Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu


 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
[an error occurred while processing this directive]
STRUČNĚ: středa 3.1.2001
  • Předsedové čtyř demokratických parlamentních stran se nedohodli o způsobu řešení krize v České televizi
  • Až do noci jednala Rada České televize, do této chvíle bylo známé jen to, že opět stojí za Jiřím Hodačem
  • Jiří Hodač jmenoval několik klíčových vedoucích pracovníků a oznámil, že hodlá provést hloubkovou kontrolu hospodaření za několik posledních let
  • Českomoravská konfederace odborových svazů a Asociace samostatných odborů podpořily stávkující pracovníky ČT
  • Ministr kultury Pavel Dostál trvá na názoru, že by ředitel ČT Jiří Hodač měl odstoupit
  • V Opavě vyhořel supermarket OBI (potřeby pro kutily a zahrádkáře), škoda se odhaduje na 150 milionů korun a trosky asi bude nutno strhnout
  • Komisař EU pro rozšíření Günter Verheugen prohlásil, že žádná z kandidátských zemí není na vstup zralá a vyslovil se proti stanovení nějakého konkrétního data
  • V celé republice bylo náledí, došlo k mnoha řetězovým haváriím, a dnes to nebude jiné
  • V Mostě vyhlásili kvůli náledí kalamitní stav
  • Počasí Praha: ráno náledí, přes den trochu polevil mráz, večer zase začalo mrznout a náledí se obnovilo
    Brno: celý den bylo zataženo ale mrzlo, i když nijak významně    Lubomír Střítecký
    Žilina: nádherný slnečný deň v pocukrovanej krajine - škoda, že taký krátky    Miloslav Drkoš


Z deníčku Moby Dicka

Středa 3. ledna 2001
Dnes jsem přišel do práce včas - už před sedmou. Vedoucí ing. Duto Hlav nikde. Pak nám to sekretářka Vykulená vysvětlila: Klouzavou pracovní dobu máme jenom my, zaměstnanci. Vedoucí musí být v práci od 8mi do 16ti. Konečně se v klidu nasnídáme!



A je to jasné - profesní spor přerostl v politický problém

Český politický cirkus:
Na Kavčí Hoře zuřil boj o záchody a elitní jednotka zásahové agentury Group 4, která jinak hlídá atomové elektrárny a pod., s nasazením vlastních životů se zmocnila klíče od sprchového kouta. V této osudové chvíli sešli se předsedové čtyř demokratických parlamentních stran.

Čtyřka se chovala jako dvojka: oposmluvníci na jedné straně, čtyřkoala na druhé straně (předseda lidovců a předseda Unie měli pro případ potřeby kompletní seznamy svých čtyřkoalích - zde nepřítomných anžto neparlamentních - druhů sebou, napsané na tramvajovém lístku v kapsičce na vizitky ve futru saka vlevo dole. Už se zdálo, že demokracie zvítězí a smír zavládne nad Kavčí Horou: oposmluvní koncept byl kompromisní, čtyřkoalí taky kompromisní.

Oposmluvní kompromis: z České televize kompromisně vyletí Jiří George Hodač a s ním i stávkující redaktoři.

Čtyřkoalí kompromis: z České televize vyletí Jiří Hodač a rebelující redaktoři oplátkou už nebudou vyžadovat odstoupení Jiřího Hodače.

Takže ke kompromisu nedošlo a aféra se mile rozrůstá. Zdá se, že už v Evropě každý, kdo bude chtít si přišít na rukáv dalšího bobříka za obranu demokracie a svobody slova podpoří stávku, aniž by tušil, o co vlastně jde, ale takto byla vybojována v posledních padesáti letech nejedna svoboda v nejednom koutě tohoto nesvobodami krušeného světa.

V tomto bouřném dnu mi byla osvěžením četba úterního Práva.
Už na první straně měli rozhovor s Libuší Benešovou, která hovořila velmi klidně a rozumně, až jsem si říkal - tohle že je členka strany Miroslava Macka a Martina Římana? Benešová zde konstatovala, že "urychlená volba Hodače byla zbytečně výbušná", dále řekla, že ODS nestála za odvoláním Chmelíčka, ani za jmenováním Hodače, že neřídí Janu Dědečkovou, která - jak se ukazuje - je hlavní hybatelkou dějů, které nyní otřásají naší už ne tak mladou demogracijí. "Je tady instituce odpovídající za stav v ČT v roli jakési dozorčí rady - Rada ČT - která má svou odpovědnost. Nechť činí," říká paní Benešová.
Další rozumný názor jsem nalezl na komentářové straně 6 - ve sloupku Roberta Denglera Iluze a paragrafy. Autor varuje před nadějemi v bleskové projednání nového zákona o mediálních radách. Pokud totiž o volbě osobností budou rozhodovat ty či ony instituce, dočkáme se nekonečných vyjednávání a handlů.

