se kniha jmenuje?"
    Řeknete jak se jmenuje.
    "Tak lituji, kniha není," řekne člověk u počítače. A vy máte dobrý pocit, že jste se to dozvěděli jaksi vědecky.

    No jo, ale byla obtíž: u počítače stála osoba, o které jsem si nebyl vůbec jistý, zda je to ženská nebo mužský. Řeknu: Mohla byste se podívat... a on se urazí. Řeknu "mohl byste se podívat, a ona se urazí.

    Tak jsem to řešil neutrálně:
    "Šlo by se podívat...?"
    Šlo. Podívalo se, vono. A řeklo:
    "Tak lituji, kniha není."
    Řeklo to hlasem který mohl být hluboký ženský nebo vysoký mužský.
    "Tak děkuji," odpověděl jsem gentlemansky a odešel.

    PSÍ PŘÍHODY: Trestuhodná, ba skandální zmlsanost
    Bart miluje návštěvy. Vnášejí vzruch do jeho monotónního života. Vítá návštěvy a dává najevo, že návštěva přišla za ním.
    Mnohdy je to - aspoň do jisté míry - pravda. Návštěvy přinášejí falešné kosti z buvolí kůže, někdy pravé kosti, někdy granule, někdy buřtíka.
    Dnes přinesla návštěva speciální klobásky - byly to chutně vyhlížející předměty, velmi suché, tlusté jako tužka. Moc dobře vypadaly.

    "Jistě mu to bude chutnat," chválila návštěva už dopředu.
    Bart se zaradoval, popadl klobásu a už s ní pelášil po schodech - zapomněl návštěvu otravovat při svlékání kabátu.
    Zalezl s klobásou pod stůl, aby si to náhodou návštěva nerozmyslela a klobásu mu nesebrala.
    Po čase jsem se podíval pod stůl, jak se s klobásou vypořádal.
    Nijak. Tedy, přesněji: rozkousal ji na několik kusů a ty teď ležely na koberci a Bart nad nimi civěl a tvářil se jako někdo velmi ošizený.
    "Ten je ale zmlsaný," poznamenala návštěva. "Čím ho živíte? Jatýrky?"
    Zvedl jsem kus klobásy a očichal ji. Smrděla směsí naftalínu, sava a bakelitu!
    Kristepane, co tam do těch klobás dávají? Asi mají jistotu, že se nikdy se svými čtyřnohými zákazníky nesetkají. Asi nechodí na návštěvy, a když tak přinášejí nikoli klobásy pro pejska, ale růže pro paní domu.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI