2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
středa 27.11. 2002,
  • Václav Havel poděkoval policii za zajištění bezpečnosti summitu NTO 48 hodin poté, co označil bezpečnostní opatření za přehnaná
  • Prvotní kritika ho údajně mrzí, ale nechce se k ní vracet
  • Tým vyjednavačů ODS hledá podporu mezi poslanci kvůli zvolení Václava Klause prezidentem, vede o Miroslav Beneš
  • Edvard Outrata byl zvolen předsedou senátorského klubu KOD, který vznikl na základech unionistů a ODA
  • V Praze se objevily falešné 5000 korunové bankovky
  • Dnes bude na Staroměstské radnici otevřena výstava Czech Press Photo
  • Vlaky mezi Kralupy a Ústím budou moci jezdit až 160 km/hod
  • Počasí Praha: Neurčitě podzimní počasí

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Mrtvé ticho nad vnitrostranickým referendem
    O půlnoci ze včerejška na úterek skončilo to, čemu sociální demokracie říkala vnitrostranické referendum a k čemu byla přizvána veřejnost a aby se to nepletlo, straníci měli jiné lístky než nestraníci. Což byla novinka obnovená - naštěstí jen pro tento případ - od roku 1989, před tím byli straníci taky lidé jiné kategorie než nestraníci. K referendu se nestraníci k hlasování nehrnuli. Oficiální čísla nebyla zveřejněna, ale místo očekávaných dvou set tisíc se jich prý dostavilo několik set. Smysl toho všeho? Výběr sociálně demokratického kandidáta pro prezidentské volby, které se budou v poslanecké sněmovně a v senátu konat za dva měsíce. Bude to Otakar Motejl, anebo Miloš Zeman? V tom pidireferendu se snad mělo sejít více hlasů pro Zemana, než pro všechny ostatní dohromady. Teď na Hradě svítí neonové růžové srdce, reklama na lásku. Nainstaluje tam nový prezident neonovou reklamu na becherovku?

    O celé věci bych se vábec nezmiňoval, nebýt povinnosti reagovat denně na vnitropolitické události. Pseudoaféra se srdcem na Hradě je hloupost, instalace "srdce" je hloupost, samozřejmě že i celá tahanice kolem "přiměřenosti policejních opatření" je hloupost. Pražský summit posunul NATO do jiné sféry, do jiné situace: obranné aliance jsou formovány nebezpečím, tímto nebezpečím už není Rusko, jako jím bylo po větší část dvacátého století. Jak se aliance vyvine, uvid

    RODINA A PŘÁTELÉ: Příběh morono - počítačologický
    Večer jsem zaskočil k přátelům na kus řeči. Byla to idyla podzimního večera: s pánem jsem seděl u stolu a rozmlouvali jsme o zásadních otázkách veřejného zájmu, a paní seděla opodál u počítače a psala dopis dceři. Občas něco pronesla, zpravidla něco usměrňujícího, když jsme říkali něco špatně.
    Řeč se stočila na závěr minulého týdně, na summit NATO a drobné legrace summit doprovázející, mimo jiné i na drobný úlet tiskové tajemnice kanadského ministra zahraničí, která řekla o Georgi Bushovi že je vůl, což ministr v zápětí dementoval, takže to bylo jako v tom filmu Vlasty Buriana: "Císař pán není vůl, císař pán je korunovanej!"
    "Ona řekla moron," podotkla paní domu, píšící dopis dceři. "Použila anglického slova moron."
    Tím jsme se dostali do problematiky jazykovědné. Anglické slovo "moron" se u nás překládá všelijak. Tvrdil jsem, že pro něj není přesný ekvivalent, kdežto můj přítel byl toho názoru, že ekvivalent být musí. Nakonec vstal a přešel k počítači, kde jeho žena psala dopis dceři. Měl na něm nainstalovaný slovník, skvělý to software, se všemi ekvivalenty a každé anglické slovo je zde i s mluvenou výslovností. Stačilo pár klepnutí do klávesy.
    "Moron, moron," povykoval počítač.
    "Blbec, slabomyslná osoba, trouba, pitomec; slang USA," četl přítel. "Vidíš, že je to přesný ekvivalent."
    Vracel se ke stolu, u kterého jsme seděli.
    Chystal jsem se namítat, že mi to jako přesný ekvivalent nepřipadá.
    "Kde mám ten dopis?" ozvala se náhle paní domu. "Tys mi smazal můj dopis."
    "Já ti nemazal dopis," hájil se obviněný. "Já s e jen díval do slovníku."
    "Jenže jsi mi smazal dopis."
    "Díváním do slovníku jsem nemohl smazat dopis. Uložila sis ten dopis?"
    "Já ho neukládala, když jsem ho měla rozepsanej!"
    "Máš to ukládat, i když je to rozepsaný!"
    "Proč bych to měla ukládat? Nemáš mim lézt do počítače, když píšu..."
    A tak dále. Vzdálil jsem se. Myslím, že tyhle počítačové slovníky jsou značně nespolehlivé. Nejlepší je starý dobrý Webster, Encyklopedický slovník anglického jazyka. Večer jsem si našel, co on si myslí o pojmu moron: jde o osobu s IQ 50-60 posuzovanou za neschopnou duševního vývoje nad úroveň věku 8-12 let; hovorově osoba hloupá nebo postrádající dobrého úsudku.

