Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu


 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
[an error occurred while processing this directive]
STRUČNĚ: úterý 7.11.2000
  • Miloš Zeman v pondělí pochválil vládu za vyvedení země z ekonomické krize, reformu veřejné správy a zlepšení právního prostředí
  • Hlavní vyjednavač s EU Pavel Telička očekává, že hodnotící zpráva vrátí ČR na přední místo mezi uchazeči o přijetí
  • Aero Vodochody zveřejnilo další termín dodávky prvních letounů L-159 pro armádu - bude to 30. listopad
  • Miloš Zeman potvrdil, že nebude jednat s rakouským kancléřem Schüsselem pod tlakem blokád česko - rakouské hranice
  • Legální - jakž takž legální, tedy rakouskými úřady povolené - blokády rakouské hranice končí s výjimkou tří přechodů
  • Ukázalo se, že Rakušané tajně propouštěli rakouské kamiony přes blokované kamiony
  • Policie se obrátila na veřejnost se žádostí o pomoc při pátrání po uprchlém vězni Jiřím Kajínkovi
  • Ministr obrany Vetchý oznámil, že armáda bude příští rok silně šetřit a ještě omezí výcvik
  • Reaktor v temelínské elektrárně jede už na pět procent maximálního výkonu
  • Ředitel heřmanické věznice v Ostravě Ladislav Mička převzal dočasně ředitelování nad věznicí Mírov, odkud utekl Jiří Kajínek
  • Nové informace o poměrech ve věznici v Mírově svědčí o neslýchaném šlendriánu
  • Policie se domnívá, že se prchlý vrah Kajínek skrývá v některém velkém městě a pravděpodobně si změnil podobu
  • Do 19. listopadu je možné změnit pojišťovnu pro povinné ručení, jenže pojišťovny ještě nesdělily sladké tajemství, kolik bude ručení stát
  • Počasí Praha: Pod mrakem, jen chvilkami povykouklo sluníčko, byla celkem zima
    Brno: nic moc a ještě k tomu foukalo    Lubomír Střítecký


Čekání na vysvědčení ve stínu rakouské závory

Český politický cirkus:
Zítra má být zveřejněna hodnotící zpráva o tom, jak se činily kandidátské země, usilující (slovem nebo činem) o vstup do Evropské unie. Zdá se, že tentokrát nebude nutno strkat papundekl do kalhot, všemožné indiskrece a průsaky z Bruselu naznačují, že k výprasku nebude důvodu.
Zde je třeba poznamenat, že ty pozitivní kroky a ty reformy, které Brusel, jak se dá čekat, ocení, bychom tak jako tak museli dělat, pokud chceme žít v rozumném, prosperujícím právním státě (přičemž tyto tři složky nelze oddělit, jde v podstatě o totéž). Brusel tedy po nás nechce, abychom se naučili chodit po hlavě a zpívat přitom čtyřhlasně mauretánskou národní hymnu. Chce po nás, abychom přijali normy běžné v každém rozumném, prosperujícím právním státě. A pokud bude vysvědčení pozitivní, nebo aspoň méně negativní, je to bez nejmenší pochyby zásluha vlády Miloše Zemana i jeho samotného.

K vyvěšování fanglí nebude důvod a 9. listopad se nestane s největší pravděpodobností dalším státním svátkem - Svátkem Evropy. Z Bruselu prosakují i zprávy o výhradách, s vrčením jsem zaznamenal výhrady týkající se telekomunikačního zákona, jak si ho vymohl na svých oposmluvních spojencích Telecom. Ale co je nejvážnější důvod k pochybám, to je obava, že příští rok už nějaké hodnotící zprávy Bruselu spadnou pod práh zájmu, pokud Evropská unie jasně neřekne, jak to vlastně s rozšířením svého exkluzivního klubu myslí. Ale pochybnosti se rýsují i konkrétněji, v bližším horizontu. Jak se k nám chová Rakousko, jako k druhořadému - snad ani ne - státu s pochybnými institucemi a omezenou soudností, nám připomíná jinou realitu Evropy.
Zcela jinou, než jakou naznačí zítřejší hodnotící zpráva.
Ale, nechme toho... Nejsem tu od toho, abych rozséval blbou náladu. Každopádně, pokud zpráva z Bruselu bude lepší, nebude založená na nějakých žvástech, ale na konkrétních změnách k lepšímu.