Naprosto souhlasím. Jen tu naději chovám, že ty handly jednou skončí a nenastane situace, kdy najednou se ukáže, že kaši uvařila nějaká Jana Dědečková, o které ještě nedávno nikdo neslyšel ani slovo - a za kterou, pokud má pravdu paní Benešová, vlastně nikdo nestojí. Ona jen práská Kavčími Horami o zem o své vlastní vůli.



Výhody mobilního telefonu

Rodina a přátelé   
Mobilní telefony přinesly do našich životů novou dimenzi. Zde moje příhoda z času vánočního.
V jednom z mezisvátečních dnů jsme čekali návštěvu. Měla přijít v deset dopoledne. Slíbil jsem Míše, že s ní sjedu autem na sváteční velenákup potravin. Měla trochu obavy o to, abychom se nezdrželi, a aby návštěva nemusela vztekle poskakovat u branky.
"Nic takového se nestane," ujistil jsem Míšu. "Máme přece sebou mobil a kdybychom se měli zdržet, zavolám a návštěvu upozorním."
A abych předvedl, jak to funguje, vytáhl jsem z kapsy mobil a aktivoval předvolené číslo. Zvonilo to pětkrát, desetkrát, pak se ozvala schránka.
"Hm," pravila žena, nepřesvědčena.
Nákup ale byl méně náročný, než jsem se obával, a vrátili jsme se domů včas, a v deset dopoledne zadrnčel zvonek, a návštěva byla zde.
Pobyla, kafe popila, poklábosili jsme, dal jsem k lepšímu minipříhodu s mobilem, návštěva se divila, to je zajímavý, dyť já mám mobil pořád zapnutej! Nakonec se návštěva rozloučila a vyprovázeli jsme ji s Míšou k vrátkům a popřáli si tam všeho nejlepšího, načež návštěva nasedla do auta a odjela.

Vrátili jsme se domů a zjistili, že si návštěva zapomněla v předsíni aktovku.
"Šmarjá," zděsila se Míša, "von si zapomněl aktovku, určitě v ní má něco důležitýho!"
"Teď ti předvedu, že mobil nebí blbost, že to není vyhazování peněz. Šetří peníze a nervy a zlepšuje kvalitu života."
Vyhledával jsem zrovna v adresáři předvolené číslo.
"Prve to taky nevzal," sledovala Míša moje počínání nedůvěřivě. "On asi ten mobil nezapíná."
Mýlila se.
Telefon naší návštěvy byl zapnutý. Zvonil v té zapomenuté aktovce silně, ba jásavě - jak jinak, když měl jako vyzváněcí motiv Beethovenovu Ódu na radost!


Procházka na ledové hoře

Psí příhody   
Náš dům stojí ve svahu a od branky ke vchodu je mírné klesání - přesah asi tak, odhaduju, metr a půl na vzdálenosti pětadvaceti metrů. To není zrovna krpál. Jenže, co je to svah poznáte s mimořádnou naléhavostí ve dvou případech: když tlačíte auto, a když je takové náledí, jako bylo v úterý ráno a jaké čekám i na středu.

Auta už netlačím, a užil jsem si toho dost a dost, když jsem býval majitelem automobilů Škoda modelové řady 105/120 (postupně tří), ale k brance, pravda, chodím denně, dokonce několikrát. Poprvé ještě za tmy (v zimních měsících), když jdu pro noviny do schránky upevněné na vrátkách.

Bart, jak má ve zvyku, vylítnul a po několika krocích - skocích se po mně ohlédl. Spatřil mě, že jdu systémem Golem, jako když se stěhuje skříň, nebo socha na Velikonočním ostrově: opatrně se nakláním ze strany na stranu a měnil jsem těžiště - to ještě na rovině. Bart ke mně přiběhl a vrazil do mě čumákem.

"Tak tohle nedělej, Barte!" řekl jsem mu.
Skříňovitým stylem jsem dospěl až do míst, kde se ten náš kopeček zvedá. A v tu chvíli už Bart myslel, že jsem zešílel definitivně. Chytal jsem se stébélek, vyhledával každý chomáček umrzlého sněhu, každou plíšku v ledovce. Nakonec jsem dosáhl na šprusle branky a šplhal po ní.
A Bart?
Samozřejmě, že mu to taky klouzalo, nohy se mu rozjížděly, padal na hubu.
Jenže si toho nevšímal a dorážel na mě, když viděl, jak pitvorně se chovám. Smál se při tom od ucha k uchu, doslova.
"Ty blboune, ty si ze mě nedělej srandu!" ohradil jsem se. "Vždyť sám padáš na držku!"
"No a co?" odpověděl mi a s chutí znovu padl na držku.


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.