2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / pauza - cesta do Skotska / 21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26.-27. / 28. / 29. / 30. / 31.

září / 1. / 2.-3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9.-10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16.17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23.-24. / 25. / 26. / 27. / pauza - cesta do Japonska

říjen / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / pauza - cesta na Island


/ 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

listopad / 1. / 2. / 3. / 4.-5. / 8. / 9. / 10.-11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23.


(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
pondělí 10.2. 2003,
  • Hlavními tématy víkendu bylo sněžení, které se stalo impulsem pro mnohé bouračky na silnicích, a chřipková epidemie
  • Jan Kavan, dříve ministrzahraničí, nyní předseda Valného shromáždění OSN nemá stále ještě bezpečnostní prověrku a Národní bezpečnostní úřad netuší, kdy se podaří ji dokončit
  • Objevily se spekulace, že se s prověřováním čeká, až Kavan dokončí svůj roční mandát v OSN
  • Pavel Rychetský v televizi v neděli podpořil kandidaturu Jana Sokola na prezidentský úřad
  • Mezi firmou Quonex Real a Sazkou trvá tahanice o pozemky, na kterých má stát prestižní hokejová hala pro světové mistrovství v hokeji
  • V Praze sněmovali v sobotu odpůrci vstupu do Evropské unie - žádají o státní peníze na propagaci odporu proti vstupu
  • Klub angažovaných nestraníků hodlá navrhnout na prezidenta pana Holbu
  • Severočeská plynárna zavře kohouty zákazníkům, kteří jí neplatí za plyn
  • Počasí Praha: Trochu sněhu, trochu slunce, celkem hezký víkend    Lubomír Střítecký

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Léčba Gottem
    Fanánek Hagen a jeho přátelé podnikli největší recesistický tah od doby, kdy Klub recesistů za války podnikl tažení těžkooděnců na Okoř a vyjednal si pro to - jak vyprávějí bájní starci u ohňů - transport vojenským vlakem. Navrhují Karla Gotta na prezidentský úřad, neboť, jak říkají, "Mistr si to zaslouží". Zasloužíme si my Mistra na Hradě?
    Možná, že ano.
    Patové situace kolem prezidentských voleb se toho napovídalo už dost. Teď se diskutuje o tom, kdo to zavinil. Karel Kühnl v pátek říkal, že to zavinila ODS tím, že navrhuje "blokačního kandidáta". Senátor Martin Mejstřík obvinění rozšířil - viníci jsou dva, Václav Klaus a Miloš Zeman.
    Je to příznačná ilustrace politického myšlení těchto pánů - a mnoha jiných, citoval jsem dva výroky s mnoha. Je přirozené, že politické strany navrhují kandidáta, který má pro ně největší váhu, to je logika ODS. To že Václav Klaus dostal 37 hlasů i mimo svoji stranu svědčí o tom, že má váhu i mimo vlastní stranu a to je mimořádně důležité.
    Sociální demokracie je v rozkladu, jestli ji rozložil Zeman svým chalupnickým machiavelismem anebo Špidla svou slabostí je diskutabilní, pravda je asi uprostřed, a výsledek dopadl jak dopadl. Jinak dopadnout nemohl - jediné rozumné řešení na samém začátku této taškařice byla volba Petra Pitharta. Jeho kandidatura byla zkouškou inteligence a politické zralosti: tato osobnost mohla být přijatelná pro sociální demokracii, pro unii a lidovce, a ostatně i pro komunisty, pokud by byli skutečně, jak se nám snaží namluvit, demokratickou a státotvornou stranou a nikoli politickým mrazákem, v němž je leninský terorismus uchovávám v neporušeném stavu pro pozdější použití. Víme, jak to dopadlo.

    Takže po dvou pokusech o volbu zůstává Václav Klaus jako jediná osobnost s významnou váhou.
    Argument Pavla Rychetského proti Klausově volbě stojí za zmínku. Rychetský opakovaně, v mnoha rozhovorech jež v uplynulém týdnu udělil - namítá, že Klaus je stranicky vyhraněný a v příštích parlamentních volbách by nadržoval coby prezident své straně a tím by dle Rychetského získala 10 - 12 procent navíc. Tento argument by se dal použít na jakéhokoli stranického prezidenta. A navíc, Václav Havel coby nominálně nadstranický prezident očividně nadržoval "stranám čtyřkloalice" a před tím Občanskému hnusí, a jak dopadlo OH (pokud si na ně ještě někdo pamatuje) a 4K víme všichni. Takže tento argument je přinejmenším velmi pochybný.

    Osobností, jak vidno, nemáme nazbyt. Vždyť i Miloš Zeman by se na scénu nejen mohl, ale měl vrátit, až by si odpočinul v exilu na Vysočině, "polepšil se", řečeno Klausovými slovy, zbavil se závislosti na alkoholu a Miroslavovi Šloufovi, těžko říct, co mu víc škodí, zkrátka - zcivilizoval se.

    Volitelé by měli přestat uvažovat podle krátkodobé potřeby a okamžité sympatie a měli by nabýt státnického rozhledu. V klidu a důstojně by mohli 28. února zvolit Václava Klause a pak, opět v klidu a důstojně, mohli uvažovat o eventuální změně ústavy, důkladné, včetně úpravy volebního systému, pokud by uznali, že je ho třeba.

