|
|
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres). | |||
[an error occurred while processing this directive]
|
Pranostika na 29. ledna, Františka Saleského:
Na Saleského Františka meluzína si často zapíská.
(Z knihy Jana Munzara Medardova kápě vybral Šaman.)
Z deníčku Moby Dicka
Pondělí 29. ledna 2001
Vedoucí ing. Duto Hlav si nás sezval po návratu z prac. porady na Sev. Městě do svého kanclu a seznámil nás s novinkou v systému odměňování, se kterou přišel nový náměstek Kvakoš. Dostaneme přidáno až 25 % k základu na výkonnostních odměnách! Hned nám rozdal nové platové výměry. Na základu nám sundali 20 %. Nu což, i 5 % přidání je dobrých.
Taky jsem si vzpomněl na tu dětskou říkánku "založili jsme kvarteto, jsme v něm tři,
brácha a já". Je to čtyřkoalice, ovšem kandidáti jsou tři, Žantovský, Kühnl a ...
jaxehonemtenčlověk jmenuje... ten nenápadnej, co ho nikdo nezná, takový český méno to je, no
jo, Kopřiva.
Žantovský je sympatický člověk, bohužel nemá žádnou stranu. Kopřiva by byl skvělý
kandidát, ovšem kdyby se nevolil vojevůdce do politické bitvy, ale Hajaja. Zbývá Kühnl, jenže
toho nikdo nemá rád a navíc je unionista. Co je na tom špatného?
Ona totiž ta čtyřkoalice je něco jako pilulka s čokoládovou polevou. To hlavní, to jádro, to jsou lidovci. Jenže pro spoustu lidí jsou nepoživatelní a proto má pilulka tu čokoládovou unionistickou polevu, aby byla k spolknutí. Takto je přijatelná i voličům Unie, což jsou lidé, kteří by za normálních okolností volili ODS, kdyby v jejím čele nestál Václav Klaus.
Tak se mi ta situace jevila v neděli v noci, kdy se ještě volil ten "politickej Žižka".
Třiadvacátá hodina přinesla překvapení: lídrem zvolili Cyrila Svobodu, doposud nepřijatelného pro jeho údajnou koketérii se sociální demokracii. Zdá se, že je to rozumná volba a že tento muž, pravda, není sice Žižkou, ale taky ne chválabohu Hajajou.
"A to je co říct," říkal Walker. "Protože já - já jsem etalon!"
Čímž chtěl naznačit, že pokud by svět byl rozumně spravován, vodili by za ním studenty
českého jazyka ke zvláštní zkoušce. Spočívala by v otázce:
"Pane Procházka, jak se dostanu od Prašné brány k Muzeu?"
A ten který by rozuměl, by zkouškou prošel.
Všímám si rychlomluvců. Nedá se říct, že by všichni patřili do jednoho pytle. Samozřejmě, zřetelnou skupinou mezi nimi jsou flákači a prosírači termínů a nekňubové. Takového člověka honíte tři neděle. Máte něco spolu vykonat, nějaký důležitý úkol. Konečně ho dopadnete - někde na pivu, on utře pěnu a začne:
"Konečnějsemtěnašel... drmoly dromoly... tavěc hoří a hnedsedonípustíme... dromoly drmoly..."
Ale nejsou to jenom lidé tohoto typu. Já si dokonce myslel, že je to skutečně jen
maska kryjící nějakou vnitřní lenost, ale pak jsem se přesvědčil, že tomu tak není. Konec
konců, v úvodu zmíněný Walker není žádný lenivec a odkládač, nebo jiný můj kamarád -
Robert Rameš. Jsou to lidé, kteří prostě mají hodně práce.
Já tedy taky mám moc práce a nemluvím rychle. Třeba bych toho víc stačil, kdybych to
uměl.
Nezbydenešabychzačalcvičit.
Byl jsem zvědav, jak se zachová, až přijde na snídani David.
Samozřejmě že to Bart zkusil.
Obcházel kolem stolu a pod stolem, pozoroval Davida a když David dojedl, začal kolem něho skákat - jako pes, který nebyl venku na Mrázovce čtrnáct dní.
"Pacholek jeden podvodnická," poznamenal jsem.
David mě ale upozornil, že Bart moc dobře ví, že je podvodník a že to, co dělá, je nefér podpásovka.
"Jak to?" divil jsem se.
"Normálně skákal o půl metru výš, jako gumovej balón!"