Pranostika na květen:
Studený máj - v stodole ráj.
(Z knihy Jana Munzara Medardova kápě vybral Šaman.)

Středa 9. května 2001
Běsný Kokot s Dur Durakem a Ivoš Kvakoš s čápem marabu zůstávají v Německu i po skončení výjezdního pracovního zasedání managorů. Svou přítomností na tribuně hokejového stadionu podpoří naše hochy v boji o medaile.

Spíš mi vadí zlehčování významu, ba samotné existence obětí. Celý život slýchám, že "Češi si naposled vystřelili u Hvězdy na Bílé hoře". Přitom za první světové války Čechoslováci postavili tři dobrovolnické sbory, z nichž jeden měl charakter ucelené armády, a ve druhé válce bojovali na východní i západní frontě.Ale na koho se naprosto zapomíná, to jsou naši vojáci, kteří za první války padli v rakouské císařské uniformě. Na skoro každé návsi nebo na venkovském hřbitůvku najdeme pomníček se jmény padlých. Chodíme kolem nich, jako by to byly obyčejné kameny... Padli ti lidé "za nás"? Co na tom záleží. Prostě padli.

Jako student jsem se náhodou dostal do německé obce Rehau, kde jsem byl svědkem zvláštní slavnosti: za humny tam měli les a v lese pomníček několika francouzských vojáků Napoleonovy armády. Ti se vraceli z ruského tažení a byli ranění a vysílení a v Rehau zemřeli. Právě tam byl jejich pomníček. A občané Rehau se o pomníček starali a zdobili ho květy.

Nemá smysl se nutit do něčeho, co nám nesedí - a fangličkařením a shůry nařízeným oslavováním jsme i po deseti letech svobody tak znechucení, že se nám do nových oslav a nových fanglí celkem pochopitelně nechce. Ale bylo by dobré, kdybychom si vztah k minulosti v sobě upravili, kdybychom i tuto studánku vyčistili. Nejde přece o fángle. Jde o úctu k lidským osudům, které byly v toku dějin všelijaké. Mnohdy hrozné. Třeba by stačilo začít s tím, že bychom zahodili pitomé a nespravedlivé klišé, že jsme národ Švejků a zbabělých parchantů.

Projekt Přes rameno
Tak vznikl projekt Přes rameno. Román průběžně zveřejňuji na internetu a umožňuji čtenářům komentáře, eventuálně přímou komunikaci se mnou. Stará se o to ta firma, která vymyslela systém mikroplateb qéčka . Je třeba si založit účet na I LIKE Q a jakmile je účet založený, oproti složeným penězům nafasujete qéčka a můžete v oblasti I LIKE Q nakupovat rozmanité služby, m.j. i Tmu.

Tu najdete na serveru Evídky - tam už jsou stopy mého počínání. Jednak je to první nová kapitola, pak jsou tam dílčí denní práce, je tam autorský deník - a jakmile se projekt rozvine, je možné se zapojit i do komentování a připomínkování práce.

Jsem na to moc zvědavý, jak to bude fungovat. Zatím byla spisovatelská práce řemeslo osamělých a připadám si jako malíř, který vyleze se štaflemi a paletou na Kalův most, aby tam maloval Hradčany.
Tedy, já je maluji v té podobě, že hoří a z oken nejvyšší věže chrámu svatého Víta čouhají trámy s oběšenými politiky.

Otevřenými dveřmi jsem uslyšel mocné plesknutí. Bart pobíhal venku po zahradě - a protože byla zima, bazén byl zakrytý plachtou a on se zřejmě překouk a šlápnul na tu plachtu a už byl ve vodě.

Doraclettili jsme ve zlomku vteřiny. Viděli jsme Barta, jak se snaží dosáhnout tlapami okraje. Kdyby dokázal zachovat rozvahu, snad by mohl i vylézt, jenže jak byl zpanikařený, pustil se, otočil se a zamířil doprostředka bazénu, zamotal se do plachty a v jednu chvíli mu huba šla pod vodu!

Už jsem se chystal skákat oblečený do studené vody, ale zařval jsem, on se otočil a plaval ke mně a pak jsme ho s Míšou bez velkých obtíží vytáhli ven.

Poprvé v dějinách jeho mokrosti nenadával, když jsem ho utíral ručníkem, sám nastavoval packy a nevrčel, když jsem mu frotýroval pupík.

Dopadlo to dobře, ale hrozil jsem se při pomyšlení, kolikrát jsem nechal otevřená vrátka která vedou do té části zahrady, kde je do země zapuštěný gumák. Bart do bazénu spadnul už jednou - ale to bylo za mé přímé přítomnosti, tenkrát jsem kropil záhonek a on skočil do proudu vody a špatně si to vypočítal. Dostal jsem ho z vody tak rychle, že snad ani nestačil navlhnout. Tentokrát to bylo podstatně dramatičtější a dnes půjdu do železářství se poohlédnout po nějakém mechanismu, který by vrátka zavíral, když zapomenu. Ve Skotsku jsem na pastvinách obdivoval zcela blbovzdorná vrata, jenže ta jsou odolná proti průniku ovcí, Bart by je snadno překonal (je to takové ležaté véčko s pantem ve špičce - tím že projdete ho za sebou zavřete). Takže, s Bartem shodně říkáme - fuj, to jsme se lekli!