Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu


 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
[an error occurred while processing this directive]
STRUČNĚ: pondělí 5.2.2001
  • Petr Pithart nedosáhl po šestihodinovém jednání s Fidelem Castrem propuštění Jana Bubeníka a Ivana Pilipa a vrátil se v neděli do Prahy
  • Předseda senátu věří, že obě strany mají zájem na "vyřešení případu"
  • Kubánský lídr trvá na oficiální omluvě českého státu za činnost Bubeníka a Pilipa - která byla už překvalifikována od podněcování k povstání k jakési neurčené hospodářské kriminalitě
  • Miloš Zeman nevidí důvod, proč by se česká vláda měla omlouvat
  • Podle časopisu Týden, který vychází v pondělí, se Karel Kühnl nestal vůdcem čtyřkoaly kvůli záhadnému škraloupu - údajně Jan Kasal řekl - vy nemůžete lídrem být a víte proč
  • Cyril Svoboda, nový lídr 4koaly, tuto zprávu Týdne popřel
  • Česká televize (frakce Valterové) nechala vyvěsit omluvné billboardy - text se omlouvá za "porušení objektivity, nevyváženost a zásahy do vysílání"
  • Ministerstvo vnitra navrhuje pozastavení činnosti 25 politických stran a hnutí, které nepředaly včas nebo v úplnosti finanční zprávy za roky 1998 a 1999, je v tom i Čs. strana socialistická, Strana konzervativní smlouvy a Klub angažovaných nestraníků
  • Evangelická církev poslala do Indie půl milionu korun
  • Asociace autoškol založila krizový výbor - je to protestní opatření poté, co neschopnost státu implementovat zákon o autoškolách, což má katastrofální následky
  • V republice se objevily falešné dvoutisícovky
  • Občané mohli navštívit rekonstruovanou budovu senátu v Praze na Malé straně
  • Lupič postřelený při pátečním přepadení pošty v Praze 9 zemřel v sobotu, jeho komplic se zastřelil už při přepadení
  • Počasí Praha: v sobotu chladno, sníh, v noci pak sněžilo víc, avšak v neděli se oteplilo

    Pranostika na 5. února, Agáty:
    Svatá Agáta bývá na sníh bohatá.
    (Z knihy Jana Munzara Medardova kápě vybral Šaman.)


Z deníčku Moby Dicka

Pondělí 5. února 2001
Kokot, Durak, Huba i Kvakoš se v sobotu ve škol a rekre středisku Bludná Nora "uvedli do podnapilého stavu a potřísnili si šatstvo". Pravila Kvakošova sekretářka Badavá naší Viki. Ambrož zas vytáhl z jejich řidiče, že mu na zpáteční cestě poblili služební auto, tak je raději vyhodil v ARZu. Přes neděli je čáp marabu obral z nejhoršího.



ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Čtyři fakta zřetelná na pozadí kauzy Bubeník Pilip
Pithartovu misi nemá smysl hodnotit: nevíme o jejím skutečném výsledku ani zbla, a dost možná, že si jist nemůže být ani vyjednavač sám. Nicméně jakási fakta se přece jenom rýsují, napočítal jsem čtyři, a všechna navazují jedno na druhé:

První fakt: už jsme zapomněli, co to ve skutečnosti komunismus je - i rozumní lidé vážně uvažovali o tom, že pošlou parlamentní delegaci a budou jednat coby parlament s parlamentem, jako by parlament v komunistické diktatuře měl jakýkoli reálný význam a vliv! V dané chvíli nikdo jiný než Castro nemůže o ničem závažném v kauze Bubeník a Pilip rozhodnout. To je první fakt.

Druhý, znepokojivý: Castro žádá omluvu české vlády, opět - zcela iracionálně, protože česká vláda Bubeníka a Pilipa na Kubu neposlala a nemá za jejich počínání žádnou odpovědnost. Ovšem Castro, který tento nesmyslný požadavek vyřkl na mezinárodní konferenci, bude muset na jakémsi jeho naplnění trvat. Bez ohledu na to, že pořád ještě nikdo neviděl reálnou obžalobu a "trestný čin" byl groteskně překvalifikován z "příprav povstání" na "ekonomické škůdcovství". Zítra to může být prznění děvčátek nebo černá magie - ve státě naprosté zvůle je možné cokoli.

Třetí, ještě znepokojivější: závažná část veřejnosti nevzala ideál lidských práv za cosi, za co stojí se angažovat i za cenu osobního rizika. Důvodů je jistě mnoho, počínaje zprofanováním politiků a konče elitářským vyčleněním někdejšího disentu vedle společnosti a nad společnost. Ale to, že známe nebo tušíme nebo domníváme se znát příčiny na faktu samém nic nemění. Velké části veřejnosti je osud Bubeníka a Pilipa lhostejný, a dost možná, že jim i tu basu přeje. Pokládám to za cosi děsivého.

Konečně čtvrtý fakt, znepokojivější (ač navazující) než ty předchozí: Česká republika nemá ve světovém kontextu absolutně žádnou váhu. Na plnohodnotého člena NATO by si Castro netroufl takto vyskočit, neodvážil by se zavřít člena, dejme tomu, holandského parlamentu a ex-poslance. Jenže my nejsme plnohodnotný člen obranného společenství, protože všechny polistopadové vlády dopustily a částečně zavinily katastrofální úpadek armády a především ministerstva obrany (je třeba odlišovat). Takže, naši rozumbradové, kteří se tolik starají o to, kdo platil Pithartovu cestu do Havany, by si měli uvědomit, že toto je zkouška sil - tady teroristický režim očividně zaútočil na měkký podbřišek atlantického společenství, aby si vyzkoušel, jak to s atlantickou soudržností je.
Pokud jde o soudržnost vůči novým členům, tak nijak, žádná není. Kdo by chtěl být soudržný s hlupáky a zloději odněkud z Dejvic. Jestliže tato lekce z ruky drsného diktátora neprobudí naše vašnosty z letargie, a nezačnou po deseti letech vážně reformovat obranu, za nějakých deset let tu nebudeme mít kde pověsit si čepici.



RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem bloudil v ulici Ďáblicích
V pátek jsem tu psal o bloudění v Praze 4, tentokrát to bylo na opačném konci Prahy. A byl jsem v tom nevinně. Navštívil jsem v sobotu přítele a spolupracovníka Viktora Šlajchrta, šéfa naší rubriky Litery. Potřeboval, aby se někdo porejpal v jeho počítači - a udělal jsem to rád, ba láskyplně, protože Viktor nyní opatruje moji někdejší 486ku, na které jsem aspoň dva roky produkoval Neviditelného psa! Je to počítač plně funkční, důstojný, v dobré kondici, jen potřebuje občas laskavé slovo. A toho se mu dostalo.

Od Viktora - bydlí v Chabrech - jsem potřeboval jet směrem Mělník a dále pak přes Kokořínské údolí k obci zvané Houska. Žádný problém - Viktor bydlí kousíček od kobyliské výpadovky, stačí se na ni vrátit a následují Zdiby a Líbeznice a pak šup, Kelské Vinice a jsem v Mělníku.

"Daleko lepší cesta je přes Ďáblice," pravil Viktor, zatímco se jeho jezevčík Woody snažil uvázat sám sebe kolem mého krku jako kravata. A já, zřejmě zmatený Woodym, jsem poslechl...
Dojel jsem do Ďáblic. Ale pak jsem se někde zasekl a dostal jsem se na E 55, což nebylo to nejhorší co se může stát, protože i ta míří k Mělníku, jenže já se dostal na dálnici směrem do Prahy... A najednou jsem byl ve Kbelích a najednou jsem byl u obchoďáku Obi na Proseku, ba dokonce jsem se dostal zpátky do Ďáblic, kolem hřbitova...

Snažil jsem se analyzovat svoje pocity. Převládala v nich jakási chmurná radost, radost nad tím, že se naplnila veškerá černá předpokládání. Krajina mě vcelku dobře známá s se proměnila v labyrint a já si představoval, že jsem myš a nade mnou se sklánění nadzemští vědci a zapisují do notesu: inteligence chabá, adaptabilita podprůměrná... využitelnost nulová...

Nakonec jsme jim udělal čáru přes rozpočet - a dospěl jsem nejen do Mělníka,ale i do Kokořínského údolí, sněhem zasypaného, kde se nesmí sypat silnice, takže se jede pomalu, pomaličku po klouzavé silnici, jako by se auto proměnilo v ruskou trojku řízenou průhlednými koníky. Měl jsem je zapřáhnout hned před Viktorovým domem, ti by mě jistě netáhli do Ďáblic, ale vzali by to na Zdiby a Líbeznice.


PSÍ PŘÍHODY: Náročné odklízení sněhu aneb Hra na ledního medvěda
V noci ze soboty na neděli napadlo asi pět centimetrů sněhu. Sotva jsem se v neděli probudil, bylo mi jasné, čím začnu den. Zasněžená noc ( a v šest hodin ráno je pořád ještě noc) je krásná - jakkoli jsou z toho hvězdáři nešťastní, noc je jasná, jako by se tma třpytila: je to tma a přece to není tma.
Bart světelné efekty nevnímá. Chápe, že sníh znamená legraci a hodlal si užít. A naopak já jsem mu nechtěl legraci pokazit. Se škrabkou na rameni jsem vyšel z vrátek a začal protahovat cestu po celé délce našeho pozemku a pak až nahoru, k ulici Mrázovka. Nahoru a dolů, mám to vypočítané - je třeba jít dvakrát nahoru a dvakrát dolů, aby čtyři šířky škrabky daly dohromady jakž takž šířku cesty. A pak ještě jednou nahoru a dolů, sebrat zbytky.

Bart byl nadšený. Vždycky když před sebou hrnu sníh, hraje si na to, že to není sníh: snaží se zakousnout ledního medvěda. Skáče a chňape, mlčky - neštěká u toho. A protože to není lední medvěd, nehrozí nebezpečí žádné bolestné ťafky.

Jisté nebezpečí však přece hrozilo.
Cestu jsem protáhl, a oba - Bart i já - jsme byli poněkud uondaní. Bart víc, bodejť by ne, protože já jenom hrabal, kdežto on sníh požíral! Když pak smutně blil pod stolem jakousi ledovou tříšť, uvažoval jsem o tom, kolik kilo sněhu asi za ty cesty nahoru a dolů stačil pozřít. Jistě toho byl pěkně velký kbelík.
Uklidil jsme to po něm a šel pracovat. Asi po půlhodině jsem zaslechl žalostné kvílení od dveří na balkón. Bart tam seděl celý zkroušený. Otevřel jsme mu - a on vyběhl do sněhu - a hned přede dveřmi přičapl jako psí holka a důkladně se vyčural. To byla ta nevyblitá část kbelíku sněhu, této až moc chladné kořisti ze hry na ledního medvěda.


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.