Český podzim (z Klatovska):
O posvícení
sedlák je pánem,
selka jde pro pivo
s velikým džbánem,
ňadra jí voní
samým balšámem.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)

Středa 14. listopadu 2001
V rámci "ozdravné kůry" se nadále nebudou proplácet přesčasy za dobu strávenou po prac. době na VUMLu, ani honoráře přednášejícím. Dnes přednášela hlavní managorka Kompetenčního centra pro procesy zřizování a zajišťování čisticích služeb paní Lenka Pilná. Hovořila o budoucnosti programů BSP. Na závěr autor VUMLu, náměstek Kvakoš, promítl film "Krtek a lízátko" a rozdal všem přítomným posluchačům pět reklamních lízátek.

Ondřej Neff píše novou verzi románu Tma 2.0 v projektu "Autorovi přes rameno". Neviditelný pes v srpnu odměňuje za čtení článků uživatele I LIKE Q.

Už dlouho se vědělo, že takové zkyslé zrnko ve zprávě nebude. Nezdá se sice, že by naše ekonomika v roce 2000-2001 byla o moc tržnější, než byla v roce 1999-2000. To spíš naše pištění a hučení a hejkání bruselské pány znepokojilo, protože byli pak pod tlakem a museli vysvětlovat, v čem je česká ekonomika míň tržní než polská nebo maďarská, a kdo by pořád tu Prahu na té mapě Balkánu hledal, že. Takže tentokrát pro jistotu hlavně chválili.

Zpráva konstatuje pokrok a všechno signalizuje na to, že se schyluje k Velkému Třesku a že v roce 2004 by mohlo být deset států do EU přijato, nás nevyjímaje. Zpráva konstatuje, že už jsme fungující tržní ekonomika, a premiér Zeman neměl důvod pro skrývání uspokojení nad tímto faktem. K paradoxům našeho politického a hospodářského života patří i ta skutečnost, že banky se privatizovaly za levicového Zemana a ne za pravicového Klause. Tuhle zásluhu neupřou Zemanovi ani ti, kteří přičítají hospodářské oživení všeobecně panující konjunktuře a nikoli vládnímu úsilí (což předpokládá, že vlastně nezáleží na tom, kdo ve vládě sedí: proč se o to tedy zajímáme, proč se tolik tumlujeme?). Komise ve zprávě požaduje to, co skutečně potřebujeme: zefektivnění a odpolitizování státní správy. Zpráva taky nevrle reagovala na přetrvávající korupci. Až tedy Zeman rozmázne týdeník Respekt, který proti korupci vystupuje, mohl by se více věnovat tomuto tématu, kvůli kterému mu tolik voličů dalo hlas, i když moc času už nemá.

Zajímavá byla reakce Václava Klause. Tropil si posměch z pasáží, kde se hovoří o obchodování s dětmi a o surovém nakládání se zatčenými demonstranty. Tyto pasáže do zprávy propašovali bruselští příbuzní našich ftalátů. To jsou vskutku úsměvné pasáže a poněkud znevěrohodňují výsledek práce komise. Na druhé straně, buďme rádi, že to všechno není v režii ftalátů! V tak rozsáhlém elaborátu jako je zpráva Evropské komise se ovšem nejapnosti musí nutně vyskytnout, a věru nemá smysl se nad nejapnostmi pozastavovat. Tím méně pak nemá smysl prohlašovat, že jsem pro vstup do Evropské unie a zároveň vytvářet úplně zbytečnou nenáladu proti ní. Střízlivě uváženo, už to loňské bědování nad zprávou Evropské komise byl tak trochu humbuk, už loni bylo vyznění podstatně lepší, než kdykoli před tím. To na co Klaus poukázal je tak mrňavá ftalácká piha, že se z ní humbuk udělat asi nedá. A tato Klausova slova budeme muset brát s takovou mírou shovívavosti, jako -volky nevolky - budeme muset brát slova našeho Švandy Zemana. Jistě že vážnější je jeho kritika pasáže týkající se zákona o státní službě. Na jedné straně je důležité, abychom měli kvalitní a na politicích nezávislé úředníky - ale budou ti dnešní lepší, když budou pod definitivou? O tom Klaus pochybuje - a věru že není sám.

Tak daleko ještě nejsme.
Zatím jsme ve stádiu vsakování.
Onehdy mi volala sousedka Miládka, že nám někdo šeredí kolem hlavního uzávěru vody. Máme ho mimo pozemek, v šachtě na plácku před Blaženkou. Vyletěl jsem ven a vskutku, motali se tam pánové v overalech. Ukázalo se, že to nejsou teroristé. Naopak, byli to hledači úniků vody. Čekal bych, že budou vyzbrojeni proutky neboli virgulemi. Omyl! Měli hypermoderní techniku.

Je to ultracitlivý mikrofon, který vypadá jako pletací drát desítka, ovšem na kabelu. Kabel končí v zesilovači o výkonu bloku 1 Temelína a pátrač má na uších sluchátka a naslouchá zvukům, které zachytil onen ultracitlivý mikrofon a zesílil onen temelínský zesík.

"Moc nám tu neskákejte," vrčel nevlídně jeho pomocník. Byl to očividně velmi důležitý pán. "Radši tu ani nestůjte."
Pochopil jsem, že moje tělesné vibrace mají fatální důsledky pro výsledek experimentu a kdyby mi zakručelo v břiše, vodárnám povstane škoda ve výši dvou set tisíc franků. Přesto jsem neodešel. Konec konců, já jsem tu domácí. Přihlížel jsem a vyptával jsem se, asi tak, jako Švejk se vyptával, jestli záchranná brzda opravdu funguje.

"To je vážně tak citlivej mikrofon, že zachytí zurčení vody z prdlý trubky někde v podzemí?"
V tu chvíli fámulus vsouval ten mikrofon do kovové šachtice pro uzávěr vody hotelu Blaženka. Udělal na mě gesto, abych držel tu hubu, protože ten ultracitlivý mikrofon všechno bere, i moje žvásty, a miliónkrát to zesiluje.
Jenže jak udělal tou rukou držte hubu, člověče, druhou rukou hnul taky a ťuknul tím ultracitlivým mikrofonem o kovovou obrubu šachtice, a signál šel do temelínského zesíku a odtud do naslouchačových sluchátek, a podle toho, jak vysoko ten chlápek vyskočil se dalo usoudit, jak velký zvukový výkon ta souprava má. Velký.

Usoudil jsem, že teď je nejlepší chvíle ke vzdálení se.
Říká se tomu umění odejít.

Svůj repertoár testovacích úkonů a kritérií jsem bezděky rozšířil o jeden bod: odolnost proti psímu útoku.

Jakmile jsem exponoval, foťák udělal haf, haf a Bart, když to slyšel, vyskočil z lehu bez přechodu (startuje jako Harrier, ale mnohem rychleji) a vrhnul se na nepřátelského a jedlého psa, ukrytého ve foťáku!

Jakožto psovod a majitel a vycvičitel jsem neprodleně učinil rázné a nekompromisní opatření, abych dalším alotriím tohoto druhu zamezil a psovi dal najevo svoji autoritu a převahu a připomněl mu jeho podřízené místo ve smečce a ukáznil ho a dostal do správných kolejí:

Foťák jsem ze štěkání psa přepnul na pípání ptáka.
Ještě štěstí, že doma nemáme kočku, ještě by mi začala toho canona lovit - a jak bych panu Kopečnému vysvětloval, že mu vracím zakousnutej foťák?