Český politický cirkus:

Včera jsem se tu svěřil čtenářům s rozpolceností stran otázky, zda mají ředitele škol dosazovat papaláši místní nebo centrální. K tomu přišel tento dopis:

Reaguji na dnešní článek. Mám jako městský zastupitel strašné zkušenosti s tím, kdy o jmenování ředitelů po konkursu rozhoduje ředitel školského úřadu či ministerstvo. Mnohokrát přeskočili jednoznačného vítěze konkursu a jmenovali jiného účastníka na základě různých pletich. V místě je to mnohem víc na očích a v takovém případě je možný okamžitý tlak přeskočeného a veřejnosti na vysvětlení atd. Když o věci rozhodne kdosi na ministerstvu, je to v hájí. A je to hrůza, když někdo vyhraje konkurs 5:1 a pak jmenují krávu, která dostala jeden hlas, ale chodila s panem ředitelem šk.úřadu do tanečních nebo kam, pan ředitel napíše dopis na ministerstvo.....
Proto si myslím, že to má být jednoznačně na obcích. Když si tam občané nevydupou spravedlnost, nepomůže už jim nikdo a taky si pak nic jiného nezaslouží.

Jiří Konrád

Rodina a přátelé   
Včera jsem tu psal o nevysvětlitelném počínání dvou záložních zdrojů. Psa čte mnoho lidí, kteří takovým věcem rozumějí a nejméně tucet z nich mi napsal, že záložní zdroje, tedy ony chytré akumulátory, které v dobách hojných do sebe tlakují enerýži, aby ji ze sebe vysoukaly, když enerýže dodávaná sítí dojde, jsou opravdu chytré a sledují i kvalitu sítě a začnou vřeštět, i když je přepětí v síti, nebo když se stane nějaká jiná nezbednost.

Toto mi ti lidi co věci rozumějí psali. Odpoledne jsem měl nějaké vyřizování ve městě a když jsem se vracel, koukám - na rohu, u hotelu Blaženka, stojí bagr a jeřáb a čtyři náklaďáky a nakladač a parta siláků a všichni dohromady demolují trafostanici!
Ta trafostanice...
Hnusná kostka, pěst na oko v našem vcelku pohledném koutku solidní Prahy. Někdy před patnácti lety děti namalovaly na trafačku oči a frňák, takže začala vypadat trochu jako Ronald McDonald, ale krásy jí to nepřidalo.
Ba co dím, ještě ráno, když jsem kolem ní šel s Bartem na procházku, říkal jsem si - ta je ale pěkně hnusná...
No a teď odvážejí její mrtvolu náklaďákama na skládku.
Je mi trochu smutno.
Hnusná, ale vídal jsem ji třicet let, a ty náklaďáky odvážejí i třicet let mých nesouhlasných, ba opovržlivých pohledů. Kvílející UPS ? To kvílela likvidovaná trafačka, plakala a stěžovala si - já za to nemůžu, že mě postavili jako hnusnou kostku a ne jako Hanavský pavilón!
Trafačku vezou na márách a UPSky jí hrají funebrmarš.

Psí příhody   
Je to úplně špatný titulek. Pes nemá pojem o čase. Neví, co je dlouhý, předlouhý výlet. Prostě - vítá. Všiml jsem si toho už několikrát, že pes vítá úplně stejně, ať se vracíte z nákupu housek v pekárně za rohem, nebo po půlročním pobytu na polárnické stanici v Antarktidě. Prostě, má radost, že vás vidí.

Ovšem dnes Bart předvedl extrém v tomto směru.
On si mě hledí, aby se náhodou nestalo, že bych si řekl: půjdu na procházku a vezmu sebou Barta. Kdepak je? No, nikde ho nevidím, vezmu tedy vodítko, košík a půjdu sám. Aby zamezil podobné situaci, má mě v merku.
Někdy ale zapomene, kde mě naposled spatřil a pak propadá panice - v obavě, že (jsem vzal vodítko, košík a vyrazil na procházku sám). V takovém případě běhá po bytě a čmuchá jako komisař Rex na stopě pašeráků heroinu a nezklidní se, dokud na něj Míša nezavolá:

"Barte, pán sedí u počítače, kde by byl jinde?"
Dneska jsem byl - v jednu poměrně krátkou chvíli - jinde, totiž na hajzlu. Bart si vzpomněl kdetohopánasakramám a jak výše vylíčeno, běhal po bytě, načež Míša mu ukázala na dveře záchodu a pravila:

"Barte, pán sedí na hajzlu, kde by byl jinde?"
Bart se zklidnil, posadil se před dveře a dychtivě čekal, až se objevím.
Objevil jsem se.
Následovalo vítání, jako kdybych se vrátil z nákupu housek v pekárně za rohem, nebo po půlročním pobytu na polárnické stanici v Antarktidě.
Prostě, následovalo klasické psí vítání, jeden z hlavních důvodů, proč ty nechutné, překážející, slintající, všežeroucí, smrduté, chlupy vypouštějící tvory doma chováme.