2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
úterý 28.1. 2003,
  • Rokování o "obecně přijatelné osobnosti" vhodné k instalaci za prezidenta skončilo neúspěchem
  • Lidovec Jan Kasal navrhuje, aby parlament testoval třetí volbu a teprve potom aby se začalo diskutovat o konkrétních jménech
  • Anonymní hrozba bombou způsobila hodinové uzavření některých poboček Komerční banky
  • Obvodní soud v Praze probírá žalobu Anny Literové, která chce odškodnění a rentu, protože se podle ní na pražské Poliklinice nakazila žloutenkou typu C; žalobu chtějí podat další tři pacienti polikliniky
  • Policie vyšetřuje dva velitele mise v Afghánistánu Jindřicha Sittu a Michala Pechu kvůli údajné šikaně, velitelé si údajně vytvořili vlastní kázeňský řád
  • Česká televize zahájila restrukturalizaci, cílem je vyrovnaný rozpočet
  • V Podolí v Praze se narodila čtyřčata
  • Středočeský hejtman Petr Bendl se rozvádí za dramatických okolností, údajně došlo mezi nimi k fyzické potyčce
  • Počasí Praha: Ráno lilo, pak se udělalo hezky a bylo sluníčko, v noci na středu je jasné nebe
    Z pondělka:
  • Letounem Ruslan začal přesun našich vojáků z protichemické jednotky do Kuvajtu
  • Byl aktivován krizový štáb v souvislosti se zprávami německého tisku, že se k nám chystá teroristické komando
  • V Česku je ve vězení hledaný irský teroristu Michael Dixon, byl na útěku od roku 1996 a působil v Británii a v Německu, byl zatčen na hranicích, když se pokoušel pašovat se pokoušel pašovat
  • Sociální demokracie naznačila, že je ochotna vykonávat prezidentské funkce i dlouho - když se strany nedohodnou na kompromisním kandidátovi
  • Schůzka politických stran o kandidátovi se uskuteční zřejmě později
  • Královéhradecká ČSSD, která vystoupila proti Špidlovi, odmítá i kandidaturu Otakara Motejla na úřad prezidenta
  • Petr Smetka a další obvinění jsou stíhání kvůli H Systému, společnosti která pod slibem stavby domků vylákala od Komerční banky řádově miliardu, peníze se tahaly z občanů i z banky
  • V Albrechticích na Bruntálsku unikl z pumpy benzín a zamořil studny do té míry, že voda ze studny hoří
  • Čeká se studená fronta, ano i vichřice

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: První občan státu bude OPO
    OPO je nová zkratka, kterou podle všeho vynalezl komentátor Lidových novin Pavel Máša a já před ním za to smekám - pro Obecně Přijatelnou Osobnost ve smyslu, v jakém nasadil kritéria pro vůdce národa pro příštích pět let Vladimír Špidla. Pátrání po této bytosti se věnovali předáci stran vládní koalice. Má to být muž či žena vynikajících mravních a intelektuálních vlastností, přijatelná pro vládní koalici a taktéž pro opozici, čímž je míněna ODS. Myslím, že by se mělo používat středního rodu pro ono OPO, třebaže Osobnost je rodu ženského. Kdyby totiž OPO bylo obdařeno pohlavními znaky, mohlo by narazit u osob pohlaví opačného. Je ve hvězdách, jak dlouho bude pátrání po OPO pokračovat. Možná že tak dlouho, aby se zapomnělo, že je tu osobnost, která v prezidentských volbách šestkrát po sobě dostala nejvíc hlasů a při posledním hlasování jí scházelo 14 hlasů - dosáhla tedy devadesáti procent limitu. Jmenuje se Václav Klaus. Bohužel, on je spíš osobnost, čili O, než obecně přijatelný, čili OP.

    Do politické praxe je vnesen nový prvek.
    V šerém dávnověku byla jiná kritéria pro ustavení vůdce. Jeho dominantní vlastnost musela být bojovnost ba ukrutnost. Chytrost nebyla na závadu, poté co se ustálily poměry do té míry, že se dalo hovořit o civilizaci, ani moudrost nebyla na škodu. Ta se sunula do popředí spolu se zušlechťováním mravů. Česká politická praxe přichází s historickou inovací.

