- Sociální demokracie uspořádala na vrcholu Řípu předvolební shromáždění, Vladimír
Špidla slíbil sociální stát a neměnnost výsledků druhé světové války
- V pondělí přiletí do Prahy Tony Blair, bude jednat s Milošem Zemanem o Benešových
dekretech a evropské integraci, setká se i s veterány bitvy o Británii
- Sociální demokracie jednostranně ukončí opoziční smlouvu ke dni voleb, pokud se jí v
tomto smyslu nepodaří dosáhnout shody s ODS
- Sociální demokracie vyzvala své členy, aby bránili české národní zájmy proti snahám
"některých sil" zpochybnit výsledky druhé světové války
- Při návštěvě Říma řekl prezident Václav Havel novinářům, že ani nadále nehodlá svá
rozhodnutí stran výběru ústavních soudců konzultovat
- Náčelník generálního štábu Jiří Šedivý předpokládá, že bude vytvořen sbor aktivních
záloh o síle 5 až 10 tisíc členů
- Komunisté shromáždili v sobotu v Mostě tisíc demonstrantů
- Podle sdělení Českého statistického úřadu klesá úmrtnost, je nejnižší od roku 1966,
kdy společnost byla podstatně mladší než je nyní, co se průměrného věku týká; počet
zemřelých však převyšuje počet narozených, za uplynulý rok je nás méně o 17 tisíc
- Sportovní letoun vletěl v sobotu do ochranného pásma Temelína, na výzvu vojenských
letců se pilot vrátil
- Unie svobody schválila v sobotu společné kandidátky s lidovci pro nadcházející
parlamentní volby
- Východočeské textilky vyzvaly vládu, aby zamezila dalšímu zpevňování koruny
- Počasí Praha: Vizuálně krásné počasí v neděli, sníh v sobotu, chladno po oba dny
České jaro (z Čech):
Vrána letí,
nese děti,
kdo je nemá,
tomu je dá.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf
vybral Šaman.)
Z deníčku
Moby Dicka:
Pondělí 8. dubna 2002
Podvedoucí Trn je na dovolené. Na dnešní prac. poradu managorů a
podmanagorů na Severním Městě dostal pozvánku kolega Drn. Z porady ho hbitě
vykmitli, prý si spletli počáteční písmenko jména. Jednu informaci však
zjistil - porad se pravidelně zúčastňuje i zástupce Ministerstva
informačních zdrojů, náš bývalý vedoucí Krakoš.
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Cesta na Říp a ještě dále
Sociální demokraté uspořádali něco, čemu se za Rakouska říkávalo "tábor lidu" - na Řípu se
jich shromáždila tisícovka, zazpívali si, slivovičky popili a vyposlechli projev Vladimíra
Šidly. Nápad to byl jistě dobrý - Říp patří k sociálně demokratické tradici a třebaže bylo
chladno, slunečné počasí ke společným akcím v přírodě vybízelo. Kupodivu, že jich přišlo
na Říp tak málo. Uvidíme, zda třebas ODS se pokusí zopakovat svůj "tábor lidu" z posledních
mobilizačních voleb na Staroměstském náměstí - na pějící Bílou tehdy přišlo mnohem víc
lidí, než dnes na pějícího Dostála.
Špidla redukoval program na jakési bojové vidle se dvěma hroty - jeden má na sobě
napsáno SOCIÁLNÍ STÁT, druhý NÁRODNÍ ZÁJMY. Můžeme se donekonečna bavit o tom, zda důsledný
"sociální stát" je totožný s "národním zájmem", zda "sociální stát" automaticky znamená
"úspěšný stát", přičemž bych se domníval, že "národní zájem" má být hlavně ten "úspěšný
stát"... Ale jsou tu aktuálnější témata.
V neděli volili Maďaři v prvním kole mezi dvěma druhy nacionalismu, a premiér Viktor Orbán hodně přispěl ke zvýšení nervozity a nacionalistických nálad v oblasti. Při jeho připomínkách
zájmů "přeshraničních Maďarů" si těžko nevzpomenout na události před deseti lety. Tehdy
taky v zájmu národních zájmů se rozpůlilo Československo... Byl jsem si ten okamžik
vychutnat, o Silvestra z roku 1992 na 1993 na náměstí SNP v Bratislavě... S Jaroslavem
Veisem jsme byli jedni z mála českých novinářů, kterým ten okamžik stál zato. Republika
byla coby smrtka o půlnoci uložena do rakve, dav spálil československou vlaku a rozdupal
popel a pak se tančilo. Nějaká paní Jaroslava poznala a uštěpačně mu řekla:
"Jen se podívejte, pane Veisi! Ti lidé tančí!"
Aniž hnul brvou, Veis odpověděl:
"Vidím. Ale jde o to, aby tančili ještě za deset let."
Jistěže někteří pořád ještě tančí... Na Slovensku, u nás taky. Jenom těch nepříjemných
tónů do muziky přibývá. Že jsme se dostali všemi těmi národoveckými snahami hodně blízko k
atmosféře třicátých let? Zase začínáme být tak pěkně sami, tak pěkně nepochopeni, tak pěkně
zrazováni ze všech stran...
Jen spějte dál, národovečtí praporečníci, na vrch Říp a ještě výše...
RODINA A PŘÁTELÉ: Sumo v Pakulu
 |
Z Yarbroughovy exhibice - děti vytlačují obra z kola ven.
|
Něco takového jsme v Praze ještě neviděli. Aqua-therm Czech Sumó Open, tak se jmenoval
mezinárodní turnaj, ve kterém exhibičně vystoupil i Američan Emanuel Yarbrough,
třistapadesátikilový mnohonásobný šampión v tomto prastarém zápasu.
Úžasné klání! Zápasy trvají v průměru pět vteřin - tolik stačí, aby jeden borec buď
vytlačil či vyhodil nebo jakkoli jinak dostal soupeře za hranici čtyřapůlmetrového kruhu,
nebo aby ho přiměl dotknout se země čímkoli jiným, než chodidlem. Snadno se řekne...
 |
Za zlomek vteřiny bude po všem.
|
Výsledek? Finále jako z filmu o Rockym. Bělorus Vjačeslav Pirskij vítězí v semifinále
nad naším sumistou Jiřím Kolblem... Něco si ale udělal z rukou, starají se o něho
zdravotníci. Nastoupí proti Gruzínci Levanovi Ebanoidzemu? Finále se koná tak, jak určily
vyřazovací zápasy - Ebanoidze proti Pirskému. Pirskij očividně zdržuje zahájení. Japonský
rozhodčí v tradičním oděvu s vějířem v ruce začíná být netrpělivý. Pirskij si drží ruku,
jako by to byla nějaká hodně křehká vzácná váza. Proti němu stojí dvoumetrákový Gruzínec.
Soudce mávne vějířem a borci proti sobě vyrazí. Pirskij jde levým bokem kupředu, snaží se
soupeře podmést - záměr se mu daří, Gruzínec vypadává z kruhu, ale strhává Bělorusa za
sebou a nakonec oba padají z metrového pódia dolů, pod nohy pomocným rozhodčím, Gruzínec
nahoře, Bělorus Pirskij dole! Sál třeští nadšením... věru bolestně vybojované vítězství.
Po zápase se dozvídám, že se Pirsij sháněl po injekci proti bolesti. Tu mu zdravotníci
ani nesměli dát. Kdyby se svým poraněním šel k lékaři, podle platných tarifů by ho ošetření
spolu s rentgenováním stálo osm tisíc korun...
O něco později jsem ho potkal. Mladý muž, opravdu žádné tintítko, ale taky žádný
Schwarzenegger. Prostě - udělaný chlap. Kdybyste ho potkali na chodníku, nevšimli byste si
ho, a už vůbec byste si nevšimli, že mu pravá ruka nějak divně visí podél těla. Za nějaký
ten čásek si Pirskij na incident asi ani nevzpomene. Ruka? Jeho že někdy bolela ruka?
PSÍ PŘÍHODY: Nejdříve zklamání, pak skvělý zážitek
V naší rodině máme rozdělené úlohy. Pro Barta je Míša pramen potravy, já jsem zdroj zábavy.
Mladá generace je něco jako B mužstvo v jednom i druhém směru. Jakmile se hnu, Bart zbystří
pozornost, a když jdu ven, jásá, že bude nějaká legrace.
"Nedělej si ilusi, vzácný příteli,"varoval jsme ho včera. "Žádná zábava nebude. Jdu
vyměnit spálenou žárovčičku do blinkru." A ze šuplíku jsem si vzal šroubovák. Křížový
šroubovák. Dnes se normální šroubky snad už vůbec nedělají.
No, uvidíme, sdělil mi Bart. Skákal a radoval se, jako kdybych bral do ruky sekeru a
chystal se to auto rozštípat.
Poklekl jsem k přední části vozu. No jo... žádné šroubky. Skončila doba normálních
šroubků, skončila zřejmě doba i křížových šroubků. Musel jsem sáhnout po návodu. A tam znělo
něco v tomto smyslu:
Otevřete kapotu vozu. Uchopte pérovou sponu, tahem vzhůru uvolněte krycí panel.
Vyjměte krycí panel. Vyměňte předmětnou žárovku, vsuňte panel, zajistěte ho sponou a
zavřete kapotu."
Otevřel jsem kapotu. Bart mi seděl u nohy a dychtivě čekal. Jazyk mu visel z huby. V
očích mu seděl živý zájem. Objevil jsem sponu. Ne bez námahy jsem vložil ruku do uzoučkého
prostoru. Zalomcoval jsem sponou, konečně povolila. Vytáhl jsem panel a nahlédl do temného
úzkého prostoru, abych našel tu správnou žárovku. Pak jsem si uvědomil, že žárovka blinkru
je jinde, jaksi o patro výš, a že jeho žárovka je přístupná otvorem velikosti myší
díry v masce vozu. Pokusil jsem se tedy krycí panel vrátit tam, odkud jsem ho - dle rad
návodu - vyjmul.
To se Bart radoval, ten milý, vděčný psík! Jeho blaženost nebrala mezí:
Krásně nadává můj pán, krásně skáče vzteky do výšky, krásně mlátí tou legrační knížkou o zem! A teď - se pokouší sežrat tu špinavou černou věc, kterou vytáhl z té částí mého auta, ve které se nejezdí a kde vždycky něco divného vrčí. S pánem je legrace.
Ano, mám dobrého pána. Nezklamal mě.
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy.
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.
NEVIDITELNÝ
PES
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).