Komunikace zraková, komunikace mobilová

Rodina a přátelé   
Schůzku s mou ženu Michaelou jsem měl u Smíchovského nádraží. Vylezl jsem z podzemí metra a spatřil jsem ji v dálce, až na rohu nádražní budovy , v těch místech, kde obvykle tak děsivě smrdí česnek a vystydlý pach přepáleného bramborákového tuku, že mouchy, když tudy prolétají, padají mrtvy k zemi. Jenže teď už asi není ta správná bramboráková sezóna, teď to tam nesmrdí, jinak by tam Míša nestála, leda by před tím zkameněla jako Lotova žena.

Viděl jsem na tu dálku, že s někým telefonuje. Nechtělo se mi vážit cestu až za ní, měli jsme jít na druhou stranu, na pasový ouřad. Postavil jsem se tedy na refýž tramvaje a mával, nejdřív jednou rukou, pak oběma rukama, pak jsem vyhodil čepici do výše a zase ji chytil.
Viděl jsem, že stojí ke mně obrácená obličejem, že mě musí vidět! Sice, dávno jsou pryč ty doby, kdy přečetla číslo tramvaje, zatímco já byl na pochybách, zda je to tramvaj nebo autobus, nicméně na refýži jsem byl sám a moje mávání a poskakování bylo tak nápadné, že by mě musela vidět i žížala, která, pokud se mi školní vědomosti zcela nevykouřily z hlavy, je obdařena jakýmisi světločivnými buňkami.

Nakonec dotelefonovala - a pořád koukala směrem ke mně. Vytáhl jsem tedy mobila zavolal ji.
"Tak kde jseš?" tázala se.
"Vždyť na mě koukáš! Stojím na refýži!"
"Tak to jsi ty..."
Kdo jiný by to měl být? Já jsem to nepochybně byl.
A Míša hovořila s naším synovcem Lukášem a vykládala mu, že na mě čeká, až přijedu metrem, a dlouhou chvíli si krátí tím, že pozoruje cvoka, která poskakuje po refýži a hází čepicí do vejšky.
Ano, dávno jsou pryč ty doby, kdy přečetla číslo tramvaje, zatímco já byl na pochybách, zda je to tramvaj nebo autobus.


Není spravedlnosti na světě

Psí příhody   
Včera jsem se tu zmiňoval o podivném zvířeti, které vedl někdo na vodítku poblíž Ženských domovů v Praze na Smíchově. Podle mého zoologicky neumělého popisu usoudil jeden čtenář, že by mohlo jít o fretku, že prý se rozmohla móda fretky chovat místo psů... Nevím, až se dozvím, povím.

Ten náš pes Bart má mnohem blíž k praseti, než k fretce!
Posuďte sami. Odpoledne nastala chvíle, kdy mě Míša upoutala na šamrli v koupelně a popadla chlupostřižní aparátek, určený původně ke stříhání psů. Bart vycítil, že se děje něco mimořádného, radoval se, snažil se mě shodit ze šamrle, jen bzučícímu aparátku se vyhýbal a vrčel na něho. Nereagoval na moje hrozby, že mu oholím fousy. A když Míša mi začala stříhat vlasy a ty padaly v chomáčích na dlaždičky, Bart se na ně vrhnul a než jsme stačili ho z koupelny vyhodit, dva chomáče sežral!

V psích chutích se nikdo nevyzná.
Jsou věci, které "by pes nežral", ale momentálně si na žádnou nevzpomenu. Co má paměť sahá, pes je ochoten a připraven sežrat cokoliv, hlavně když je to důležité a má to nějakou cenu. Ochotně si nechává prohledávat tlamu a dokonce má velké potěšení, když nadávám nad rozžvejkanou disketou s ovladači nebo nad troskami krytky objektivu.

Míša mi nikdy nepomáhá nadávat.
Bere Barta jako spojence proti mému sklonu vytvářet to, čemu já říkám dynamicky strukturovaný pořádek a čemu ona říká prostě bordel. Jenže když Bart žere vlasy, které ona ustřihne a dopadnou na dlaždičky v její koupelně, spílá Bartovi, jako bych spílal já, kdyby mi sebral cédéčko s Officem 2000.
Ne, není spravedlnosti na světě. A Bart si to jistě myslel taky, když ho Míša vystrkovala za dveře.


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.