Český podzim (z Čech):
Šel jest Jíra na kvíčaly,
ony se mu všecky rozlítaly;
přišel domů, plakal pro ně,
vzal si krajíc chleba,
šel zas na ně.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)

Středa 3. října 2001
Náš VUML byl dnes poctěn oslňující návštěvou. Brilantní řeč nazvanou "Nežijeme v ideálním kapitalistickém světě" přednášel Václav Havel. Na závěr nás poprosil, abychom nešířili nízké vibrace a nebyli pyšní. "Cokoli zavání pýchou, je nebezpečné," zakončil a odkvačil za dalšími povinnostmi. Ředitel Kokot zářil: "Vidíte? A mnozí mi vyčítali, když jsem nechal arogantní mramorové stěny ve vstupní hale obložit střízlivým sádrokartónem." Pravil pyšně.

Ondřej Neff píše novou verzi románu Tma 2.0 v projektu "Autorovi přes rameno". Neviditelný pes v srpnu odměňuje za čtení článků uživatele I LIKE Q.

Navázal na svůj projev v parlamentu těsně po hromadné vraždě na Manhattanu a dokázal, že ho nepronesl v hnutí mysli nebo v naději na okamžitý krátkodobý potlesk. Tehdy ale vyslovil ještě jednu myšlenku - oponoval názoru, že zdroje terorismu jsou sociální. A jelikož co je sociální je svaté a hodné respektu, i terorismus je v jistém smyslu respektovatelný či přinejmenším pochopitelný ve smyslu míti pochopení PRO něco. Toto nechal Zeman v projevu sranou. Zamíchal by se - v danou chvíli zbytečně - do sporu Havel - Klaus, který se rozhořel po zveřejnění Havlova rozhovoru s Respektu. Ale angažmá v tomto směru se sotva vyhne. Na nevraživost pravděpodobně narazí jeho projev zdaleka nejen u extremistické levice a pravice...

Volný zápis obsahu projevu Miloše Zemana v televizi 2.10.2001 v 19.15
Miloš Zeman sdělil, že obdržel informace, že v nejbližších dnech nebo v nejbližších hodinách dojde k operacím v rámci mezinárodního boje proti terorismu. Vyjádřil stanovisko vlády české republiky:
Nejpozději po 11. září se svět rozdělil na dva světy, na svět individuální svobody, úcty k životu a toleranci, na svět lidí kteří vyznávají nenávist, pohrdání lidským životem a fanatickou podporu nejrůznějších náboženství nebo ideologií s touhou vyhladit nevěřící. Česká republika se musí rozhodnout, na které straně stát, a rozhodnout se musí ne slovy ale činy.

Ustupovat teroristickému agresorovi se nevyplácí.
Kdyby byl Adolf Hitler napaden v roce 1936 kdy obsazoval Porýní, byl by konflikt krátký. Po Mnichově by sice byla válka, ale počet ztrát by byl nižší než jaké byly ztráty po roce 1939. Proto je vláda připravena poskytnout účinnou pomoc spojencům - ve svém vlastním zájmu. Konkrétně se jedná o nabídku o vyslání polní nemocnice, protichemické jednotky a 6 brigády speciálních jednotek. Zeman připomněl, že jednotka zvítězila v soutěži NATO a sdělil, že spolu s ministrem obrany ji ve čtvrtek v Prostějově navštíví.

U určité části veřejnosti vyvolá toto stanovisko odpor, řekl Zeman. U pravicových extremistů, která Ládina považují za hrdinu. Vyvolá odpor u levicových extremistů, kteří sice říkají že litují obětí, ale říkají, že se s teroristy má vyjednávat. S teroristy se nevyjednává, s teroristy se bojuje, řekl Zeman. Bojuje se i s jejich ochránci. Vláda české republiky není vládou extremistů a není vládou zbabělců. V nastalých chvílích se jí nebudou třást kolena, řekl Zeman závěrem.

To je nesmysl tak nehorázný, že je až marno s takovým blábolem scientistických fanatiků polemizovat. Je toliko dlužno je politovat, že se vůbec někdo může zabývat soustavně a nestydatě taháním veřejnosti za nos.

Čímž se dostávám k situaci z dnešního večera. Smráklo se, vyhlédnu z okna a vida - nad Nuselským mostem se dere nahoru Měsíc a je tak nehorázně veliký, že vypadá jako libeňský plynojem v nejlepších letech.
Uvědomil jsem si, jak skvělá příležitost se mi naskýtá... Popadl jsem olympus sedmistovku, zoom 1:10, s mírným nadáváním jsem ho přišrouboval na stativ (potmě se špatně hledá díra), nastavil vysokou citlivost, klap - fotka byla tam kde měla být, tedy nahraná na kartě. A bylo všechno jasné: Měsíc visí nad mostem, na mostě jsou lampy, je snadninké změřit průměr kotouče a poměřit ho se vzdáleností luceren na mostě.

Podařilo se, naměřená vzdálenost vyznačena na papírku.
Nechal jsem uplynout několik hodin. Měsíc je pořád na obloze, pořádně vysoko, mrňavý. Odměřil jsem pomocí jiného papírku jeho průměr, poměřil ho s lucernami...
Hýml! Vzdálenost je na chlup stejná!
Koukal jsem po Měsíci, a ještě vejš, jestli se tam neudělá někde v nebi díra a já na okamžik nespatřím obličej Tychona de Brahe, jak řve smíchy...
Nesmál se. Asi si tuhle zkušenost odbyl taky. Počítám, že ve svých čtyřech, pěti letech.

Bart myslím nedoufal, že to tak dopadne. Ležel mezi otevřenými balkonovými dveřmi a podřimoval, když jsem vstal od počítače. On dovede přesně rozeznat způsob jakým vstanu: pozná, kdy se jdu napít nebo učinit opak, to zůstává ležet bez hnutí. Když jdu zkontrolovat, jestli se na mrazáku v ledničce nedělá led, přišourá se za mnou do kuchyně a kouká, jestli nějaká neukápne. Jakmile někdo zazvoní u vrátek, letí ven coby uvítací výbor. Ale když pojmu úmysl jít ven na procházku, Bart vstane, strne a chvilku zírá.

Je to pravda? Není to pravda? Nerad by se dočkal zklamání... Pak ale uvěří a propuká u něho radost. Ta samozřejmě vede k podstatnému oddálení procházky. Bart skáče kolem mě a tančí tak bouřlivě, že mám chvilkami pocit, že se prodírám smečkou psů, že kolem mě vyrostl plot z tlap, plandavých uší a uslintaných tlam. Snažím se ho naučit povel "do autíčka" - aby běžel napřed a počkal na mě u auta. On moc dobře ví, co ta slova znamenají, ovšem chce se ujistit, že si to na poslední chvíli nerozmyslím a místo abych ho odvezl autem do Prokopáku, půjdu vytrhávat svlačec ze skalky - což je činnost, kterou naveskrz nenávidí.

V danou chvíli byl Bart jedinou překážkou naplnění mého úmyslu. No a vidíte - dostali jsme se ven, a hodinu jsme se courali prosluněnou krajinou.

Po návratu se Bart rozvalil v předsíni. Přitiskl břicho k dlaždičkám a byl líný dokonce i chlemtat vodu - do té míry byl znechucen mým naprosto pošetilým nápadem jít v takovém horku na vejlet.