Český podzim (z jižních Čech):
Já jsem malej bandur,
sněd jsem míru brambur:
jednu jsem si upek,
roztrh jsem si pupek.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)

Středa 31. října 2001
Na VUMLu přivítal Mazanec Ratibora Majzlíka, který promluvil o nutnosti sjednocení demokratických sil: "Unie Svobody/Demokratická unie společně s Křesťansko-demokratickou unií/Československou stranou lidovou tvoří alianci s Občanskou demokratickou aliancí. Naše tři čtyřkoaliční strany čekají světlé zítřky. Pokud zůstaneme semknuti v ne/dělitelném šiku."

Ondřej Neff píše novou verzi románu Tma 2.0 v projektu "Autorovi přes rameno". Neviditelný pes v srpnu odměňuje za čtení článků uživatele I LIKE Q.

Dvacet procent, to není nic. To je v podstatě v mezích statistické chyby, to je vyjádření jakési neurčité obliby čehosi, co se ani nedá určit. To co se momentálně vydává za vedoucí sílu, má bídnou pětinu, to co se vydává za její alternativu, má taky tolik - to je vskutku smutné vysvědčení.

Pokud bereme výzkumy vážně.
Samozřejmě že zcela vážně lze brát jen volební výsledky, však vám to řekne každý politikus, když mu před nos strčíte výsledky výzkumů jeho nosu nevonící.

Je tu ale ještě jeden výzkum: že vládu Miloše Zemana podporuje 44 procent občanů.
Že tenhle údaj prudce koliduje s výsledky výzkumu volebních preferencí? To je normální, říká se tomu statistika.
Ale, kdybychom přepokládali, že ve volbách skutečně dostanou sociální demokraté tolik hlasů, jak naznačuje tato poslední statistika... kolik asi byste vsadili na soudržnost čtyř/tříkoalice?
Lidovci by vklouzili do vládní koalice jako dobře naolejovaný čípek.

Vyjádření ministra Dostála
"Je to vyjádření nedůvěry v české soudnictví," komentoval ministr gultury Dostál kritiku místopředsedy Helsinského výboru, amerického kongresmanama Christophera Smitha. To je vskutku politická a propagandistická pirueta, které se jednou bude říkat trojitý Dostál. Jen si to rozeberte:

Vláda, ústy (řečeno zdvořile) Miloše Zemana se rozhodne u soudu zlikvidovat politický týdeník Respekt, který jí není pohodlný. Vzbudí to úžas na celém světě, a útok neunikne pozornosti Helsinského výboru. Jeho místopředseda Smith se ozve - a replikuje Dostál: "Je to nedůvěra v české soudnictví", tedy, přeloženo do češtiny: "přece nikdo nemůže čekat, že české soudnictví Zemanovo hulvátství bude akceptovat". Jenže, pane ministře, to musíte nejdřív poslat Helsinskému výboru nějaké vysvědčení, něco jako papíry na hlavu, aby nebral žaloby ze strany Miloše Zemana vážně. Když už předpokládáte, že žaloby Miloše Zemana a těch ministrů, kteří se k němu přidají, nevezme vážně české soudnictví.

Správná poznámka! Vietnamci, to je štika v našem zatuchlém rybníce. Pamatujete na "burzy" na sklonku osmdesátých let? To byly prapočátky tržního hospodářství v Česku - a Vietnamci stáli v prvním šiku. Tady v Praze se konaly takovéto burzy na různých místech, mimo jiné i v Motole - na severozápadním okraji. Tam, kde coby student jsem v polovině let šedesátých šaškoval v uniformě (bývalo tam vojenské cvičiště), se konaly o dvacet let později zakázané burzy. Tedy, dnešní (a dřívější) češtinou řečeno, trhy. Pravda, byly to trhy se zbožím nezdaněným a neprocleným a nezřídka ukradeným, jenže se konaly v době, kdy pitomý režim zakazoval jakékoli podnikání i to přirozené, jaké provozovali i neandrtálci, a jelikož panovaly nepřirozené poměry, rozdíl mezi legálním a nelegálním byl smyt.

No a vybavuji si v paměti, jak jsem se byl na takové jedné burze v Motole podívat - a najednou, od železniční trati se rozvinula rojnice polecajtů a ti polecajti postupovali rázným krokem čára vysoký strom - tramvajová zastávka - autoservice, a Vietnamci prchali a skákali lomeňáky do křoví a digitální hodinky z nich pršely a tu a tam se zatřpytly ve svěžím vzduchu jako rosa z rána.

Takové byly prapočátky kapitalismu v Čechách.
Vietnamcům na nich účastných by měl být vybudován pomník, jako hochům od Zborova. A třída Plzeňská by se v oblasti přiléhající k prostoru zvanému Na Hliníku měla jmenovat Vietnamská. Ulice toho jména je, v Bubenči, ale nebylo by proti mysli, kdyby byly dvě. I tři, když vezmu v úvahu dámské podprsenky.

Povídali jsme si, a protože je Vašek vědec, neopomněl sledovat Bartovo chování.

"To je divný, že Bart neodběhl a tu kost někde nezahrabal!" poznamenal po chvíli.
"Neboj, to přijde."
Povídali jsme si dál. Bart ležel pod stolem a hryzal tu kost. Pochvíli se Vašek podíval pod stůl.
"Už jí sežral půlku..." konstatoval.
"Neboj, všechno přijde," předpověděl jsem.
Sám ale musím konstatovat, že to trvalo dlouho, dobré dvě hodiny, než Bart rozžvýkal polovinu pseudokosti. Teprve potom usoudil, že by mu ji Vašek mohl začít závidět a že by o ni mohl usilovat, aby se jí zmocnil a sežral ji sám. "Podívej, už vrčí!" zaradoval se Vašek, vědec, když spatřil obrat v Bartově chování. Podotkněme, že Vašek s Janou mají doma v Kentucky taky takového psa, takže opravdu je tu pojem o tom, o co jde.

Bart vrčel a brzy na to odběhl na zahradu se zbytkem buvolího smotku v tlamě.
Vrátil se za deset minut spokojený. Frňák měl od hlíny. Na dotaz, kam pseudokost zahrabal, neodpovídal.
Taky Vašek, vědec, byl spokojený.
Bart, pokusný objekt, si počínal tak, jak se dalo hypoteticky předpokládati.
Kost je bezpečně ukryta před nepříčetnou chamtivostí a žravostí mou, Míšinou a samozřejmě i před zběsilostí Vaška Větvičky.