Z deníčku Moby Dicka

Čtvrtek 1. února

Zítra jdu na rozhovor s Duto Hlavem kvůli odměnám za leden. Opsal jsem si z intranetu: "Hodnotící rozhovor je schůzka hodnotitele s hodnoceným, která slouží k hodnocení cílů za hodnocené období. Výstupy z hodnotícího rozhovoru slouží ke stanovení výše výkonnostní odměny hodnoceného." Zas to budeme muset umět okecat!

Moc by mě zajímalo, zda se pan soudce taky baví tím, že z úkrytu, vybaven dalekonosnou ručnicí s optickým zaměřovačem, také masakruje zvěř pro své potěšení. Problém je totiž v tom, že v naší zemi žije 140 tisíc takto si počnajících lidí, a ti pokládají prakticky celou plochu republiky za "honitbu". Stačí si vyjít sto, dvě stě metrů od sídliště - konkrétně v Prokopském údolí, a uslyšíte střelbu. Nedokážu to pochopit. Chodím na sportovní střelnici. Tam se střílí výhradně pod dohledem instruktorů, v kóji smějí být dvě osoby, kolem jsou palisády a hliněný val. Jenže tohle panstvo střílí kde je to napadne, nedávno jeden takový borec sestřelil kluka ze sáněk, naštěstí se nic vážného nestalo, vrah zvířat kluka o fous minul. Střílí se uměle přemnožená zvěř (kdyby vysoká byla na úředních stavech, panáčci by si nevystřelili), to vše za doprovodu ohavných rituálů a pod záminkou "správy lesa".

Do lesa patří odborný personál, kdežto tyhle "lidové myslivce" bych nepouštěl z hospody. Klasickou ukázku "lidové myslivosti" prezentuje film Slavnosti sněženek. Divák se směje, měl by křičet hrůzou a odporem.

Proč o tom píšu v politickém úvodníku? Protože lobby vrahů zvířat si hodlá prosadit nový myslivecký zákon, a pak už si budou moci dovolit prakticky vše. I vlézt k vám na pozemek pod záminkou dohledání zvěře. Vzhledem k tomu, kolik poslanců se baví vražděním zvířat je velmi pravděpodobné, že zákon projde. A budou další mrtví lidé, a soudci budou vynášet podmíněné tresty a zoufalé matky budou odškodňovány třemi tisícikorunami.

Patřím do devadesátých let, když
1.se pokouším žádat své heslo i na mikrovlnnou troubu.
2.se ptám svých kolegů vedle u stolu e-mailem, zda mají chuť jít na pivo
3. a oni odpoví e-mailem "O.K. Dej mi ještě pět minut".
4. mám 15 různých telefonních čísel, abych se dovolal svoji tříčlenné rodině.
5. denně v práci hovořím s lidmi z jiného kontinentu, ale ještě jsem si letos nepopovídal se svým sousedem.
6. si koupím nový počítač a za týden je zastaralý.
7. důvod, proč ztrácím kontakt se svými přáteli je, protože ovládám jejich e-mailové adresy.
8. již neznám tarif za poštovní známku.
9. většinu vtipů, které znám jsem četl v e-mailech.
10. uvádím jméno firmy, když jsem večer doma a zvednu telefon.
11. z domova se pokouším volat přes nulu.
12. jdu do práce za tmy a za tmy se i vracím domů. A to i v létě dovolenou si již léta vybírám z přesčasů.
13. moji rodiče o mě říkají: "pracuje s počítačem".
14. poznám své děti jen díky fotkám, které leží na mém pracovním stole.
15.čtu si tento článek a neustále přikyvuju.
16. právě přemýšlím, komu můžu tuto zprávu dále poslat.

Tahle verze je trochu okudlaná, patří tam ještě pasáž o tom, že v noci vstávám a stahuju maily. No a takto jsem magořil já v noci na dnešek. Usmyslel jsem si, že defragmentuju disk. Neudělal jsem to už dávno, jenže teď vyrábím comics a měl jsem pocit, že Photoshop ty moje obrázky nějak dlouho tahá z disku a že se na tom disku moc hrabe.
Začal jsem odpoledne, jenže defragmentace mi pokaždé spadla, když jsem probudil monitor ze spánku. Takže: na noc, v jedenáct, jsem vypnul usínání monitoru a spustil defragmentaci. Počítač začal chroustat. No a já celou noc, zhruba hodinu co hodinu, se chodil koukat jestli je už dofragmentováno, protože jsem byl zvědavý, kolik času pitomý sedmiapůlmegový disk zabere!
Teď už to vím.
Osm hodin. Vím to, a jsem krapet blbě vyspalý.

A že prý žádné konto, že se vybírají hotové peníze a že stačí třebas dvacetikoruna a že adresa je ve Zlatých stránkách - a že ten útulek funguje od prvního.
Míša se zeptala, kterak to, že už je ve Zlatých stránkách a funguje až od února, načež osůbka pravila, že "nemá čas" a zmizela.

Takže pozor, třikrát pozor: tohle je mimořádně hnusný případ vydírání lidí a zneužívání jejich sympatií k opuštěným zvířatům. Bude to mít ten následek, že lidi přestanou důvěřovat i rozumným a seriózním sbírkám - a že to dokonce bude i dobrá omluva pro to, že na nic užitečného nedají ani padesátník.

Já jsem se přichomejtl k něčemu jinému - když jsem odpoledne přestupoval na Palackého náměstí z metra na tramvaj, tři mladíci v maskáčích tam citýrovali pitbula. Očividně ho dráždili a chtěli ho přimět k tomu, aby vyskočil na větev asi dva metry nad zemí, zakousl se a zůstal tam viset - to patří do metodiky výcviku k psím zápasům. Právě takoví zmetci si vymysleli pojem bojový pes. Pořádají zápasy, které jsou zrovna tak ilegální jako podvody s charitativními sbírkami. Žádný pan Kořistka nemusí vymýšlet proti takovým praktikám žádné nové zákony. Ty staré stačí. Co ale nestačí jsou síly a snad i vůle policie zasáhnout proti takovým parchantům, kteří pořádají krvavé psí zápasy.