    A ta léčba Gottem? Groteskní návrh Fanánka Hagena má mnoho významů. Jednak je to projev lidu, projev smějící se bestie", která reaguje na podlézavé vyvěšení srdce na Hradě vyvěšením neónu "kára, piky, trefy" v podhradí, a na politické patláctví volitelů reaguje návrhem karikatury státníka. To je jedna rovina. Ta druhá, důležitější: je to "mene tekel", je to varování, že si volitelé hrají s čertem, že bubnují a volají z lesa duchy populismu. Tím, že zahodili příležitost zvolit Petra Pitharta, zahodila koaliční a komunistická část volitelů rozumnou variantu. Pokud ale nedojdou skutečné shody na reálném řešení, a utečou se k přímé volbě jako východisko z nouze, prokáží cosi podobného demenci - protože na výsledky přímé volby už vůbec nebudou mít žádný vliv poté, co se ho dobrovolně vzdají.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Uklízecí víkend
    Mám teď nejuklizenější psací stůl - od doby, kdy jsem ho přivezl domů. Je to podobný pocit, jako po návštěvě zubaře. Najednou je vše vyřešeno, najednou je po bolesti (tísnivém pocitu, že je na stole a uvnitř stolu nelad) - najednou mám jakýsi pocit svatosti. Vykonal jsem cosi souladného s vesmírným řádem, přispěl jsem k dočasnému potlačení či omezení entropických pochodů, čímž jsem zkřížil plány samotného Ďábla.

    Totéž jsem zopakoval s autem.
    Opět jsem se přesvědčil, že rozdíl mezi zabordeleným a uklizeným autem je... jedna hodina práce, nijak usilovné. Stačily na to dva kýble se saponátovou vodou a jeden pytlík do vysavače. Dokonce jsem vypral natahovací froté prostěradla (barvy černé), jimiž chráním zadní sedadla - sedává na nich Bart!

    A zase ten pocit svatosti. Ano, samozřejmě, mám auto vzorně uklizené...
    Upřímně, k zásahu v autě mě vedly dva popudy. Jednak to byla poznámka mého přítele Luboše Horčice, který uznale podotkl, usedaje vedle mě: "Ty tady ale máš bordel!" Víte, když vám ženská vytkne nepořádek, berete to jaksi na malou váhu: ženské to s pořádkem přehánějí. Ale když s tím začne chlap, pak je to na pováženou.
    No a v sobotu večer jsem byl v kině na filmu kurýr, kde se též hovořilo o autech a stavu jejich uklizenosti a říkalo se něco ve smyslu "jaký pán, takový krám". To byla ta poslední kapka.

    Takže nyní byste mohli soudit ze stavu mého stolu a mého auta, že jsem pořádníček, který pro svoji puntičkářskou pečlivost zaslouží přezdívku Štěteček.

    K filmu Kurýr: Nalákalo mě na něj jméno Luca Bessona (Brutální Nikita, Leon, 5. element), v jeho produkci a podle jeho scénáře byl film natočen. První půlka, ano, ta je bessonovská, s žertíky samozřejmě že brutálními - ten kurýr vozí za peníze všelijaké šmízo, pak mu strčí do kufru v tašce holku, on se s ní zaplete a tím se všechno zamotá. Od chvíle, kdy se na scéně objeví holka, stává se z filmu debilita, postupně - ještě chvilku jsou tu a tam světlé momenty, ale pak je z toho kung-fu holomajzna typu Bruce Lee. A navíc jsem se nedozvěděl, kdo tu holku v pytli do kufru Kurýrovi strčil, a proč! Chtělo by se mi napsat - jděte na to, koukněte se na film, a když to pochopíte, napište mi, ale takové srdce nemám, abych vás na ten film posílal.
    To si raději ukliďte v autě bez biografu, ušetříte peníze a čas a oči.

    PSÍ PŘÍHODY: Možná seladon, možná hulvát, kdo ví...
    Vztah našeho Barta k psím dámám je velmi složitý. Někdy se projevuje víc než podivuhodně.
    Darina pana Suchého se začíná dostávat do období, kdy je zájem psích pánů víc než pochopitelný - včera ráno bylo nutno shromáždění rozpustit. Dnes ráno se Bart potkal se dvěma slečnami, nikoli najednou, postupně. Jedna dokonce byla jeho druhu, byla to krásná rottweilerka s vzorně vypálenými znaky, jako kdyby měla pózovat na obálce manuálu k rottweilerům. Bart byl naprosto lhostejný.
    Po deseti minutách putování mírně zasněženým kopcem Mrázovka jsme potkali další psí slečnu. Hra se opakovala: velký zájem z její strany, nulový zájem z jeho strany. Opět šlo o krasavici, rasy mně neznámé, rozhodně to nebyla žádná voříškyně!

    Bart pobíhal, očuchával kde co, slečna se pachtila za ním. Vypadalo to, že vůbec neví o její existenci, byla pro něho "méně než vzduch".

    Slečna byla krásná a taky rozumná a po chvilce pochopila, že nemá cenu se s takovým tuponěm zahazovat, načež se obrátila a klusala po svých.
    S její paní jsem kráčel po cestě a povídali jsme si, psí slečna před námi.
    Načež Bart, když to viděl, se rozběhl, psí slečnu přeskočil jako když skáče přes zábradlím kolem cesty Mrázovka, jenže si to špatně vypočítal a brknul pupkem o hřbet té psí slečny, takže ji povalil, až kvíkla. Pak se zastavil a čuchal dál, ani se neohlídl.
    Magor? Ano, magor. Nevím po kom tohle chování má. Po mně rozhodně ne, já se k slečnám a paním choval vždy uznale.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI