|
|
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres). | |||
[an error occurred while processing this directive]
|
Český rok
Česká zima (z Valašska):
|
Z deníčku Moby Dicka: Pondělí 18. února 2002
|
Pomáhat mu v tom mají lidovci, a v tomto smyslu prý už probíhají zákulišní jednání. Jistě se při těchto jednáních - pokud se skutečně vedou - debatuje o Miroslavovi Kalouskovi. Vždyť on byl odpovědný coby ekonomický náměstek za vůbec nejvíce zkorumpovaný a prohnilý a bolševiky a zloději prolezlý resort, totiž resort obrany; za jeho vladaření miliardy protékaly tak rychle, že se stačily vypařit dřív, než někam dotekly, takový to byl fofr. Bude Kalousek dosti čistý?
Asi je to jen pokusný balónek nebo fáma nebo indiskrece - za pár měsíců na tom bude
záležet asi jako na prosincovém sněhu.
Co mě ale zajímá je to, jak se Vladimír Špidla shodne se soudruhem Mirkem
Šloufem, a jak dopadne celá ta rozvětvená chobotnice šloufovských spojenců rozlezlých v
aparátu výkonné moci, která zapříčinila, že na vládu Miloše Zemana - jakkoli on sám - s
výjimkou naivního úletu v Bambergu, a ani to nebylo ve vlastní prospěch - budeme vzpomínat
všelijak, ale rozhodně ne jako na vládu čistou.
Mimochodem... za zmínku ještě stojí výlet Miloše Zemana do Izraele. Ministrovi
zahraničí Kavanovi asi lezly poslední vlasy z hlavy když sledoval, jak si jeho šéf hraje v
Izraeli na Churchilla a hřímá, jak se musí s tím terorismem zatočit, za vlídného potlesku
izraelských hostitelů, kteří do toho pobrukovali, že by si z pana Zemana měli ostatní
Evropané vzít příklad. Tedy, oni to nejsou lidé padlí na hlavu a jistě dobře vědí, že to co
říká Zeman nemají brát vážně a že toto není politika České republiky a už vůbec ne
ministerstva zahraničí Jana Kavana.
Možná, že ještě dřív, než Zeman půjde objímat na Vysočinu ty stromy, že by ho k
nějakému stromu měli přikurtovat za nohu, na těch posledních pár týdnů...
Existuje možnost, jak odeslat přes speciální brány mail - a udat jako adresu odesilatele libovolnou e-mailovou adresu. Třeba vaši. Nebo moji. Vám se to pravděpodobně nestalo, mně ano. Už minulý týden mě několik lidí upozornilo, že dostalo zavirovaný mail a jako odesilatel jsem byl uveden já. Dnes se ke mně zatoulal mail varující před tím, že "Neff rozesílá viry".
Víte, když mi někdo nadává, je mi to jedno. Ale tohle mě opravdu štve. Za šest let trvání Neviditelného psa jsem zažil několik vážných epidemií elektronických virů - vždycky jsem varoval a zprostředkovával pomoc. Pomáhal jsem zastavit vlny "hoax-virů", tedy falešných poplachů. Snažím se šířit osvětu, jak si počínat: tedy otevírat přílohy s rozmyslem. Mít ve woknech zapnuté zobrazování koncovek. Koncovky pečlivě číst - a vědět, že koncovka je to, co je skutečně na konci a ne to, co náhodou znám (na př. obrazek_nahy_zensky.JPG.pif - důvěřivec se nechá nachytat na název, vidí JPG, klikne -a je v maléru). Zabezpečení průběžně doplňovaným antivirovým programem pokládám za samozřejmost. Když začal virus I LOVE YOU a dostal jsem první "láskyplný mail", jen jsem se zasmál: že by mě někdo miloval? To je přece nesmysl! A byl to virus. Samozřejmě, že v tomto případě jsem se opět přesvědčil, zda nejsem zavirovaný - a ovšem že jsem čistý.
Takže závěrem vzkazuji anonymnímu padouchovi: neškodíš mně, škodíš sobě. Jakmile s
padoušstvím začneš, zvykneš si, nepřestaneš a budeš ho pokládat za normální součást svého
života a svého chování.
A nakonec začneš smrdět a lidi se ti začnou vyhýbat.
No a dnes jsem se dočkal - nedaleko branky se cosi zabělalo, nejdřív jsem si řekl, nějaké čuně sem hodilo vajgla, a on to byl rozkvetlý krokus!
"Barte, podívej, krokus!" zvolal jsem, v zájmu dobrého džu-džu.
Čekal jsem, že mi - nanejvýš - věnuje znuděný pohled, jako tolikrát před tím, když jsem ho upozorňoval na růži, na tulipán nebo lilii.
Jenže on se nenudil! Naopak, rozběhl se, pádil, přiletěl ke krokusu, skákal po něm a
koukal kamsi vzhůru.
Pak mi to došlo.
Bylo to hluboké, ale hluboké nedorozumění.
Já volal "hele krokus" a on rozuměl "hele kocour" a letěl, aby mu největší nepřítel
pesstva zase neutekl, a když ho nikde neviděl, celkem logicky se domníval, že kocour utekl a
vylezl na strom, jako už tolikrát před tím!
Krokus, bohužel, vzal za své, takže to bylo špatné džu-džu.
Není to tragédie. Však on vykvete nový. Přemýšlím, jak se mám zachovat. Zamlčím to? To by
možná bylo vůbec nejhorší džu-džu. Mám tedy křičet: "Hleď, Barte, vykvetl šafrán"?
Přemýšlím, s čím si Bart slovo šafrán poplete. Bude si myslet, že přiletělo "sto vran"?
Je třeba to experimentálně vyzkoušet. Sluníčko zatím stojí na straně mé a mých pokusů.