    PSÍ PŘÍHODY: Jen si pane nemysli
    V neděli jsem odpoledne trochu uklízel na zahradě. Chystal jsem se na to celý týden, povzbuzený prognózami slunečného počasí. Slibovali, a skutek utek, byla mlha, chladno, nevlídno. Listí napadané do skalky bylo slepené do jednolité nechutné hmoty. Hrabal jsem neřádstvo takzvanými švédskými hráběmi - to jsou ty, co mají místo normálního hrabátka vějíř pružných drátků nebo kovových proužků. Mám dvoje, jedny velké, na dlouhé násadě, druhé maličké, právě na prohrabávání těžko přístupných míst.

    Čtete a říkáte si - a co Bart?
    Právě tohle jsem si říkal, když jsem si uvědomil, že hrabu a Bart nikde, nedoráží na hrábě, neotravuje, nepřekáží, nehamtá v hromádkách.
    Rozhlédl jsem se, abych zjistil, kde vlastně je. Napadlo mě, že se vloudil do domu a uvelebil se na pelechu.
    Nic takového. Pobíhal kolem vrátek a vyhlížel, jestli kolem nepůjde chromá babička. Pak vycítil, že se po něm dívám a přiběhl ke mně.

    "To jseš moc hodnej, Barte, že mi neštěkáš na hrábě," pochválil jsem ho. "Je vidět, že se z tebe stal rozumnej, dobře vychovanej pes."
    Začal jsem opět hrabat a Bart udělal haf a vrrr a zakřepčil kolem hrábí ten nejdivočejší válečný tanec.
    To abych si nemyslel.
    Pak opět odběhl, aby vyhlížel svoji chromou babičku za vrátky.

    V sobotu jsem byl na jazzovém koncerte Jiřího Stivína a jeho přátel v Redutě. Jak to tak bývá, protáhlo se to a domů jsem se vrátil až p jedné v noci. Bart už dávno ležel na pelechu a spal. Když jsem přišel, jen po ně zamhoural okem a chystal se ve spánku pokračovat.
    "Nechceš se projít?" řekl jsem mu.
    Otevřel oko a pozorně se na mě zadíval.
    "Půjdeme na chvilku ven," upřesnil jsem.
    Okamžitě vyskočil. V tom mě nezklamal, opravdu je schopen a připraven k odchodu kdykoli.
    To už bylo půl druhé. Venku byla trochu mlha. Hluk města utichl, jen z dálky bylo občas slyšet projíždějící auto.
    Chtěl jsem Bartovi i sobě udělat radost a vydal jsem se tedy do téhle akustické pustiny, do mlh v půl druhé ráno, aniž bych nasadil Bartovi košík a připnul mu vodítko.
    Nečekal jsem, že mi bude děkovat. Bylo ale na něm vidět, že tone blažeností. Po tolika letech bez košíku, muselo mu být náramně, jako kriminálníkovi, když dostane vycházku z basy!
    Hned u vrátek nasadil čumák k zemi a jel a jel, jako by chtěl vyčmuchat všechny pachy té mlžné noci.
    Měl hlavu tak skloněnou, že nezahlédl to, o jsem spatřil já - že kolem hotelu Blaženka jde chlap a vede na vodítku jedlého psa! V půl druhé v noci. Prosím vás, kdo venčí v půl druhé v noci psa? No ano, já, ale jen proto, že jsem se vrátil z koncertu Jiřího Stivína...
    Nejspíš někde koncertoval ještě někdo jiný.
    Bart hlavu nezvedl. Muž i s jedlým psem zmizel. Třeba nebyl skutečný. Třeba to byl duch. Ostatně, je to pravděpodobnější vysvětlení - v tuhle dobu se po ulicí potuluje mnohem víc duchů než lidí venčících psy. Aspoň si to myslím - já totiž v půl druhé ráno spím a pendrek vím, jestli venku chodí duchové nebo lidé se psy.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI