České jaro (z Moravy):
Halaj, belaj, maličký,
navařím ti kašičky,
navařím ti málo,
abys dobře spalo.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)

Z deníčku Moby Dicka:

Úterý 9. dubna 2002
Včerejší informace, že na porady našich managorů chodí zástupce z ministerstva snad vysvětluje, proč jsme dostali exkluzivní zakázku na zabezpečení Zasedání Světových Textáren, které se u nás bude konat na podzim. Mluvčí MIZu prohlásil: "České Textárny si své postavení na trhu udrží. Role státu je v tom nezastupitelná." Príma. Letos jsme dostali už třetí vládní zakázku!

On se věru nemusí obávat, že ho někdo nařkne, že je placen německými revanšisty a je hlásnou troubou "určitých kruhů", jak se po dvanácti letech zase začalo u nás ozývat. Na tiskové konferenci Blair o několik hodin později prohlásil, že otázka Benešových dekretů naprosto není žádnou překážkou vstupu České republiky do Evropské unie, to bylo podstatné sdělení. Blair proletěl Prahou jako předvolební povětroň a zase zmizel. Klasická předvolební návštěva, s trochou přídechu propagace nákupu britsko-švédského stíhače Gripen. Snad i to Blairovo sekání s veteránem bitvy o Anglii generálem Peřinou zapadlo do tohoto scénáře. Podobně jako Blair pohovořil i tajemník německého ministerstva zahraničí Günter Pleuger.

To je jistě dobrá zpráva, především pro lidi v pohraničí, kteří jsou pobláznění humbukem kolem dekretů.

Otázka je, zda jsou zcela šťastni i naši politici.
Vždyť takováto slova uklidnění a rozumu jim berou vítr z plachet. Hatí jim hlavní volební téma - obhajobu českých národních zájmů. Co by teď na schůzích měli provolávat, když by se ukázalo, že nikdo české národní zájmy neohrožuje, že zpětné rušení majetkových závazků nepřipadá v civilizovaném světe v úvahu a že proklamace části sudetských Němců a některých politiků nemají v evropském kontextu reálnou váhu?

Jenže - v tom je půvab strašidel. Rozumem se zaplašit nedají. Politická strana Cesta změny pořádá diskuse, například ve Vimperku, Prachaticích a Stachách. Snaží se občanům vysvětlovat, že jim nic reálného nehrozí. No jo, a lidi stejně budou volit politiky, kteří udělali ze strašení občanů a z právní iracionality volební hit.

Takže to všechno proběhlo v naprosté pohodě. Zaplatil jsem, zvedli jsme se a odcházeli jsme. Míša ještě před tím, než jsme skutečně vypadli, pravila, že si potřebuje, dejme tomu, přepudrovat nos.

Dobrá tedy.
Šel jsem k východu sám, chvilku jsem tam postával a lelkoval a všiml jsem si, že hned vedle vchodu mají sádrovou sochu, zmenšenou repliku Michelangelova Davida. Socha mě zaujala. Zavedl jsem tedy řeč s onou mladou dámou, která má za úkol uvádět hosty.
"To je zajímavé, že tu máte toho Davida," řekl jsem.
"Pěkná socha," podotkla.
"No ano. Takovou sochu mívají v gayských restauracích. To vejdete dovnitř, uvidíte Davida a hned vidíte, která bije."
"Neříkejte!" podivila se.
"No bať! A to je vždycky dobré znamení, protože gayové dbají na pořádek, jsou čistotní a hlavně - dovedou vařit!"
"No tak to u nás se sice dobře vaří, ale ta socha je tu jen tak, protože je krásná," pravila ta mladá dáma. To už vyšla Míša s napudrovaným nosem, takže jsem se s uváděcí slečnou pozdravil, připojil jsem se ke své ženě a společně jsme vyšli ven.

"O čem jsi diskutoval s tou lesbou?" chtěla vědět, když jsme byli na chodníku.
"Ona byla lesba?"
"Stopro," pravila žena rozhodně. "To já poznám."
"A ten číšník, to byl..."
"Tisíc procent." Podezíravě se na mě podívala. "Že ty jsi... Já ani nemůžu jít na záchod! Tebe někde nechat samotnýho!"
"Příště půjdu s tebou," řekl jsem. Mlčeti zlato! A ničeho si nevšímat! A když si všimnu, držím hubu!!!

A teď k Besince.
Je to pejsková značně letitá, je jí snad čtrnáct (neví se přesně, Kája ji přinesl z nalezince). Už chudák moc nemůže na nohy. Kája si usmyslel, že jí udělá radost, když je takové opticky pěkné počasí, a že ji sveze autem.
Potíž byla v tom, že Kája všude chodí pěšky a auto nepoužívá. Po třech a půl letech tedy otevřel garáž z jiného důvodu, než aby do ní ukládal rámy nebo je nosil ven: hodlal vyvézt automobil, přestože ho mnozí odrazovali, že možná zapomněl, jak se řídí ("To se nedá zapomenout," říká Kája; "Je to v genech.") Nešlo to. Nikoli proto, že by Kája nedokázal najít spojku. Důvod byl prostší - myši za ty tři a půl roku sežraly elektrickou instalaci!

Naštěstí je Kája obklopen přáteli, jinak by ho oprava stála majlant... Následky činnosti neznámého Jerryho byly napraveny.
Kája vnesl Besinku dovnitř a umístil ji na přední sedadlo.
"Bál jsem se, že jí bude houpání a naklánění vadit. Ale ne! Já jsem cítil, jak z ní sálá blaženost. Jeli jsme pomaličku, nahoru na Strahov, kolem stadiónu a pak zpátky. Besinka byla šťastná." Pak dodává: "Je to bytost..."
Přál bych oběma, aby spolu byli šťastní s autem i bez auta co nejdéle.