    Leader společnosti budiž OBECNĚ PŘIJATELNÝ!
    Měli jsme oposmlouvu, proč bychom neměli mít opoprezidenta? TGM byl obdařen přízviskem "ten, který se zasloužil o vlast". Pokud vzejde z nového úradku těch politických myší nový prezident, dostane se mu přídomek "Ten, který byl obecně přijatelný".

    Všeobecné hlasování, to je samozřejmě řešení. Ne proto, že je "více demokratické" než volba skrze parlament. Je to řešení jen proto, že mrňousové nedokáží vybrat nikoho jiného, než OPO, čili "obecně přijatelnou osobnost". A je víc než pochybné, že se na ní dokáží shodnout.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Průvodcem bez námahy
    Odpoledne na několik hodin vysvitlo sluníčko. Musel jsem toho využít - v těchto dnech totiž pracuju na třetím svazku naučných seriálů Institutu digitální fotografie IDIF. Kniha se bude jmenovat Fotografování s digitálním fotoaparátem. No a pochopitelně musí obsahovat fotky, načež jsem zjistil, že 99% mých fotek zachycuje našeho psa Barta, polštář na mé posteli, borovici před barákem, sousedovic auto a ještě asi dvě tři podobná poutavá témata. Je to tím, že kovářova kobyla chodí bosa a testovatel fotoaparátů je testuje převážně doma.

    Vypravil jsem se tedy na Strahov a na Hradčany. Stojím tedy na Hradčanském náměstí a kousek ode mne se batolil párek turistů, pán s paní,. Všimli si, že fotím, přišli ke mně a oslovili mě, jestli bych je nevyfotil. Rád jsem vyhověl. Když viděli, že jsem foťák neupustil, neposmrkal objektiv, natož abych s foťákem utekl, pojali důvěru a zeptali se, jestli jsem zdejší, nebo jestli jsem taky turista.

    Na turistu mě odhadovali podle fotoaparátu.
    Připustil jsem, že jsem zdejší.
    "To byste tedy mohl věděl, kde je tady Pražský hrad!"
    Stáli jsme před Matyášovou bránou. Na střeše dosud vlála prezidentská vlajka, ta bude příští týden zarolovaná do naftalínu a bude se čekat na to, až zástupci lidu najdou OPO, Obecně Přijatelnou Osobnost.

    Věru, málo kdy jsem byl postaven před tak snadný úkol, jako tentokrát!
    Chvilku jsem zápolil s pokušením ukázat jim kupoli Muzea a poslat je tam, ale opravdu to byl jen mžik, takové zlomyslné pomyšleníčko.

    Poděkovali a byli rádi, že padli na znalce staré Prahy.

    PSÍ PŘÍHODY: Máme doma nosála
    Svého frňáku se Bart naučil skvěle používat - je to něco jako ruka, nebo spíš sloní chobot. Dovede si jím otevřít pootevřené dveře a samozřejmě jím dovedl prohrábnout koš na odpadky. Nakonec jsme koupili koš plechový, s víkem na páku. Bart přišel na to, jak otevřít i víko tohoto koše. Nezbývá než stavět koš do kouta mezi zdí a sporákem, pantem do místnosti.

    Do koše dávám plastikový pytlík a když je pytlík plný, musím ho vyměnit. Jenže ne vždycky se mi chce jít s pytlíkem do popelnice - náš dům stojí stranou od silnice a popelnici máme v zákoutí v roští před sousedovic domem.

    Řeším to tak, že pytlík strčím za plůtek, který dělí naši zahradu na dvě poloviny.
    Tak se stalo i tentokrát. Pytlík na plůtkem, Bart zanechán na zahradě před plůtkem, já odešel po svých. Když jsem se vrátil, přede dveřmi boží dopuštění: cáry igelitu, kelímky od jogurtu, papíry, slupky.

    Bart se musel proměnit v nosála, aby prostrčil hlavu skrz mříže plůtku. Musel ji tak rvát veškerou silou, ale nedbal bolesti, nedbal úsilí: pytlík smrděl tak lákavě, že by si tu kebuli raději nechal rozmačkat, než aby se vzdal.

    K té nejvzácnější metě se ale nedostal - byl to igelitový pytlík se zapomenutými párky, které pozvolna nabývaly barvy, která sluší jeteli, avšak nikoli uzeninám. O ten mu šlo nejvíc, o ten usiloval, o ten svedl bitvu, leč dopadl jak sedláci pod Chlumcem a Zeman na Hradě.

    Trochu mi ho bylo líto. Tedy, Barta, ne Zemana.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI